Spider-woman (Avengers ff)✔️

•8•

Gwen
"To říkat nebudu. Chodím ale na střední," zavrtím hlavou. "Něco, co by jsme o tobě měli vědět?" Zeptá se. "To říkat nebudu," řeknu.

"Bude to s tebou těžší... Buď si tu masku sundáš dobrovolně, nebo ti ji sundáme my," řekne rozhodně. "Nechci, aby někdo věděl kdo jsem," zavrtím hlavou. Když mi u hlavy cvakne kohoutek zbraně, vím, že nemám na výběr. Nasucho polknu.

"Slečno ta pistol není nabitá," ozve se mi NAIFS. "Nic vám neřeknu. NAIFS? Zabraň, aby mi šla sundat maska," řeknu. Pak se rychle zvednu.

Vyběhnu ze dveří. To už mi jsou v patách Avengers.

Utíkám před nimi a hledám východ. Najednou mě někdo zatáhne do nějaké místnosti a dá mi ruku přes pusu. Avengers proběhnou kolem a za chvíli už nejsou slyšet ani jejich kroky. Odstoupím od toho, který mě asi zachránil. Když za mnou stojí Peter Parker, docela se leknu(pozn. Autora: Peter má na sobě normální oblečení). Musím hrát, že ho neznám. "Um... Kdo jsi?" Zeptám se. "Jsem Peter Parker... Proč tě honili Avengers?" Zeptá se. "Ale... Nechtěla jsem jim říct, kdo jsem," miknu rameny. "Proč?" Nechápe. "Nevěřím jim, že by to nikomu neřekli," zavrtím hlavou. "A co tu děláš ty?" Zeptám se. "Jsem tu na stáži," ukáže za sebe. Tam má rozdělaný nějaký přístroj. Tak to bych do Petera neřekla, že vynalézá.

"No nic... Budu muset jít. Ráda jsem tě poznala a díky za záchranu," zamávám mu a vyskočím z okna.

Když se dostanu domu, akorát mi zvoní budík. Nechápu, proč mi i tak cesta trvala půl hodiny. Vezmu si tedy jen batoh, a jdu do školy.

Cestou si koupím silné kafe, abych se alespoň trochu probrala.
Když se za školou převléknu, překvapí mě, že se oblek dokáže smrsknout do malé krabičky, takže ho s sebou mužů nosit i v kapse.

"Vypadáš jak chodící mrtvola," řekne Ned, když se potkáme před školou. "V noci jsem nespala... Byla... Byla jsem na brigádě," zalžu. "V noci?" Povytáhne obočí. "Ta hospoda je non stop," vysvětlím. Kývne. Peter si mě jen měří pohledem. Co když mě prokoukl? Ne to ne... Lhát umím.

O několik dní později

Avengers mě furt nenašli.

Zrovna se houpu po městě, když v tom mě sejme něco červeno žlutého.

Dopadnu na zem přesně na náměstí. Bolestně syknu. "Teď už nám neutečeš," řekne Ironman. "Nechte mě," vydechnu, když popadnu vyražený dech. "Sundej si masku," řekne vdova, která se k nám dostala nevím, jak. "Ne. Neřeknu vám, kdo jsem," řeknu a zvednu se. "Jestli jsi špeh z Hydry..." Řekne a zamíří na mě rukavicí. "Nejsem," řeknu a vystřelím pavučinu, abych utekla.

Už se chci zhoupnout, když v tom mě sejme štít kapitána.

Zase dopadnu bolestivě na zem. S obtížemi se zvednu. "Já s vámi bojovat nechci. Nejsem proti vám, jen vám nechci říct svou identitu," vydechnu bolestně. Najednou vedle mě přistane šíp.

Rozhodnu se pro útěk. Rozeběhnu se pryč, když v tom mě odhodí výbuch, co nejspíš způsobila ironmanova střela. Narazím kvůli tomu do zdi, což mě zase srazí k zemi. Najednou dostanu elektrošok.

Už nemám sílu se zvednout. Dojdou ke mě a chystají se mě zajmout, nebo zneškodnit. Najednou přede mě skočí Spidey...

Dlouhou dobu jsem teď nevydávala, tak sem dávám za dnešek tři kapitoly😉💚

Verunka_12