Terapeut [Kiribaku FF]

Odpusť mi..

Dalšího dne ráno se Bakugo po škole vydal k domu své matky. Nějakou chvíli postával nejistě před dveřmi, než se odvážil stisknout zvonek. Když se nějakou chvíli nic nedělo, zazvonil po druhé.

Najednou se dveře otevřely a mezi nimi stála jeho matka. Měla propadlé tváře, kruhy pod očima a byla mnohem hubenější než když dřív. ve vyhaslých očích se ale znovu objevila jiskra v momentě, když spatřila svého syna přímo před sebou. Ihned ho objala, nedbajíce na to, zda-li chtěl Bakugo něco říct. Sevřela ho pevně ve své náruči a jen se modlila, aby to byla pravda.

,,Vrátil ses.." zašeptala po chvíli ticha lehce nakřáplým hlasem. Zvedla hlavu aby se podívala do chlapcovy nechápavé tváře. Než stihl cokoliv říct, sevřela jeho ruce ve svých a políbila jejich hrubou kůži.

,,Odpust mi Katsuki.. Prosím.." zašeptala, když se jí svezla po tváři slza. Za ní následovalo několik dalších, než se rozplakala úplně. Blonďáček jí hned sevřel v náručí. Vešel s ní do domu a zavřel nohou dveře. Hladil ji po zádech a tiše se omlouval, než před ní klekl na kolena a opřel čelo do jejích dlaní.

,,Byl jsem idiot mami, já.. Měl jsem strach, nepřemýšlel jsem, díval jsem se jen na sebe a při tom jsem.. Tě opustil.." více stiskl její ruce. ,,Omlouvám se.." zvedl k ní hlavu. Jemný úsměv a slzy v jejích očích byly důkazem její radosti, že je zpět, nehledě na to, co bylo předtím.

Bakugo u své matky strávil celý zbytek dne a nakonec zůstal i na noc. Vyprávěl jí, co se za tu dobu stalo, kolik toho s Eijirem prožil a jak je šťastný. Jak se zlepšil ve škole i mezi lidmi a jaké dělá pokroky. A Mitsuki celou dobu poslouchala každému jeho slovu, šťastná, že je její syn spokojený. 

,,Přijďte někdy na večeři.. Dlužím Kirishimovi omluvu a velké poděkování za to, že tě uzdravil. I když trochu nezvyklým způsobem," zasmála se tiše když postavila hrnečky s čajem na prosklený stůl v obýváku. Strávili spolu krásný večer a nic jim nechybělo. Za pár dní přivedl i Eijira, který si sice návštěvou nebyl úplně jistý, ale Katsukiho štěněčím očím prostě nešlo odolat. 

Zaklepali na dveře a Mitsuki je brzy otevřela. S úsměvem je pozvala dál k již připravenému stolu. Všichni si sedli a u společného oběda se nakonec i rozpovídali. Mitsuki se omluvila a poprosila o odpuštění, i když Eijiro již dávno neměl co odpustit. Věděl, proč to udělala a chápal to. A byl šťastný, když viděl, že už je zase dobře. Byl rád, že má Katsuki zase zpět svou rodinu, a že se posunul zase o kus dál.