The only exception // Charlie Gillespie

1. Start of something new // Marci

Po dlouhé cestě jsem konečně vystoupila z auta a děkovně se usmála na řidiče. Pomohl mi vyndat dva velké kufry a já zůstala stát na chodníku. Vzhlédla jsem a viděla jsem jemné světlo v okně, kde měl být náš byt. Pokud jsem ovšem správně pochopila instrukce. Takže aspoň jeden můj nový spolubydlící musel být doma. A tušila jsem Owena. Vytočila jsem jeho číslo a čekala, až se uráčí hovor přijmout.

„Víš kolik je hodin?" rozespalý hlas mě akorát tak rozesmál. Samozřejmě, že vím, kolik je hodin. To já seděla pět hodin v letadle.
„Hejbni tou svou blonďatou prdelí a pojď mi pomoct s věcma!" vykřikla jsem radostně a během pár minut předemnou stál ospalý Owen.

„Mar!" objal mě. V jeho objetí jsem se vždy cítila bezpečně. Hlavně po tom, co se stalo v mé přechodné rodině ve státech. Od té doby jsem přechodně putovala mezi Torontem a malou vesnicí v Česku, dokud se samozřejmě všechno úplně nesesypalo.

Nevěděla jsem, kde bych měla zůstat, dokud Owen neobjevil dokonalou pracovní nabídku od Netflixu. On se snažil rozvinout své herecké zkušenosti i mimo Nickelodeon a já sama se chtěla věnovat filmovému průmyslu. S natáčením jsem měla zkušenosti jen čistě na youtube. Nemám ráda slovo youtuber, takže jsem spíše tvůrce kreativního obsahu? Spojila jsem lásku k hudbě s láskou ke kameře.

Owen se účastnil konkurzu do nově připravovaného seriálu Julie and the Phantoms, který byl pod režií Kennyho Ortegy. Přimělo ho to po několika letech opět oživit hru na bicí a mě přemluvil, abych se zkusila přihlásit o místo Kennyho asistenta. A proto jsem teď tady. Ve Vancouveru, kde budu několik měsíců bydlet se dvěma podivnýma existencema a pracovat pro slavného Kennyho Ortegu.

Výtahem jsme vyjeli do správného patra a jen co Owen otevřel dveře, nestačila jsem se divit. Ten byt byl ještě větší, než na fotkách. Snažili jsme se najít něco dostatečně velkého pro tři lidi, ale tohle bylo prostě wow.

Všechno zařizoval Charlie, kterého jsem osobně ještě nepotkala. Původně měl bydlet jen s Owenem, ale ten ho přesvědčil, že ve třech to bude daleko jednodušší. A doufám, že bude. Rozptýlení potřebuju jako sůl, i když jsem se bála, jak bude naše společné bydlení vypadat. S Owenem jsem nikdy netrávila déle času, než týden. A teď budeme spolu každý den, několik měsíců.

„Charlie dojede až zítra večer, takže zatím to máme jen pro sebe. Tvůj pokoj je úplně vzadu napravo. Nalevo je Charlieho a můj je tady." Ukázal na první dveře, které byly otevřené a já nakoukla do jeho pokoje, kde byla stále hromada věcí na zemi. Odvedl mě do mého pokoje, kde jsem čekala hromadu krabic, které jsem si tady po Owenovi nechávala poslat, ale bylo jich méně, než mělo.
„Sav ti to tady dala trochu do pořádku, ať tu nemáš jen krabice," řekl, když jsem nevěřícně zírala na ustlanou postel a knihy v knihovně, která byla sestavená společně i se stolem a se skříní.
„Charlie se ujal sestavování, i když nevěřím, že neměl pomoc," dodal.

Ze zad jsem si sundala kytaru a ukulele a položila je ke klávesám u okna, které jsem rychle zkontrolovala, zda nejsou rozbité. Ne že bych Owenovi nevěřila, ale svěřit mu jen tak něco, bylo občas nerozumné.

„Nemám slov," vydala jsem ze sebe a ihned psala zprávu pro Savannu. Celou cestu jsem se psychicky připravovala na to, jak budu muset všechno stavět sama. A najednou se nemohla dočkat, až Charlieho potkám osobně.

Marcia: „Moc moc moc moc děkuju!! <3"

Napsala bych i Charliemu, ale neměla jsem na něj osobní kontakt, kromě follow na instagramu. Ano i já si hrála na stalkera a hledala, co nejvíc informací.