Modrý vlk

Útěk

Nechápal, jak mohl přistoupit na nápad osmnáctileté holky. Odsud se přece nedá dostat. Ne, to je naprosto nemožné. A od nás je naprosto pošetilé, že se o to chceme pokusit. Převaloval se v posteli a nemohl usnout. Vždyť jak se chce dostat z budovy? A co potom? Vůbec neví, co nás venku čeká.
Zavrtěl hlavou. Prostě to nevyjde. Uzavřel své uvažování, zavřel oči a pokusil se usnout. Po nějaké době se mu to podařilo, ale jeho spánek nebyl tělu vůbec prospěšný.

* * * * * *
Procházel dlouhou jeskynní chodbou, ve které byla naprostá tma. - Přesto věděl, kam má jít, aby do něčeho nevrazil. Když konečně vyšel na světlo a sešel ze svahu, zjistil, že stojí na kraji lesa. Chvíli se nic nedělo, pak se ale mezi prvními stromy objevil vlk tyrkysové barvy. Tentokrát na něj vůbec nepohlédl a ani se nezastavil. - Dál se proplétal houštím a vypadalo to, že někam spěchá. George se náhle zmocnil pocit, že musí zvíře následovat. - Vydal se tedy pomalu v jeho stopách.
Nevěděl, jak dlouho šel, ale nakonec se ocitl před dřevěnou chatkou. V okně se svítilo a byly vidět dvě siluety. Přiblížil se ke dveřím. Už napřahoval ruku, že zaklepe, ale zastavil se uprostřed pohybu. - Měl strach. Náhle se vedle něj objevil vlk a věnoval Georgovi jeden povzbudivý pohled... Rozhodl se.- Zaklepe...
Vzbudil se. Vůbec nechápal, jaký měl jeho sen smysl. Ostatně, své sny nechápal skoro nikdy. Protřel si oči, vstal a zamířil do sprchy. - Třeba ho studená voda řádně probere.

* * * * * *

,,Alex, jen jsem se chtěl zeptat, jak moc jsi si dělala srandu, když jsi říkala, že se odsud dostanem?" zeptal se, jakmile se potkali. ,,Vůbec jsem si nedělala srandu... Neříkám, že se nám podaří dostat se úplně a napořád pryč, ale... na menší procházku to vidím..." prohlásila a vytáhla z kapsy kartičku zaměstnance.