Terapeut [Kiribaku FF]

Proč?!

„Proč mi o sobě nikdy nic neřekneš..? To mi.. Nevěříš tak moc?"

Kirishima se nad tou otázkou zarazil. Hned zvedl pohled k chlapcovým očím. Viděl v nich vážnost jeho slov.

„Bakugo.. Proč si něco takového myslíš?" otočil se k němu celým tělem a dal mu lehce ruku na rameno. Celou dobu se díval do jeho oči. Nebyla to pravda věřil mu, bral ho jako přítele, jen.. Nikdy o sobě nemluvil. Na svou minulost nerad vzpomínal a o sobě nemluvil proto že nebylo o čem. Nebyl ničím zajímavý, nebyl ničím jiný, v ničem nevynikal.

„Protože nikdy nic neřekneš! Když se zeptám, okamžitě odvedeš řeč jinam. Pořád se vyptáváš ty mě, ale když se zeptám já tebe, nikdy mi neodpovíš!" začínal se třást.

„Bakugo to ale není-"

„Ale je, přestaň to pořád zapírat!" vykřikl. Do očí mu vhrkly slzy. „Nevěříš mi. Nebereš mě jako svého kamaráda, jsem jen zasranej pacient! Nic jinýho jsem pro tebe nikdy nebyl!" odstrcil ho a rozešel se pryč. Kirishima ho hned chytl za ruku.

„Nesahej na mě!!" vytrhl se mu a chtěl se rozběhnout. Eijiro ho ale zastavil, když ho stáhl do uličky, aby nebyli uprostřed davu lidí a měli klid. Bakugo sebou cukal a bránil se. Kirishima ale stisk nepovoloval, naopak. Držel ho ještě pevněji než předtím.

„Katsuki uklidni se!" okřikl ho. Když Bakugo zaslechl své křestní jméno, zarazil se. Překvapeně se zadíval na svého terapeuta, takhle ho téměř nikdy neoslovil. Ale i když křičel, znělo to.. Překvapivě příjemně, když hluboký Eijirův hlas vyslovil Bakugovo jméno.

„Tak.. Už mě vnímáš?" zeptal se. Katsuki jen krátce kývl na souhlas.

„Fajn. Poslouchej, dobře? Až se zase půjdeme někam projít, můžeš se ptát na cokoliv, co tě zajímá. Cokoliv tě napadne, ano? Nebudu se bránit, nebudu řeč odvádět jinam nebo uhýbat od tématu. Jen.. Jen se neptej na mou minulost. Domluveni?" lehce se usmál a něžně stiskl chlapovi chladné ruce. Ten na něj celou dobu nevěřícně koukal a hned začal nadšeně kývat. Na jeho tváři se okamžitě rozlil spokojený úsměv.

Kirishima si ulehčeně oddechl a pustil ho. Společně se pak rozešli směrem k Bakugovo domovu, kam měli původně namířeno. Zbytek cesty už proběhl klidně. Rozloučili se a Eijiro následně zmizel ve tmě a ruchu ulice.

Bakugo zalezl do domu, pozdravil se s mamkou a chvilku s ní strávil. Až v posteli mu ale došlo, co se vlastně stalo. Znovu si ta slova v hlavě opakoval a nevědomky se začal culit nad vzpomínkou na Kirishimu, jeho hlas a výraz v jeho očích.

V tu chvíli si ale prudce sedl.

„Co to kurva.."