Modrý vlk

  Šli bez přestávky od svítání až do pozdního odpoledne. - Doktoři už o nich věděli a určitě se je snažili najít. - Nemohli tedy bezpečně zastavit. Díky Leile měli jídla i pití dost. Dokonce bylo hezké počasí. Přesto měl George pocit, že něco je špatně.

  Když slunce zapadlo a znatelně se ochladilo, rozhodli se, že zastaví. - Nacházeli se blízko jezera, kde byla spousta nízkých stromů, na které se dalo vylézt. ,,Dneska se vyspíme na větvích a zítra budem pokračovat dál," zavelela Alex. ,,A nemáš strach, že spadneme? " ,,Ne, ty větve jsou hodně široké. " ,,Jak myslíš, " pokrčil rameny George a vylezl na strom.

                            * * * * * *

  Jakmile něco snědli, Alex si lehla, popřála Georgovi dobrou noc a skoro okamžitě usnula. Tak to ti závidím. Já jsem snad nikdy v životě tak rychle nespal... No, asi se ještě projdu... Seskočil na zem a vyrazil na obhlídku.

  Zašel k jezeru, zaházel si žabky a vylezl na vysoký strom, aby zjistil, jak vypadá okolí. - Všude se rozprostíral les. Ostatně, nic jiného ani nečekal. - Byl by zázrak, kdyby objevil nějakou známku po civilizaci.

  Měli jsme jít po té cestě. Teď už bychom byli dávno v nějakém městě nebo vesnici a mohli bychom se zeptat, kde vlastně jsme. Jenže my jsme se báli, že nás někdo chytí a teď jsme tady. - Někde uprostřed lesa a se zásobou jídla maximálně na dva dny...

  Slezl dolů a usadil se na jednom velkém kameni. Hodiny ubíhali, na les padala větší a větší tma a on jen seděl a ani se nepohnul. - Přemýšlel, co se za uplynulých čtyřiadvacet hodin stalo. Ale taky nemohl přestat myslet na modrého vlka...

  Seděl tak až do svítání. - Když se začalo rozednívat, zvednul se, že půjde probudit Alex. Náhle si všiml pohybu na druhé straně jezera. Co to? Podíval se pozorněji. ,,To...to snad není možné... " vypravil ze sebe, když pohlédl do hlubokých hnědých očí.

  Modrý vlk tiše seděl a pozoroval ho. Občas pohl ocasem nebo ušima, ale jinak nic. George se taky nedokázal pohnout. - Chtěl běžet pro Alex, ale nohy ho neposlouchaly.

  Zvíře na chvíli odvrátilo zrak, ale když na něj znovu pohlédlo, tvářilo se velice nešťastně.- Jakoby vědělo něco, o čem on neměl ani potuchy.

  George ten pohled mučil, ale nebyl schopen odvrátit zrak. Když si pomyslel, že už to déle nevydrží, vlk se zvedl a odcházel pryč. Ještě než zmizel v lese, věnoval Georgovi ještě jeden nešťastný pohled.

  Stál jako přimražený a asi by se nepohnul, kdyby neuslyšel motor auta. - Rozhlédl se kolem a zjistil, že kousek od místa, kde se zjevil vlk se nachází příjezdová cesta k jezeru, po které přijíždělo velké bílé auto. - Přikrčil se a chvíli vyčkával, co se bude dít.

  ,,Ale ne," zašeptal, když z vozu vystoupili čtyři muži v bílém oblečení. Na nic nečekal a rozběhl se varovat Alex.

                          * * * * * *

  ,,Alex! Alex! Rychle vstávej!" ,,Co se děje?" ,,Našli nás! Musíme vypadnout!" Shodila mu dolů batoh a pak seskočila sama. ,,Kde jsou?" ,,Na druhé straně jezera, ale nebude trvat dlouho a budou tady."

  Pohlédli na sebe a pak se rozběhli. Kličkovali mezi stromy, přeskakovali větve a ani se neohlíželi. Po chvíli se jim za zády ozvalo: ,,Stát! Zastavte!" To je donutilo ještě zrychlit.

  Náhle však Alex zakopla o kořen a spadla na zem. George už se pro ni chtěl vrátit, když zavolala: ,,Ne, běž dál. Já se o sebe postarám." ,,Přece tě tu nenechám," odvětil a rozběhl se k ní. V tom mu někdo podrazil nohy a on skončil obličejem v hlíně...

  Stáli kolem nich tři doktoři. Jeden zvedl Alex a chytil ji tak, aby nemohla utéct. Zbylí dva pomohli na nohy Georgovi. Pak se všichni vydali k autu. Tam na ně čekal další lékař, který začal startovat, jakmile je uviděl.

  Doktoři donutili George a Alex sednout si do zadní části vozu a sami zaujali místa vpředu. Pak se auto rozjelo...

                        * * * * * *

  ,,Takový krůček jsme byli od svobody," povzdechla si Alex potichu. ,,Kdyby nás ten debil Jason neprozradil..." George mlčel. ,,Mně je taky líto, že se nám útěk nepovedl, ale to neznamená, že budu mlčet a s nikým nepromluvím." Jeho mlčení ji rozčilovalo víc, než kdyby nadával.

  Auto nadskočilo na hrbolaté cestě. ,,Alex?" ,,No?" ,,Já...já ho viděl," mluvil opravdu potichu, aby ho doktoři neslyšeli. Nechápavě na něj pohlédla. ,,Byl u jezera. Když si spala. Opravdu tam byl..." ,,Kdo?" ,,Modrý vlk..."

                         * * * * * *

  Seděl zavřený v potemnělé místnosti. -  Jen malou, zamřížovanou škvýrou ve dveřích prosvítalo dovnitř světlo z chodby. Sem ho umístili, když se vrátili zpátky do léčebny. Už nemohl chodit nikam. - Podobně na tom byla Alex.

  Náhle ulyšel za dveřmi dva mužské hlasy. ,,Jeho stav se zhoršil. - Po cestě sem mluvil o tom, že viděl modrého vlka... Ty prášky zjevně nezabírají..." ,,Ano, taky jsem si všimnul." ,,Co tedy navrhujete?" ,,Nezbývá jiná možnost, než léčba elektrickými šoky.."

  Zalapal po dechu. Ne! To přece nemůže být pravda! Já jsem přece v pořádku. Já ho viděl. On u toho jezera stál!
  Dveře se otevřely a dovnitř vstoupili dva doktoři, kteří netušili, že vyslechl jejich rozhovor. ,,Víte, rozhodli jsme se, že přejdeme na jiný typ léčby..." ,,Ale já jsem zdravý..." ,,Ano..." Lékařův tón hlasu byl přesně takový, jakým přikyvují bláznům a přitom si myslí přesný opak.

  Chytili ho a proti jeho vůli vyvedli ven. Snažil se bránit, ale byl příliš slabý. - Vzdal se. Svěsil hlavu a nechal se vést.

  Když procházel kolem pokoje Alex, dívka se dívala skrz zamřížovanou díru ve dveřích. Pohlédl na ni se smutkem v očích.

  ,,Ale já ho opravdu viděl," zašeptal tiše.