Aktivačně-motivační vlastnosti
Aktivačně-motivační vlastnosti podněcují jedince k činnosti.
Motivace pochází z latinského slova movere – hýbati se, pohybovati se. Přirozeným stavem organismu jedince je vnitřní a vnější rovnováha s prostředím. Motivace je složitý psychický proces, který je vyvolán motivem a končí jeho uspokojením. V okamžiku působení motivu na organismus dochází k porušení homeostázy a jedinec má snahu o její obnovení, uspokojením působícího motivu.
Motiv je pohnutka, dynamický činitel, hybná síla. Motivy aktivizují a ovlivňují prožívání a chování jedince. Motivy mají hierarchické uspořádání.
Motivy vycházející z nitra člověka se nazývají impulsy, introtivy (např. potřeby, zájmy, ambice atd.). Motivy vycházející z okolního prostředí jedince se označují jako incentivy (např. úkoly, příkazy, tresty, odměny atd.). Incentivy mohou podněcovat nebo tlumit motivovanou činnost (např. uvědomění si hrozícího trestu při porušení zákazu).
Vědomé motivy si uvědomujeme (např. hlad, prosba) a jsme si vědomi jejich vlivu na naše chování. Nevědomé motivy si neuvědomujeme (touha).
Pudy
Pudy (instinkty) jsou charakterizované jako vrozená nutkání. Někteří autoři ztotožňují pudy s biologickými potřebami. Např. pud obživný, pud sebezáchovy, pud sexuální, mateřský, resp. rodičovský pud.
Potřeby
Potřeba je stav nedostatku nebo nadbytku, něčeho zcela konkrétního pro jedince. Jedinec tento stav subjektivně pociťuje jako nepříjemný a má proto snahu jej odstranit, tj. danou potřebu uspokojit (saturovat). Potřeby jsou nejsilnějšími motivačními činiteli. Překážka při uspokojování potřeb se nazývá frustrace, dlouhodobé neuspokojování potřeb se označuje deprivací. V psychologii se používá různé dělení potřeb.
Podle počtu osob, kterých se týkají, jsou individuální a kolektivní potřeby.
Podle obsahu jsou materiální a nemateriální potřeby.
Podle důležitosti pro zachování života jsou potřeby primární a sekundární.
Primární – vývojově nižší, základní, elementární, fyziologické, biologické jsou potřeby vrozené, které slouží k zachování existence člověka (potřeba nasycení, tekutin, spánku a aktivity, vyprazdňování, potřeba tepla, světla, dýchání, potřeba předcházení bolesti, potřeba rozmnožování). Z pohledu fylogenetického vývoje se tyto potřeby vyskytují i u živočichů.
Sekundární – vývojově vyšší, získané, naučené jsou potřeby, které se vyvíjejí na základě potřeb nižších, jsou charakteristické pouze pro člověka a získáváme je během socializace. Sekundární potřeby se dělí na:
· poznávací potřeby, které vychází z potřeby mozkové aktivity, z určitého množství podnětů, nových informací, vzdělání. Nedostatek podnětu z okolí způsobuje tzv. „stimulační hlad". Základem pro vznik a rozvoj poznávacích potřeb je orientačně-pátrací reflex, který je vrozený. Dělí se na typ receptivní (pasivní získání informací) a heuristický (potřeba samostatného řešení problémů);
· psycho - sociální potřeby se uspokojují ve společenských vztazích, v interakci mezi lidmi (např. potřeba lásky, jistoty, sociálního kontaktu, přátelství, uznání, moci a vlivu, kooperace, identifikace, prestiže apod.);
· výkonové potřeby se saturují v činnostech, jejich intenzita úzce souvisí s rozvojem vlastního sebehodnocení (potřeba dosáhnout úspěchu, vyhnout se neúspěchu nebo dokonce vyhnout se i úspěchu);
