The only exception // Charlie Gillespie

5. We'll make it out of this mess// Marci

Okamžitě po tom, co kluci odešly, jsem zasedla k psacímu stolu, otevřela notebook a najela na soubor s názvem Renesanční hudba ve světě. Bavilo mě se o tom učit, poslouchat profesora na přednáškách, či sledovat dokumenty. Ale psát eseje a číst knihy, na to jsem neměla čas. To je taky hlavní důvod, proč jsem si většinu věcí nechala na srpen. Jenže to se ukázalo, jako chyba. Pracovat pro Netflix, spíše pro Kennyho, mě opravdu začínalo bavit. Rozhodně více, než škola. Ano scenáristika a režie se mi bude hodit, ale o hudbě jsem začínala pochybovat. Potřebuju mít titul v sólovém zpěvu? Navíc jsem si tolik navykla na společnost kluků, že samota se mi nelíbila.

Prokrastinovala jsem, jak se sluší a patří. Myšlenky se změnily v daydreaming a já se nachytala, jak zabíjím čas pitím vody, kávy nebo čaje. Nedokázala jsem najít motivaci k tomu, abych začala psát. Nebo nápad, jak vůbec začít psát. Každou větu jsem několikrát přepisovala a upravovala. Nebyla jsem spokojená absolutně s ničíma čas rychle utíkal.

A to jsem měla na seznamu ještě angličtinu, kde jsem musela udělat rozbor dvou knih a vybrat si téma, o kterém psát. Já si samozřejmě vybrala to, co jsem četla ještě na základce, protože jsem byla nesnesitelný bookworm. Důvod, proč Josie byla moje jediná kamarádka.

Romeo a Julie, byla první volba. Chystala jsem se soustředit na to špatné, kde dílo zlehčuje sebevraždu, sňatky s nezletilými a naivitu, což by v dnešní době bylo zcela nevhodné a takové dílo by skončilo cancelled.

Jako druhou věc jsem si vybrala moji největší srdcovku, což je Obraz Doriana Graye. Tam jsem se chtěla zaměřit na povrchnost hlavních postav a manipulaci a možná i trochu na minulost samotného autora.

Velké ambice, ale málo času. Už teď jsem věděla, že nebudu stíhat, protože jsem si do pokoje přinesla další hrnek s čajem. Nejednou jsem si na sebe nabrala tolik věcí, že mě to po chvíli položilo na lopatky. Nemohla jsem se učit jen na jeden hudební nástroj, musela jsem brát lekce klavíru a kytary najednou. Hrozné to začalo být, až jsem na seznam přidala zpěv a dramatický kroužek.

I u mě chvíli byl sen, že bych se chtěla stát herečkou. Především proto, že jsem v tom viděla jednoduchou cestu. Jak k penězům, tak i ke štěstí. Mít možnost po sobě zanechat odkaz. Ale nejsem člověk, co by rád poslouchal rozkazy a nebo se podřizoval ostatním. Musela jsem mít možnost projevit svůj názor, dodat své vlastní nápady a hlavně ve svůj vlastní čas. Jinak hrozilo, že se seknu a neudělám vůbec nic.

A z takového stavu, mě mohla dostat jedině Josie. Proto jsem držela v ruce mobil a na messengeru klikla na ikonu kamery. Doufala jsem, že bude mít čas. Určitě se jen válí na lehátku u bazénu a čte si. Musí se beze mě nudit. Až tak jsem si odmítala připustit, že má jiné kamarády a svůj vlastní život.

„Josie!" zakřičela jsem nadšeně, když se její hlava objevila na obrazovce, Mokré vlasy měla stažené v drdolu. Rozhodně byla v plavkách, takže jsem měla pravdu a nic důležitého nedělá. Pathetic life.

„Nemáš být v práci?" smála se, ale její výraz působil zamračeně. Sluneční paprsky ji celou ozařovaly. Kůže se změnila v zlato a ona vypadala naprosto fantasticky. Udělala jsem screen obrazovky. Tohle se musí ukázat Owenovi.

Chyběly mi naše společné chvíle. Kdy se celý den nedělalo nic jiného, než nahřívání se na sluníčku, které přešlo v noční koukání na hvězdy. Dobré víno, které jsme vzaly rodičům a hudba. Ať už byla živá, kdy jsem kytaru nedala z ruky, nebo se ozývala z reproduktoru. Tanec okolo bazénu, ploužák i nerytmické poskakování. Ponocování, kde se jediná konverzace točila pořád dokola o komkoliv, na koho jsme měly zrovna crush.