•4•

238 18 0
                                    

Gwen
Když jsem vzhůru nohama, 'posadím' se na tu pavučinu. "To je hustý," zasměju se.

Když se ráno vzbudím, hned vyskočím z postele. Cítím se úžasně.

Jdu na autobus, když v tom mě něco napadne. Co kdybych si zkusila skočit ze střechy na střechu?

Po chvilce, s menší námahou jsem vyšplhala na malý panelák. "Ještě že nemám strach z výšek," zasměju se nervózně.

"Tohle zvládnu... Tenhle pád mě nezabije, když už..." Přemlouvám se. Pak se otočím a rozeběhnu ke kraji střechy. Odstrčím se od kraje střechy a skočím dolů.

Vystřelím ze zápěstí pavučinu. Nepovede se.

Zkusím to znovu. Už jsem téměř u země. Povede se to. Pavučina se zachytila za jinou budovu a já se na ní zhoupla.

Díky tomu jsem vyletěla výš.

Vystřelovala jsem pavučiny a houpačka se přes celé město.

Ke škole jsem dorazila o deset minut dřív, než autobus. Skočila jsem na zem do temné uličky za školou, kde mě nikdo nemohl vidět. Jedno teď vím jistě... Už nikdy nebudu chtít do školy chodit jinak.

První hodinu nemám s nikým, koho znám. "A k tabuli půjde Stacy," řekne učitelka. Potichu si povzdechnu a jdu vypočítat rovnici na tabuli.

Když to mám do minuty hotové, položím křídu a jdu zpět na místo.

Když si sednu, přesně v tu chvíli zazvoní. Vezmu si tašku a vyběhnu ze třídy na španělštinu, kterou mám s MJ i s Nedem.

"Zdar lidi," řeknu za nimi a oba trochu nadskočí. "Ty chodíš jak duch," stěžuje si MJ. Jen se tiše zasměju. "Gwen? Dneska se vrátil Peter. Ten taky patří do naší party..." Řekne Ned. "Tak ať ke mě dneska taky přijde. Čím víc lidí, tím líp," miknu rameny. "Tak super. Měl by být s námi na týhle hodině," zazubí se Ned. Pak jdeme do třídy.

Až do oběda mi nikdo toho Petera nestihl představit, páč jsem se vždy jen tak tak dostala na hodinu.

"Vypadáš, jako by jsi měla umřít," zasměje se MJ a sedne si vedle mě. "Učitelka na matiku si na mě zasedla... Celou hodinu jsem stála u tabule a psala...psala... Psala. Dokonce jsem vypsala celou křídu. Celou!" Kňourám. "Takže vlastně k tý smrti nemám daleko," dodám a MJ se rozesměje. "Hej! To není vtipný!" Hraju uraženou a lehce jí praštím do ramene.

Po chvíli si naproti nám sedne Ned. "Ještě že už je pátek. Nede ty vypadáš ještě víc zřízeně, než Gwen," ušklíbne se MJ. "A ty máš zas až moc energie," oplatí jí úšklebek.

"Čau lidi," ozve se za mnou chlapecký hlas. "Ahoj Petere," řekne MJ s Nedem současně. Ten Peter si sedne naproti mě vedle Neda. Má hnědé vlasy a čokoládové oči. "Jsem Gwen Stacy," podám mu ruku. "P-peter Parker," vykoktá. Takže je stydlivý. Pak si se mnou podá ruku. A samozřejmě bych to nebyla já, kdyby jsem se k jeho ruce nepřilepila. "To je ta, ke které jdeme přespávat," řekne MJ. Peter kývne.

Když dojdu domů, rodiče jsou už pryč.  Dojdu do kuchyně a málem mě trefí. "Co tu do hajzlu děláte?!" Zakřičím. V kuchyni sedí Emily, Flash, Dave a několik kluků z jeho party. "Tvoje máma nás pozvala," zasměje se Dave. "Tak ty jsi mě vyměnila za ty nuly, jo?!" Zavrčí Emily a dojde ke mě. "Ven!" Ukážu na dveře. "Jen si něco vyřídíme," ušklíbne se Flash. "Řekla jsem VEN! Nebo volám policii!" Zakřičím znovu. "Jako z tohohle mobilu?" Zasměje se Emily, když drží v ruce můj batoh, který jsem nechala u dveří a v druhé ruce můj mobil. Hodí s ním na zem a několikrát na něj dupne. "Co se to s tebou stalo?" Vydechnu ublíženě. "UPS..." Řekne jen. Najednou mě někdo zezadu popadne a vyvleče ven.

Zabouchnou mi dveře před nosem. Začnu na ně bušit. "Otevřete!" Křičím naštvaně. Nic. "To si dělají srandu?!" Zavrčím a kopnu do kamínku na chodníku...

Spider-woman (Avengers ff)✔️Kde žijí příběhy. Začni objevovat