Příběh Spider-mana jistě všichni známe. Slyšeli jste ale někdy o dívce jménem Gwen Stacy? Ne? Věřte, že příběh, který prožila ona, nikdo z vás nezná...
Gwen "To vám není blbý mlátit holku?" Ozve se za nimi mě až moc známý hlas. Všichni ode mě odstoupí a já - jakožto úplně normální člověk - se musím zhroutit na zem, i když by jsem klidně v pohodě odskákala.
"Běžte domů a ať už se to neopakuje," úplně vidím, jak se Spidey pod tou maskou zamračil. Celá Flashovo parta radši utekla.
"Jsi v pohodě?" Přijde ke mě Spidey. "Jo, jsem. Díky," usměju se. "Nechceš hodit domů?" Zeptá se. "Ty víš, kde bydlím?" Zvednu obočí. Zasekl se. Musím se kousnout do tváře, abych se nerozesmála. "Ne... No... Nevím," vykoktá. "Půjdu sama. Mám to už jen kousek," řeknu a otočím se. "Dobře..." Ozve se za mnou ještě a pak slyším vystřelení pavučiny.
Doma si umějí obličej od krve a převléknu se. Zakrvácené věci dám do pračky a jdu za Peterem. Měl by tam být už i Ned, takže jsme se domluvili, že tam objasníme to kempování.
Zazvoním. "Ahoj, Gwen. Kluci už jsou v pokoji," usměje se na mě May. "Ahoj," usměju se taky a jdu za nimi.
"Takže by jsme mohli odjet pozítří. Znám odsud jedno dobré místo v lese. Stany by jsme měli, jídlo taky a každý si pak ostatní věci vezme sám," shrnu to. Kývnou.
"Tebe prý dneska zachránil Spiderman," řekne Ned. "Jo... Zase si mě podala Flashovo parta," miknu rameny.
O dva dny později
"Takže mám všechno včetně obleku, kdyby bylo potřeba," říkám si nahlas, když se chystám vyrazit.
Před panelákem už čekal Ned v autě. Ještě jsme dojeli pro Petera a pak vyrazili.
"Tady to je," ukážu na odbočku v lese. Zaparkujeme a jdeme postavit stany.
"Perfektní," pochválím se, když mám sestavený stan a vybalené věci v něm. Je to takový ten větší stan s předsíní.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Kluci mají podobné stany. "Nechcete si něco opéct?" Zeptá se Peter. "Jdu pro nějaké dřevo," zvedne se Ned. "Já připravím maso," taky se zvednu.
"Škoda, že tu není MJ... Tý by se to líbilo," řekne Ned, když jíme. Slunce akorát zapadá. "Jo, to by se jí líbilo," kývnu.
Když už jsem si jistá, že kluci spí, jdu ven. Chci si zaskákat mezi stromy.
O dva dny později
Šli jsme se vykoupat do nedalekého jezera. "Tak kdo skočí první?" Ptá se Ned, když stojíme na skalce vedle jezera. "Tak všichni najednou," řeknu.
Pak se rozeběhneme a skočíme do vody. Já skočím šipku a zajedu tak dost hluboko do vody.
Když se vynořím, někdo mě zase stáhne pod vodu. "Hele!" Zasměju se, když se vynořím. Peter se jen směje. "Jen počkej," ušklíbnu se a taky ho potopím.
Asi hodinu a půl ještě blbneme ve vodě, jak malý děti. Pak už jdeme zpátky do tábora, protože se začne stmívat.
Cítím, že se ke mě něco blíží, tak rychle uhnu. Takhle se vyhnu ještě několika dalším. Když se kouknu, co to bylo, poznám, že to byla šiška. Kouknu se nahoru a spatřím veverku. "Ty jsi mrška," zasměju se a i s dřívím jdu zpátky k táboru.
