Terapeut [Kiribaku FF]

Noční můra

Netrvalo dlouho a Katsuki se ocitl v temné kleci snů. Nenáviděl spánek, protože ho provázely zlé sny a noční můry. A dnešek se od ostatních moc nelišil. 

,,Kacchan!" ozval se rozesmátý hlas chlapce se zelenými vlasy a pihami na tvářích. Doběhl k blonďákovi a chytl ho za ruku, někam ho vedl. Celou dobu se přiblble culil a táhl Katsukiho někam do neznáma. V tu chvíli se z mlhy vynořila škola. Stálo tam spoustu jeho spolužáků, povídali si, smáli se. Chovali se jako každý jiný den, ale něco přeci jen bylo jinak. 

,,Ahoj Bakugo!" zamávala na něj Uraraka a usmála se. Několik dalších spolužáků ho pozdravilo a při tom se usmívali. Blonďák byl úplně mimo. Oni.. Oni ho pozdravili? Usmáli se na něj? Ničemu nerozuměl. Že by po dlouhé době neměl noční můru? 

Už tomu začínal věřit, když ho Deku dotáhl do jedné ze tříd. Stál tam Todoroki, Denki a pár dalších. Najednou kolem něj stáli jeho spolužáci, byli všude. A pak se ozval sladký smích. Otočil se. To, co viděl, ho vyvedlo z míry ještě víc. Deku seděl na klíně Todorokimu a culil se. 

,,Ty sis vážně myslel, že mezi nás budeš patřit?" zaculil se nevinně. Ten jeho nevinný ksicht mu drásal nervy. Sevřel ruku v pěst, chtěl mu jednu máznout. Najednou tma. Hloubka. Nevěděl, kde je nahoře a kde dole. Dopadl na tvrdou a chladnou zem. Kolem něj se ozývaly hlasy a smích. Posměch..

Ať máchnul kamkoli, všude byla prázdnota. Smích sílil. Kolem jeho těla se ocitly řetězy. Stahovaly ho a braly mu dech. Štiplavá chladná bolest kolem těla z něj vysávala energii. Padl na kolena. Chtěl něco říct, ale ústa mu uzavřel železný náhubek. Nemohl ho sundat, nemohl se pohnout.. Nemohl nic. Chtěl křičet, přál si řvát na celý svět. Trhal sebou, snažil se z toho dostat. 

,,Pověz Kacchan.. Jaký je to pocit? Být slabý, bezmocný, být.. Nicka~" někdo chytl jeho bradu mezi palec a ukazováček a zvedl mu hlavu. Jeho oči se střetly s těmi Midoriovo. Byl v nich posměch, vítězství. Najednou prudká bolest v břiše. Katsuki spadl na zem a skrčil se. Kopanec v břiše se rozléhal v celém těle, bolest jasně dávala vědět o své přítomnosti. Cítil tu prohru. Snažil se z toho dostat, jakkoliv. Bránil se, trhal sebou. Ale odměnou mu byl pouze další kopanec. Nevěděl, co má dělat. 

V pruhu světla se ozvaly výkřiky a jekot hlasů. Spatřil mlžnou postavu, klekla si k němu a sundala mu náhubek. Zvedl k ní oči, ale nebyl schopný rozpoznat jediný rys obličeje, barvu očí nebo vlasů. Postavu nebo styl oblékání. Neviděl nic..

,,Bakugo.. Bakugo.. Prober se.. Katsuki!" prudce se posadil na posteli. Zrychleně dýchal, ruce se mu třásly. Cítil v sobě obrovský vztek a zlost. Vedle něj stála jeho matka. Nechápal, co se stalo, co to bylo. Takovýhle sny bývaly běžné ale.. Kdo byla ta postava, co ho z toho vytáhla..?