Terapeut [Kiribaku FF]

Tvrdá lekce

Bakugo před sebou viděl siluetu mužské postavy. Do tváře mu neviděl, ale už jen podle stínu mohl říct, že šlo o vysokého a pravděpodobně dost nabušeného chlapa. 

Co ho ale děsilo, byly odlesky od nože, který daná osoba držela v ruce. 

Najednou k němu zvedl ruku. Katsuki instinktivně cukl hlavou do strany, jako kdyby se vyhýbal příchozí ráně. Místo úderu se mu ale uvolnil roubík na ústech a on se tak mohl klidně nadechnout. 

Následně ho ale silná ruka hrubě chytila za čelist a nasměřovala jeho tvář k neznámému muži. Ten si blonďáčka nějakou tu chvíli prohlížel, než se ozval jeho hluboký a chraplavý hlas. 

,,Hezký jsi, tebe by byla na trh škoda," zazněl mu v hlase úšklebek. ,,Tebe si nechám."

Katsukim projela panika. Jak jako nechá?! Na jaký trh, o čem to mele?! Co to má znamenat, proboha?! Cítil, jak se jeho ruce začínají třást, dostával strach. 

Dýchal na něj alkoholický smrad, muž byl částečně cítit potem, bylo to odporný. Když se ale Bakugo pokusil uhnout, silný stisk mu drtil spodní čelist. Díval se vyděšeně do tmavé tváře osoby před ním. Ať se ale snažil sebevíc, nebyl schopný nic rozpoznat. Až po pár chvílích z něj ale promluvila odvaha. 

,,Co.. Co se mnou chcete dělat..?" zasípal. Jeho hlas byl vyschlý jako pouště v Africe. Byl rád, že dokázal pronést i takto krátkou větu. Odpovědí mu byl ale jen smích. Následně ho muž pustil a odstoupil od něj o několik kroků.

,,Svého otroka, sluhu, děvku, pokud bude třeba. Budeš hezky poslouchat mě, svého pána. Pokud ne, bude trest," ušklíbl se posměšně muž před ním a vzal do ruky nějakou podlouhlou tyč, ve tmě se nedalo rozeznat, co to je.

,,Nasrat.." zavrčel sípavě Bakugo. Odpovědí za jeho drzou odpověď mu bylo prudké šlehnutí bičem po jeho hrudi. Zanechalo to po sobě krvavý šrám v kůži. Bakugo vyjekl bolestí a snažil se zamrkat slzy, které se mu nahromadily v očích. 

,,Pořád si myslíš, že můžeš protestovat?~" zasmál se ten muž a švihl bičem naprázdno. ,,Takže? Co že jsi to říkal?" vydechl muž a čekal. Blonďákovy odpovědi se ale nedočkal. Katsuki zarytě mlčel. Nechtěl, chtěl křičet, protestovat, bránit se. Byl ale slabý, svázaný na židli, bezmocný a úplně sám. Proto jen mlčel. To protnul až další úder bičem. Za ním následoval další a další. 

Po několika dlouhých chvílích utrpení, bolesti a chraplavým křikem ho muž chytl za vlasy a prudce mu trhl hlavou dozadu, aby si tak jeho tvář namířil k té své. ,,Tak co spratku, pořád si myslíš, že můžeš protestovat? Pořád si myslíš, že máš na výběr?" zavrčel mu do tváře.

Bakugo se snažil mezi slzami najít ostrý pohled na muže před ním, avšak na povrch se neustále probíjely nové a nové slzy, které mu mlžily výhled. Jeho hruď křižovaly podlouhlé rány od biče, ze kterých vytékala krev a tvořila si spletité cestičky mezi svaly.

Díval se na muže před sebou. Má na výběr? Má snad nějakou šanci neskončit tak, jak mu říká osoba před ním? Hlavou se mu motalo mnoho beznadějných myšlenek, které se snažily uklidnit a utěšit jeho úzkosti a strach. Avšak i ty se pomalu vytrácely a nakonec v jeho hlavě zůstalo jeho ticho. Bolestivé ticho, němý křik, který volal a prosil o záchranu..

Když muž pevněji uchopil Katsukiho vlasy, tiše sykl bolestí. 

,,Takže? Co že je tvá odpověď?~" zavrněl slizkým hlasem Bakugovi do ucha, předem vědíc, co mu řekne. 

,,Ano.." zašeptl chlapec sedící v okovech, zbitý do krve. Ani tato odpověď ale jeho vězniteli nestačila. Opět práskl bičem do prázdna.

,,Nahlas! A jakožto tvého majitele, nějak mě oslovuj!!" okřikl ho přísně. Bakugo se přikrčil a otřásl. Po tváři se mu svezlo několik čerstvých slz, když pronesl svou odpověď.

,,Ano.. Pane.."