Biologická determinace lidské psychiky
Biologická determinace znamená podmíněnost vývoje lidské psychiky v závislosti na biologických faktorech. Mezi biologické determinanty patří dědičnost – genetika (vlohy), nervová soustava, endokrinní žlázy, saturace biologických potřeb, tělesný stav a růst organismu.
Dědičnost:
Dědičnost je přenos určitých dispozic z jedné generace na druhou. Jednotkami dědičnosti jsou chromozomy.
Genotyp: Soubor genetických informací uložených v DNA. Tento soubor představuje anatomicko-fyziologické zvláštnosti organismu (např. stavba těla), centrální nervové soustavy – CNS (např. labilita) a činnost smyslových orgánů (např. krátkozrakost).
Fenotyp: Výsledek složitých vztahů mezi genotypem a prostředím, soubor všech pozorovatelných vlastností, znaků organismu.
Nervová soustava:
Úroveň psychického vývoje závisí na zralosti a činnosti mozku.
Psychická činnost je determinována činností nervové soustavy. Základní anatomickou a funkční jednotkou nervové soustavy je neuron. Místo spojení dvou neuronů (nebo smyslové buňky a neuronu) umožňující přenos vzruchů (impulzů) se nazývá synapse. Činnost nervové soustavy zajišťují základní nervové procesy – podráždění, vzruch (excitace) a útlum (inhibice)
Vzruch a útlum se po svém vzniku vlnovitě šíří do svého okolí (zákon iradiace) a po svém rozšíření se vracejí zpět do východiska (zákon koncentrace). Vznik jednoho nervového procesu vyvolává ve svém okolí vznik procesu druhého (zákon vzájemné indukce).
Centrální nervový systém
Je tvořen míchou a mozkem. Jednotlivé oddíly jsou dle vývoje nervové soustavy hierarchicky uspořádané (vývojově mladší jsou nadřazeny starším oddílům).
Nejstarším řídícím oddílem je páteřní mícha, ve které jsou centra řídící činnost některých vnitřních orgánů. Prodloužená mícha spojuje míchu s mozkem, v ní jsou nervová ústředí řídící pohyby a držení těla, činnost dýchacích orgánů a srdce, příjem potravy, trávení a vylučování. Následuje mozkový kmen (prodloužená mícha, Varolův most, střední mozek). Ke kmeni je připojen mozeček (zajišťuje koordinaci pohybů), který spolu s Varolovým mostem tvoří zadní mozek. Střední mozek řídí činnost zraku a sluchu. Na střední mozek navazuje přední mozek (mezimozek, hypofýza). V mezimozku je podkorové ústředí nižších emocí a vegetativního nervstva. Koncový mozek (tvořen mozkovými hemisférami) je posledním oddílem. Každá hemisféra zastává své specifické funkce.
V levé hemisféře tzv. „mluvící" se nacházejí řečová centra. Tato hemisféra má význam pro jazykové a matematické schopnosti, umožňuje analytické zpracování informací, rozvoj logického, abstraktního myšlení a řešení problémů. Pravá hemisféra má význam pro vnímání, emoční prožívání a neverbální komunikaci. Zatímco levá hemisféra ovládá pravou část těla, pravá hemisféra ovládá levou část těla. Velmi důležitou částí je corpus callosum, který zajišťuje předávání informací mezi hemisférami.
V mozkové kůře jsou uloženy korové analyzátory, centrum řeči a oblasti asociační, které mají vztah k chování člověka. Dále jsou zde oblasti koordinace volních pohybů.
Neuroplasticita představuje schopnost mozkové kapacity modifikovat svou strukturu nebo funkci. Plasticita je vyvolána interakcí mezi jedincem a prostředím, reaguje na změny vnitřního i vnějšího prostředí a adaptuje se na ně. Neuroplasticita souvisí s vývojem evolučním a ontogenetickým, ale i samotným osobnostním rozvojem.
