The only exception // Charlie Gillespie

3. Wildest dreams // Marci

Kdybych měla říct, že jsme si s klukama na společnou domácnost zvykli hned, byla by to ta největší lež, co jsem kdy řekla. S Charliem jsme měli tendenci vycházet z pokojů ve stejnou chvíli, což znamenalo sražení se na chodbě. Owen zase rád chtěl využívat koupelnu, když jsem tam byla já a stěžoval si, že mi to neskutečně trvá.

Jediná výhoda byla, že jsem se nemusela starat o vaření. Charlie se toho s radostí ujal, i když jsem předpokládala, že mu to nevydrží déle, jak týden.

Sama nejsem ranní ptáče, kdybych mohla, spím až do oběda a probudit se několik dní v kuse do vůně snídaně, byl sen. Teď ale jsem vzhůru první a jediná. Proč jsem vůbec tu práci brala. Přesto jsem byla už oblečená a v kuchyni pila kávu. Video, na které jsem koukala na youtube skončilo a ani jeden z kluků, stále nebyl vzhůru. Nepřijdu kvůli nim pozdě. Dopila jsem poslední kapku kávy a zvedla se od stolu.

Z obou pokojů, které obývali Charlie s Owenem, bylo slyšet chrápání a já tušila, že to bude na mě je jít probudit. Včera byli oba natěšení a teď nejsou schopní ani vstát, abychom nepřišli pozdě.

První jsem vešla do Charlieho pokoje a všimla si, že má odtáhnuté závěsy, ale stejně pokojně spí. Jak může vůbec usnout v takovém světle? Já pokud nejsem úplně unavená neusnu, pokud je světlo.

Potichu jsem přišla k jeho posteli. Dávala jsem si pozor, abych nešlápla na krámy, které byly pohozené po zemi. Někdo definitivně nebyl clean freak, jako Owen. Spal na zádech s jednou rukou pod hlavou a tou druhou položenou na odkrytém hrudníku. Vypadal roztomile a působil nevinně. Stačilo mi pár dní, abych pochopila, že to on není.

„Charlie." Naklonila jsem se k němu a mluvila tiše. Nechtěla jsem ho vylekat, kdoví jaký je jeho reflex a třeba spí s nožem pod polštářem. I když hokejka by byla pravděpodobnější. Zmínil se, že ji má vždy po ruce, když je sám doma. A to si utahoval ze mě, která používá hokejový puk podepsaný Davidem Pastrňákem, jako těžítko.

Žádná odezva se nekonala. Obličej měl otočený ke mně a vypadal tak neškodně. Jako malé dítě. Bez rozmyšlení, jsem natáhla dlaň a vlasy, které měl potem přilepené na čele, odhrnula stranou. Ani to s ním nehlo.

„Charlie!" řekla jsem rázněji a poplácala ho po tváři. Ne silně, ale dostatečně, aby se probral ze svého vlastního světa. Vždycky mě fascinovaly sny a i teď mě zajímalo, co se mu asi tak mohlo zdát, že se ze spaní usmíval.

S Kubou jsme jako malí všechny sny, co jsme si pamatovali, zapisovali do deníků. V takových momentech jsem byla vděčná za malý věkový rozdíl mezi námi. Nejlepší bratr, jakého jsem si mohla přát. Možná bych něco podobného mohla zavést s Owenem a Charliem.

Charlie prudce otevřel oči a zvedl se do sedu. Naše čela se setkaly a já zaskučela bolestí. Dobrý plán, špatné provedení. Příště nezůstávat skloněná nad obětí. Proč má tak tvrdou hlavu? Jestli tam bude boule..

„Fajn jsi vzhůru, jdu vzbudit Owena," stále držící se za hlavu jsem chtěla odejít, ale Charlieho prsty se omotaly kolem mého zápěstí. A já na místě zastavila. Nevadilo mi jeho gesto, jako spíš to, že něco takového udělal. „Počkej."

Ještě jsem neměla tu šanci ho slyšet těsně po probuzení. Jeho hlas mnou projel jako závan letního teplého vánku. Tváře mi mírně zrůžověly. Uvědomila jsem si, že na něj stále koukám, když je téměř nahý.

„Tohle si nenechám ujít." Stál vedle mě a vydal se ke dveřím. Stále měl prsty omotané kolem mého zápěstí. A neuvědomil si to, dokud nesahal po klice, aby mohl otevřít dveře. Podíval se na mě a zpátky na naše ruce. Zareagoval, jakoby držel hořící klacek a pustil mě.