Two Hearts In One Home / Larry Stylinson

Chapter 10 - Kiss

Louis

Zazvonilo. Já na nic nečekal a okamžitě doslova vyletěl ze třídy jak rychle to jen šlo.
Nechci se mu vyhýbat..Jen prostě, se tak trochu ještě necítím dobře kvůli tomu ránu.

Vážně jsem se snažil si do vlastní mysli vnuknout něco tak hloupě naivního ? Co si to namlouvám. Cítím se v Harryho přítomnosti zvláštně, tak se mu prostě vyhýbám. Stejně to nebudu moct dělat napořád. Jednou se to stejně stane. Budeme spolu v jedné místnosti a já to nevydržím. Mé pocity vyjdou napovrch aniž bych o to sám stál a potom-..

Harry

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Je 14:35 a nám právě teď končí škola. Nebo spíš "nám dvoum" zrovna ne.

Namířil jsem si to tedy rovnou k učebně literatury. Předpokládám, že "po škole" budeme muset dodělávat tu práci, na kterou jsme se předtím v hodině, tak trochu vykašlali.
Mám ale hlavně v plánu promluvit s Louisem.

Sedl jsem si do lavice opět úplně v zadu a začal vykládat učebnice z batohu na lesklý povrch jemně poskvrněné lavice.
Najednou vešel on.
Hnědovlasý kluk malé postavy.

Krásně modré oči hleděly se zájmem do podlahy.

Reflex mi nedovolil sedět na místě a já se okamžitě vymrštil ze židle.
"Louisi" Nic jiného než jeho jméno jsem ze sebe ale dostat nedokázal.
Tázaná osoba konečně zvedla pohled.
"A-ahoj.." pousmál se.

Louis

Úsměv mi odhodlaně oplatil s těmi krásnými ďolíčky a mně se nad tím pohledem opět malém podlomila kolena. Dokonce i vlastní nohy by mě zradily.
Na něj se ale zkrátka zlobit nedá. Alespoň ne na dlouho. Ať se totiž snažíte sebevíc, stejně s ním prohrajete a to se on ani nemusí snažit. Jen se usměje a je to. Všechna zášť, zlost, vztek.. Všechno je to rázem pryč. Jediným úsměvem mi tenhle kluk mění pohled na svět. Ví to vůbec ? Uvědomuje si osoba stojící přímo přede mnou, že i když se známe sotva dva dny, znamená pro mě víc, než kdokoliv na světě ?

"Louisi" Vyrušil mě chraplavý hlas z mých myšlenek.
"Hm ?"
Podíval se mi do očí. Bylo to jako by mi viděl až hluboko do duše. Přes všechny ty přetvářky a falešné úsměvy, jako by věděl jak se cítím.
Ty smaragdově zelené oči. Dívaly se na mě tak sebejistě, s odvahou a účelem necouvnout zpátky ani za cokoliv na světě. Protože tenhle kluk, se nevzdává.
Pomalu sjel pohled z očí na mé rty a já cítil to neuvěřitelné napětí mezi námi. To, jak se mi rudá červeň vlévá do tváří.
Ani jsem si nestihl uvědomit jak moc blízko teď jsme. Naše obličeje dělí sotva pár centimetrů.
Já chtěl ale víc. Víc než jen tohle. Tak moc jsem toužil ochutnat ty jemně růžové polštářky.
Nesmím mu ale podlehnout.

Harry chtěl dosud sotva začatý polibek prohloubit. Já se ale pokusil odtrhnout, což se mi ovšem nepovedlo.
Přetočil mě ke zdi a přitáhl si mě znovu k sobě. Naše rty se opět spojily.
Byl jako malé roztomilé neviňátko. Neviňátko co prahne po mých rtech jako hladový vlk po potravě.

Co to vlastně dělám ? Tahle chvíle byla jedna z nejlepších momentů mého života, tak proč pochybuji ?
Proč si jen nedokážu přiznat jak moc velký vliv na mě tenhle člověk má. Ta moc kterou na mě působí. Ty měkké rty co se ještě před pár sekundami dravě dotýkaly těch mých. Nemůžu odolat. Ať se snažím sebevíc, nejde to.
Způsob kterým se mnou manipuluje. Doslova mě ovládá..Tak proč mi to nevadí ?
Protože to on, vždycky dostane vše po čem touží.
Jsem to teď já, nebo je to snad jen další hloupá hra ?

Naše pohledy přistály na teď už bohužel kompletně otevřených dveří třídy.
Stála tam, s pusou dokořán.
Naše učitelka literatury.

Ahojkyy, jsem tu KONEČNĚ s novým dílem ! Upřímně s ním nejsem moc spokojená, nějak se mi to prostě nepovedlo napsat ale nejspíš to bude taky tím, že to píšu v polospánku opět ve tři ráno, takže se omlouvam no :D
Snad se vám kapitola aspoň trochu líbila, budu moc ráda za vote nebo follow ily ya'll <3

+ moc děkuju za 200 přečtení !