Two Hearts In One Home / Larry Stylinson

Chapter 8 - Fools

Harry

"Crrrrrr !" Bože zase ten krám !
"Louisi vypni to, nebo přísahám že to vyhodím z okna" Lou se nad tím jen ospale zasmál.
"Taky ti přeju dobré ráno bratře" dodal ironicky se smíchem.

Vůbec se mi nechce do školy. On to alespoň nemá tak hrozný. Chodí tam už bůhví jak dlouho, ale já ? Nikdy jsem školu ještě neměnil. První dny jsou stejně vždycky nejhorší. Nové tváře, prostředí. Všeobecně nemám rád nové věci. S lidmi totiž musíte mluvit když je chcete poznat to já zrovna moc v lásce nemám.

Louis

"Tak co, jak se těšíš do školy ?" Zasmál se s trochou ironie v hlase.
"Hm, moc ne" Proboha ty tupče, šikanují mě tam, je snad jasný, že se mi tam nechce. To bych mu ale za vinu dávat neměl, nemohl to přece vědět.

Harry si všiml mého opět kapku smutného pohledu.
"Co..? Proč se ti tam nechce ?"
Mlčel jsem. "Louisi, dělají ti tam snad něco ? Někdo ti ubližuje ?"
"Proboha Harry nech toho, nic ti do toho není ! Proč se tak staráš ?! Znáš mě sotva den ! Jen tak se tady objevíš se zbytkem svojí rodiny a převrátíš mi život vzhůru nohama. Já tohle sakra nechtěl ! Nic z toho jsem nechtěl ! Chci jen zpátky svojí mámu.."
Křičel jsem. Zase jsem na někoho křičel aniž by si to vůbec zasloužil. Tu poslední větu jsem ale skoro zašeptal.
Nedokážu to ovládat. Vždyť on za nic nemůže. Není to jeho chyba, to jen já zase vybouchl. Po tváři mi opět neposedně stekla slza.

Pořád tu jen někoho otravuju, nikomu nepomáhám. Jen přidělávám starosti lidem co o ně nestojí.

Přeběhl jsem ze svojí na Harryho postel a vtrhl mu do náručí.
"Omlouvám se"
Pevně jsem ho objal. Tak moc jsem se bál.
Bál jsem se, že mě odstrčí a řekne ať si svoje problémy řeším sám, ale ne. Obejmul mě. Pevně mě držel a šeptal uklidňující slůvka. Pomáhal mi aniž by o tom sám věděl. Sedím tu v náručí někoho koho znám sotva den, ale nepřijde mi to divné.
Nemám nikoho kdo by mi pomohl. Jenže já už to sám vážně nezvládám.

"Lou to bude v pořádku, všechno bude v pořádku. Jsem tu pro tebe"
Teď už jsem se ale rozbrečel na plno. Ne ze smutku, spíš ale z faktu, že mi tohle ještě nikdy nikdo neřekl. No, Niall asi ano, ale tohle, bylo to jiné.
Stačilo jediné objetí a všechna zášť byla rázem pryč.

Nechápu to, právě jsem mu tu vynadal a on mě v tom všem ještě podporuje. Myslím, že takových lidí je na světě opravdu málo. Měl bych si jich vážit tak, jako jsem to s mámou nestihl..

Harry

Je mi ho líto, tohle si nezasloužil. Jeho maminka pro něj určitě hodně znamenala.

Snažil jsem se mu pomoct. Nikdy jsem ale nic takového nezažil, nevím jaké to je. Určitě to pro něj musí být strašně těžké.

Po nějaké chvíli konečně přestal plakat. Jen tak jsme tam seděli v objetí a čekali.. Počkat ! Na co jsme my tupci vůbec čekali ?!
Podíval jsem se na hodinky.. Je půl osmé ! Sice to od baráku ke škole prý není tak daleko ale i tak, přijdeme pozdě !

Neochotně jsem se pustil Louisova objetí. "Sakra, je půl osmé ! Přijdeme pozdě" řekl jsem trochu rozrušeně. Ne že bych normálně chodil do školy nějak extra v čas, ale přece jen, hned první den bych pozdě přijít neměl.

"Bože, máš pravdu ! Honem vem tašku a rychle ven z baráku !"
"Opakuju, sice mi to lichotí, ale nejsem bůh, už si to zapamatuj"
"Harryyy notaaak !" Zasmál se. Alespoň jsem zlepšil tu pochmurnou ranní náladu.

Louis

Vyšli jsme s domu a namířili si to rovnou do školy. Ze začátku jsme tak trochu běželi ale nakonec jsme vlastně měli času docela dost tak jsme prostě zpomalili a normálně si povídali. Když už přijdeme pozdě tak se zkrátka omluvíme.

Z přemýšlení mě vyrušilo cinknutí mobilu. Někdo mi píše..?

Stan :
"Čau Louisi, jdeš dneska na tu párty ? Všichni o tom mluví, pojď ožerem se :)"

Zas něco plánuje ? Moc se mi nechce, navíc zrovna teď..

Kašlu na to. Stejně mám hroznou náladu. Alkohol sice nepomáhá, ale potřebuju zapomenout. Aspoň na chvíli.

"Kdo ti píše ?" Ozval se Harry.
Zase jsem tak trochu zapomněl na realitu.
"No.. kámoš. Prý je dneska nějaká párty"
"A ty tam jako půjdeš?"
"No..? Chceš taky ?"
"Louisi, jako fakt ? Sotva jsem přijel a ty už tady chceš vymetat párty" Zasmál se trochu.
"Harryyy proboha nechci *vymetat* párty. Potřebuju jen.. nevím.. zapomenout ?"
"Jasně promiň..Jen si nemyslím, že je dobrej nápad to řešit zrovna takhle"
"Musíš mě pochopit"
"Fajn, jdu taky" Usmál se.
Snad to nedopadne tak jak si myslím. Předpokládám, že se úplně zřídím ale co, asi to potřebuju.

Ahojkyy, konečně jsem se dokopala k tomu, napsat další kapitolu a jasně, zrovna ve dvě ráno jak jinak že :3
Enjoy xx