Myšlení
Všechny vlastnosti předmětů a hlavně příčiny jejich vzniku nemůžeme poznat jednoduchým způsobem, tzn. pomocí smyslových orgánů (názorným, smyslovým poznáním). Smyslovým poznáním nedokážeme např. změřit obsah čtverce. Tyto skutečnosti poznáváme zprostředkovaně myšlením a řečí (pojmovým, abstraktním poznáním).
Myšlení je zprostředkovaný a zobecňující způsob poznávání, který vede k poznání podstatných, obecných vlastností předmětů a jevů i k pochopení jejich vzájemných vztahů a souvislostí. Myšlení zahrnuje formování pojmů, rozpoznávání a nacházení vztahů, vyvozování závěrů z výchozích předpokladů, řešení problémů a vytváření nového. Výsledkem myšlení je nový poznatek, který může, ale také nemusí být vyhovující požadavkům dané situace. Myšlení lze charakterizovat jako proces zpracování a využívání informací, který úzce souvisí s inteligencí, která určuje úroveň a kvalitu myšlení daného jedince. Je nejvyšší a současně nejmladší formou poznání. Myšlení patří mezi nejsložitější psychické kognitivní procesy.
Z hlediska lateralizace mozkových funkcí řídí levá a pravá hemisféra mozku jiný typ myšlení. Levá hemisféra se více uplatňuje v logickém, analytickém a objektivním myšlení (tzv. intelektuální hemisféra). Pravá hemisféra se soustřeďuje na syntetické myšlení, tvořivost a subjektivitu (tzv. citová).
Dnes víme, že tento princip specializace hemisfér není platný pro všechny případy. Existuje tzv. princip zprava doleva. Například u hudebníků bylo zjištěno, že nemuzikální jedinci hudbu zpracovávají pravou hemisférou, ale zkušení hudebníci levou. Tento princip zprava doleva se také uplatňuje při zpracování „aktuálních informacích" a „starých – známých." Nové zpracovává pravá hemisféra a známé informace (kognitivní rutina) levá hemisféra. Současně nesmíme zapomínat na princip neuroplasticity. Myšlení v souvislosti se zpracováním informací, na úrovni mozku, je velmi složitý proces.
Myšlenkové operace
Myšlení je velmi složitý proces, který se uskutečňuje pomocí myšlenkových postupů – myšlenkových operací: Myšlenkové operace jsou mentální dovednosti, které si osvojujeme na určitém stupni vývoje, a umožňují nám určitým způsobem realizovat činnost a směřují k řešení různých teoretických i praktických problémů. Myšlenkové operace lze dělit na logické a heuristické (z řeckého heuriskein – objevovat). Logické myšlenkové operace se řídí přesnými pravidly, která se nesmí porušit, pokud chceme dospět ke správnému závěru. Výsledky mohou být, správné – nesprávné nebo pravdivé – nepravdivé. Logické myšlenkové postupy se využívají v přírodních vědách (matematika, chemie, fyzika atd.). Heuristické (zkrácené) operace představují soubor pravidel, která pomáhají zjednodušit problémy a najít způsob jejich řešení. Výsledky jsou vhodné – nevhodné nebo vyhovující – nevyhovující. Heuristika velmi často vede k rychlému a snadnému řešení problémové situace. Mezi myšlenkové operace se řadí:
analýza je myšlenkové rozčleňování celku na jednotlivé části, vlastnosti a vztahy;
syntéza je myšlenkové spojování jednotlivých částí, vlastností nebo vztahů v celek. Je opakem analýzy;
dedukce je aplikace obecného poznatku na konkrétní případ;
indukce je vyvozování obecných závěrů na základě znalosti jednotlivých případů;
srovnávání (komparace) je zjišťování podobnosti a rozdílnosti mezi jednotlivými předměty nebo jevy;
zobecňování (generalizace) je zjišťování společných souvislostí a znaků a vytváření nadřazených pojmů, kategorií;
