Two Hearts In One Home / Larry Stylinson

Chapter 3 - Phoebe

Harry

Jsme tady. Vypadá to tu i celkem pěkně. Klidné ulice, nikde nikdo. Jen černě zbarvené stíny lidí, co tu a tam projdou kolem.
Už je sice dost pozdě na to, abych tady teď hodnotil krajinu Doncasteru, ale na to si udělám čas třeba zítra.

Jakmile jsme všichni tři vystoupili z auta, zjevil se před námi ne moc velký, ale celkem hezký útulný domek. Nechci být vybíravý, ale měl schody nahoru kde se zřejmě nacházelo druhé patro, takže jsem neměl důvod si stěžovat.

Zazvonili jsme tedy na zvonek.
Netrvalo to ani pár sekund a už nám přišla otevřít malá asi tak pětiletá holčička. Jestli budou všichni členové jejich rodiny takhle roztomilí tak to to tady mužů zabalit rovnou.
Hned za ní okamžitě, ale přiběhl její otec s voláním "Phoebe notak, říkal jsem ti přece, že to zvládnu sám, nemusíš za mě otevírat dveře beruško" Vypadal mile.
"Tak promiň tati" zaculila se jen a s úsměvem na tváři si to namířila ke mně.
"Ahoj, ty budeš asi Harry že ? Já jsem Phoebe těší mě"
Chtěl jsem se jí na oplátku představit, to se mi ale ovšem nepodařilo, když se hned na to do maličké chodby přiřítil zbytek rodiny. Tak počkat..raz dva tři...kde je ten poslední ? No jistě zákon schválnosti v této domácnosti samozřejmě nechybí.

Jakmile jsme se po nějaké chvíli víceméně všichni seznámili, přesunuli jsme se do kuchyně a mně už to nedalo. "Asi se to teď zrovna moc nehodí, ale nechybí tu náhodou někdo ?" Moje máma se na mě trochu podezíravě s maličkým úšklebkem zadívala. Hned na to mi ale Mark odpověděl. "Vlastně Harry, máš pravdu, moc se za Louise omlouvám, ale zrovna pár minut před vaším příjezdem mi volal, že dnes přespí u Nialla, je to jeho nejlepší kamarád. Je mi to líto, ale vlastně ho i docela chápu, nerad se seznamuje a je trochu stydlivý"
Tohle mě přece nezajímá ať si spí kde chce.
"Mhm fajn, mužů si jít nahoru vybalit ?" zeptal jsem se. Oba 'rodiče' jen přikývli na souhlas a já se tedy vydal po schodech nahoru. Ještě jsem za sebou však stihl slyšet volající mámu "druhý pokoj v pravo Harry" Už jsem neodpověděl a prostě jen šel rovnou nahoru.

Pokoj jako pokoj. Má to tady vlastně i celkem pěkně zařízené. Ne zrovna moc moderní ale dřevěný nábytek mám rád. Dodává pohodlí a všeobecně takový pocit domova.

Předpokládám, že on spí tam, kde je ten růžovej méďa takže já utíkám k oknu. Rád spím daleko od dveří, je to příjemnější. V téhle situaci to pro mě bylo ale spíš štěstí než možnost výběru.

Oči se mi únavou začaly samy od sebe pomalu zavírat a tak jsem hodil tašky na zem a bez váhání usnul.

                  .................

Jasně zlatavé paprsky slunce, které sem doléhaly skrz okno mě probudily z krásného snění. Chtěl jsem se ještě chvíli povalovat v posteli jako obvykle. To mi ovšem nedovolil budík, který se rázem z ničeho nic rozdrnčel celým pokojem.
Proboha ne, ten kluk si snad koleduje abych mu rozmlátil i budík.
Přísahám, že jsem měl sto chutí ten krám prostě vzít a hodit ho vší silou z okna ven.

S neochotou jsem tedy vylezl z postele.

Už jsem byl na odchodu z pokoje s myšlenkou, že se půjdu po ránu osprchovat. Místo toho jsem se ale zastavil a porozhlédl se pozorněji po pokoji. Nebyl zas tak velký, ale ledacos by se tu určitě dalo hledat i celé hodiny. Tak třeba ten kluk :D Opět si nechci stěžovat ale pořád ho tu nikde nevidím.

Oči mi ale okamžitě padly na ty jedny tmavě modré dřevěné dveře na samotném konci pokoje. Popošel jsem blíž a s nadějí je otevřel. Anoo ! mám vlastní koupelnu ! Nebo spíš ehm.. máme. Koneckonců, budu si muset zvyknout, že teď už prostě nebudu mít pokoj sám pro sebe.

Opatrně jsem vlezl jsem do sprchy a jen nechal kapky teplé vody stékat po celém těle. Je to příjemný pocit. Přece jen, dá se u toho hezky přemýšlet.

Zdravimm, je tu další kapitola ! No, překonala jsem se, tahle má skoro 700 slov, což je asi nejdelší co jsem zatím napsala tak si toho važte :D

-- with all my love Tess <3