Procházel se chodbou v tričku a teplácích, obojí bylo v bílé barvě. Dřív, když byl volný, mu ta barva nevadila, ale teď... Patřila na seznam věcí, které nenáviděl a nejraději by je zakázal.
Občas na chodbě potkal nějakého bíle oděného zombie. - Tak přezdíval ostatním lidem podobným jemu samotnému. Lidem, kteří už dlouhou dobu nepocítili sluneční paprsky na tváři, vítr ve vlasech, déšť dopadající na jejich hlavu. Lidé, kteří byli zavření v malé místnůstce a už se nedokázali ani pořádně radovat. - Prostě se jen ploužili chodbou, jako oživlé mrtvoly. Nedalo se s nimi povídat, což ho někdy tolik mrzelo. Co by dal za několik vlídných vět...
Se zrakem sklopeným k zemi zahnul za roh a nechtěně narazil do osoby opírající se o zeď. ,,Já... Promiňte, omlouvám se." pronesl ze slušnosti. ,,Nic se nestalo." Byl velice překvapen, že se dočkal odpovědi. - Tady bylo normální neříc ani slovo a pomalu se odšourat pryč a na člověka ani nepohlédnout.
Zvedl hlavu a jeho oči barvy pomněnek se setkaly s šedýma očima. Před ním stála dívka s hnědými vlasy sestřiženými na mikádo. ,,Ještě jednou se omlouvám." ,,Už jsem přeci říkala, že to nevadí...Mimochodem jmenuji se Alex." řekla a podala mu svou pravou ruku.
,,Já... já jsem... jsem... George?" vypravil ze sebe překvapeně a potřásl její rukou. Už dlouho nepotkal někoho, s kým by se dalo normálně komunikovat. Ale přes to, že by si rád popovídal, nebyl toho schopen.
Po chvíli ticha, které mezi nimi panovalo, se mu nakonec podařilo promluvit: ,, A jak dlouho tady vlastně jsi?" ,,Čtyři měsíce maximálně. A ty?" ,,To je těžká otázka... Počkej, zamyslím se... Tak...dva, tři roky?" ,,A už ti řekli, kdy se vrátíš domů?" Zavrtěl hlavou. ,,Tohle neříkají nikomu. Teda alespoň jsem to ještě od nikoho neslyšel. A ani jsem neviděl nikoho tohle místo opustit... Teda viděl, ale jenom doktory a pár mrtvol, které vezli do márnice..."
,,Tím chceš říct, že odsud už neodejdeme?" ,,Abych pravdu řekl..." pokračoval by dál, ale rozezněla se známá melodie, která znamenala, že všichni se mají vrátit na svůj pokoj, aby dostali jídlo a popřípadě je mohl navštívit některý z doktorů.
ČTEŠ
Modrý vlk
Short StoryExistuje modrý vlk? A kdyby vám někdo tvrdil, že existuje, věřili byste? George má něco přes jednadvacet let a jeho momentálním ,,útočištěm" je místo, které připomíná psychiatrickou léčebnu a kde skoro všichni ztratili chuť k životu. Už dávno pochop...