Tábor [Martinus Gunnarsen]

8.

,,No" nadechl se a hned pokračoval ,,s Marcusem jsme si vždycky byli blízcí. Všechno jsme dělali spolu a pokaždé jsme se mohli na toho druhého spolehnout. Byli jsme prostě nerozlučná dvojka. Pak přišlo to období, kdy nás začaly zajímat holky. Pokaždé když jsem si domů přivedl nějakou holku, sebral mi ji se slovy "nemusí být všechny jenom tvoje". Doslova každou. I když se mi jedna holka líbila, sbalil jí dřív. Jednoho dne toho už na mě toho bylo moc. Začali jsme se prát a já ho shodil na ledničku, která se na něj pak převrhla. Prosil o pomoc. Svíjel se v bolestech. Já tam stál jak kokot a nakonec běžel jako srab pryč. Odvezli ho do nemocnice, kde mu nedávali moc šanci přežít. Jeden den když za ním rodiče šli, doktorka řekla, že v nemocnici není. Nikdo neřekl jestli přežil. Od té doby jsem ho neviděl" dořekl svůj monolog.

Pečlivě jsem poslouchala každé jeho slovo. Bylo mi ho nesmírně líto. Přišel o bratra, následně o otce a teď jeho sestra leží v nemocnici s leukémií.

,,Tak proto nechceš vztah? Protože se bojíš, aby ti ji bratr nepřebral?" opatrně jsem se optala. On přikývl ,,teď to ale zahoďme stranou. Chci ti něco ukázat" usmál se a táhl mě za ruku.

Došli jsme na konec kempu, ve kterém jsme. ,,Tini? My ale nesmíme chodit mimo areál bez dohledu vedoucího" namítla jsem. ,,Pššt" utišil mě. ,,Nikdo si nás nevšimne" prolezl dírou v plotu. Jen jsem zavrtěla hlavou a šla za ním.

Opět mě popadl za ruku a táhl mě lesem. ,,Teď si zavři oči. Chci vidět tvoji reakci, až to uvidíš" usmál se. Podle jeho pokynu jsem zavřela oči, na kterých se mi objevily jeho teplé ruce. ,,Nezabiješ mě?" optala jsem se. Odpovědí se mi dostal pobavený smích.

Za celou cestu jsem několikrát zakopla o kořen nebo to narvala do stromu. Tinus se slovy ,,promiň moje chyba" mě otočil na jinou stranu a šel dál. Jestli tohle přežiju, budu šťastná.

,,Připravená?" ozval se hlas u mého ucha. Polekaně jsem sebou škubla a přikývla. ,,Nevím, čeho se pořád bojíš" ozval se jeho pobavený hlas. ,,Tohle se ti bude líbit, věř mi"

,,Tři... dva.. jedna" sundal ruce z mých očí. Párkrát jsem zamrkala, abych si zvykla na světlo a poté se podívala kolem sebe. Zůstala jsem stát s otevřenou pusou a sledovala tu nádheru.

Stála jsem uprostřed lesa. Přede mnou byla písečná plážička s menším čistým rybníčkem. Vedle rybníčku byla menší skalka, z které tekl malinký vodopád.

Vedle mě jsem slyšela pobaveného blonďáka ,,líbí?" Otočila jsem se na něj ,,pro boha to je nádherný!"

,,Jsem rád, že se líbí" usmál se a vydal se k plážičce. Položil tam ručníky s košíkem. On nesl nějaký košík? Aha?

,,Budeš tam jen stát a koukat nebo půjdeš ke mně?" zasmál se Tinus. Já se jen ušklíbla a šla za ním. ,,Tys vzal jídlo?" božsky jsem se na něj podívala. On jen přikývl.

Sedli jsme si na ručníky a koukli se na sebe. Tomu jsme se začali smát. ,,Dáš si něco?" optal se Tini a dal mezi nás košík. Nakoukla jsem dovnitř a hádejte co tam bylo. Ten pošuk tam měl nutellu. Nekecám vám.

,,Ty máš nutellu?" překvapeně jsem se na něj podívala. ,,Věděl jsem, že budeš ráda" usmál se. ,,Někdy mi přijde, že se známe dýl než čtyři dny" uchechtla jsem se a popadla nutellu. Jelikož jsem nemohla najít žádný nožík nebo něco, čím bych tu nutellu mohla jíst, využila jsem svůj prstík.

,,Taky mi to tak přijde" řekl a zasmál se mému počínání. No co. Já prostě miluju nutellu.

