The only exception // Charlie Gillespie

7. Every turn will be safe with me// Charlie

Útulnost kavárny, v tomto případě čajovny, byla hlavní. Marci mě zatáhla do té nejmenší uličky, jaké mohla. Z otevřených, z často prosklených dveří se linula sladká vůně karamelu a kávy. Pohlédl jsem na velký nápis, který oznamoval jméno, 'thé à la rose'

V Kanadě francouzské názvy nebyly nijak zvláštní. Přesto v částech jako Britská Columbie, převládala angličtina. Marci se na jméno ani nedívala a vtáhla mě dovnitř. Občas bylo nutné se rozhodnout díky pocitu a ne logiky.

Nenacházeli jsme se v žádném luxusním podniku, spíše to vypadalo jako útulný rodinný obývák. Všude převládala červená a zlatá barva. Ke karamelu a kávě se přidala výrazná vůně čokolády a čerstvě napečeného pečiva. Už jsem si nebyl tak jistý, že se jedná o čajovnu.

„Vypadá to tady, jako v nebelvírské společenské místnosti." Marci vydechla údivem a pohlédla vzhůru na strop, ze který byl posetý žárovkami. Dodávaly celé místnosti ten správný hřejivý nádech.

Vybrala nám stůl pro dva u obrovské poličky s knížkami. Červené 'ušaté' křesla, do kterých jsme se posadily, se pyšnily svým pohodlím. Na stole leželo jedno meníčko v dřevěných deskách, na nichž byla vypálená růže. Ihned po otevření jsem zjistil, že je celé psáno ve francouzštině. Nedalo mi to a musel jsem usmát. Podvědomě vybrala to nejlepší místo, jaké mohla.

Přes celý stůl se natáhla ke mně. Doslova na něm horní části těla ležela. Naše čela se od sebe nacházela jen pár centimetrů. Měl jsem skvělý výhled a věděl jsem přesně, v jaký moment zjistila, že bez francouzštiny tady nepochodí.

„Hádám, že ty objednáváš a já platím," zasmála se po chvíli. Odevzdaně se opřela. Její oči mě pozorovaly a nedokázal jsem odhadnout, co se ji asi tak honí hlavou. Neutrální výraz v obličeji taky moc nenapověděl.

„Děláš co?" Očima jsem projížděl lístek a zkoumal výběr kávy. Jako bych ji nechal platit. I pokud tohle není rande, pořád jsem gentleman. Každý si občas zaslouží, aby se o něj někdo postaral. I kdyby to bylo jen zaplacení snídaně.

„Platím za tuhle snídani," odpověděla a nahla se znovu přes stůl, aby viděla do lístku taky. Asi pro lepší pocit. Její vůně byla výraznější, než všechno okolo. Nikdy jsem tomu nevěnoval pozornost, ale posledních pár dní mě prováděla téměř každým momentem. Květinová vůně, ke které se přidala vůně kokosu z jejího šampónu, který jsem jednou omylem použil místo toho svého.

„To rozhodně neděláš." Nasadil jsem hravý tón. Nechtěl jsem, aby si myslela, že se chci opravdu hádat. Rozhodně žádná hádka, neboť ji ani v nejmenším nenechám platit.

„Já tě pozvala, já platím." Marci rozhodla a udělala gesto, kterým jasně říkala, že je tahle konverzace u konce. Obdařil jsem ji zářivým úsměvem. Tohle se rozhodně nestane. V klidu jsem přetočil stránku a objevil na dvoustraně s jídlem. Hlad jsem měl, ale soudě podle Marci, ona ani ne. Málokdy jsem ji viděl opravdu snídat.

„Vůbec netuším, jestli chci sladkou nebo slanou snídani," změnil jsem téma a pohledem přelétával mezi dvěma stránkami. Dilema, neboť všechno znělo výborně.

„Já přemýšlím nad tím čokoládovým croissantem. A ne jen proto, že tomu rozumím bez problémů." Smála se a mnou to projelo, jako vlna tepla. Dobrá a bezstarostná nálada ji slušela.

„Ale rozhodně objednávám já. Doufám, že jsem ti rozuměl správně, co chceš." Nedokázal jsem si pomoct. Cizinci a francouzská slova opravdu nešly dohromady.

„Srandu si ze mě budeš dělat? Bych chtěla vidět tebe, jak bys vyslovil česká slova." Vytrhla mi meníčko z ruky a přetáhla mě s ním po hlavě. Neubránil jsem se hlasitému smíchu. Tohle byla čistá Marcina reakce. Očima jsem ji vybízel, ať na mě začne chrlit cizí slova, kterým nebudu rozumět absolutně nic.