Jedli jsme a zároveň si povídali celou věčnost. Nechápu, co proti němu všichni mají. Je hodný a milý. To co jsem si o něj na začátku táboru myslela, se vytratilo.

,,Nepůjdeme do vody?" optal se. ,,Utíkej" usmála jsem se. ,,Ty jdeš se mnou Nell" zvedl se a začal se svlékat do plavek.

Poté se otočil a běžel do vody. Já nemohla odtrhnout zrak z jeho těla. Tak dokonalý tělo snad nikdo nemá! On je prostě syn boha!

Pobaveně jsem sledovala jak se čachtá ve vodě jako malé miminko. Bože byl tak roztomilý! ,,Budeš na mě koukat jak na boha nebo půjdeš za mnou?" ozval se již zmiňovaný blonďáček.

,,Ta první možnost se mi líbí víc" řekla jsem aniž bych si to stihla nějak promyslet v hlavě. Co se to se mnou děje bože. Ten Tiniho nechápavý výraz mě dostal. ,,Já vím, že jsem dokonalý" ušklíbl se. ,,No nevím no" mrkla jsem na něj.

,,Ty mrško" začal se smát a vydal se ke mně. Pobaveně jsem ho sledovala. No úsměv mi hned zmizel, když jsem zjistila co jde dělat.

Přišel ke mně a vzal si mě do náruče. Šel se mnou k rybníku. ,,No to ne. Zapomeň" přimáčkla jsem se na něj. On se zasmál. Co je tady vtipného? Najednou mě pustil a já vypískla. Mé tělo pokryla hromada studené vody. Když jsem se vzpamatovala, kde se nacházím, odrazila jsem se od dna a vyplavala nahoru.

Naštvaně jsem se otočila na blonďáka popadající dech. On se směje? Mně? No pche. Připlavala jsem k němu a pěstmi ho začala mlátit do hrudě. Samozřejmě že s ním to ani nehlo.

,,Co děláš?" zasmál se. ,,Ty. Jeden. Parchante. Malej. Kvůli. Tobě. Jsem. Celá. Mokrá" zdůraznila jsem každé slovo. ,,Malej? Já? No dovol. Pořád jsem vyšší jak ty!" obhájil se. Idiot tohle.

Naštvaně jsem se vydala ke břehu, kde jsem si začala ždímat tričko a kraťasy. ,,Ti pak půjčím tričko, ať nejdeš jen v plavkách. Pokud to neuschne" objevil se vedle mě Tini a položil oblečení na ručník. ,,Pojď do vodyyy" začal mě tahat za ruku. Jak malé dítě fakt.

Přikývla jsem a on vypískl. Hned se rozeběhl do vody a skočil šipku. Já udělala totéž. Vynořila jsem se těsně před ním a on mi položil ruce kolem pasu. Byli jsme u sebe tak blízko, že by se mezi nás nevešel ani papír.

Několik minut jsme se dívali do očí. Začali jsme se k sobě přibližovat. Jeho dech se odrážel od mé pokožky a já přivřela oči. Najednou jsem pocítila jeho měkké rtíky na těch mých. Mnou projela vlna energie. Chutnali po malinách. Mňam.

Opatrně pohl rty proti těm mým. Já pohyb zopakovala. Své ruce jsem položila za jeho krk a tím si ho přitáhla ještě blíž. Chytl mě pod stehny a já na něj vyskočila.

Nakonec kvůli nedostatku kyslíku jsme se od sebe odtáhli a koukali si navzájem do očí. Hned jsem se v těch jeho dokonalých čokoládkách ztratila. Miluju jeho oči!

,,Nemáme ještě něco k jídlu?" promluvila jsem, ale pořád se dívala do jeho očí. ,, Jestli jsi tam něco nechala" zasmál se a vydal se se mnou v náruči z vody. ,,Neblbni, vždyť jsem těžká!" namítla jsem. ,,Ale ticho" ozval se, položil mě na ručník a sedl si vedle mě.

Nahla jsem se ke košíku a vytáhla z něho jahody. Nabídla jsem i Tinimu, o kterého jsem se později i opřela.

Hallo alle sammen!
Dneska ještě jedna delší kapitola💗
Chci vám jenom mocinky poděkovat za 100 přečtení! Asi si říkáte, že to je malé číslo. Pro mě to znamená opravdu hodně!❤️
Jaký je zatím váš názor na knížku?
✨Terry✨
❣️1146 slov ❣️