Spider-woman (Avengers ff)✔️

•19•

Gwen
"Nelži! Je to výrobek tvé firmy!" Rozhodím rukama. "A já vám začala věřit," hlesnu a odejdu...

Peter
V panu Starkovi jsem se zmýlil. Nečekal jsem, že by něco takového stvořil. Nemůže to být pravda. Gwen zklamaně odešla. "Proč?" Zeptám se smutně. Věřil jsem mu. "Petere musíš mi věřit-" "Nic nemusím," odseknu a jdu za Gwen.

"Tohle jsem nečekal," řeknu, když doskáču na naší střechu. "To já taky ne," přitáhne si kolena k hlavě a položí si na ně bradu. "Teď nevím, jestli jsem se prozradila dronům, nebo tvý tetě," hořce se uchechtne. "Tak... Můžeš jít k nám a dozvíme se to, ne? Půjdeš jako Gwen. Teta by to nenechala jen tak," dám jí ruku kolem ramen. Kývne a dá mi ruku kolem pasu.

Večer zazvoní. "Ahoj, pojď dál," usměju se na Gwen a stoupnu si stranou. "Ahoj," taky se usměje a dá mi malou pusu na rty.

Sedíme v obýváku a čekáme na tetu. "Budu potřebovat pár odpovědí," řekne a sedne si do křesla naproti gauči,kde sedíme my. "Ptej se," Pobídne jí Gwen. "Jsi Spider-woman," konstatuje. Gwen kývne. "A ty víš, že je Peter Spiderman," taky konstatuje Gwen. Teta kývne. "Čekala jsem, že to jsi ty," řekne May směrem ke Gwen. "Jak?" "Peter není typ člověka, co by podváděl svou přítelkyni," mikne May rameny.

Gwen
"Počkat... Vždyť ale nikdo neví, že s Peterem chodím. Myslím jako Spiderman se Spider-woman," vysvětlím. Beze slov mi podá katalog, kde jsme na titulní straně já s Peterem. Stojíme v obětí na jedné ze střech. "Aha,"

"Měli by jsme ho zastavit. Zjistit, odkud ty drony vypouští," řeknu další den večer, když se s Peterem setkáme na naší střeše. "Máš pravdu. Čím dřív s tím skoncujeme, tím méně škod," přikývne. "Ale jak to uděláme?" Zeptá se a koukne se na mě. "Dokázal bys vložit do jednoho z těch dronů sledovací zařízení? Kdyby jsme našli nějaký rozbitý dron, mohli by jsme ho opravit," napadne mě. "A ten dron pak bude něco, jako špion mezi ostatními. A když se budou vracet, prozradí nám, kde je vyrábí!" Dokončí myšlenku Peter. Usměju se a kývnu.

Další den

"Podej mi šroubovák," řekne Peter, když montuje jeden z dronů. Podám mu ho. Už dlouho se pokouší opravit alespoň jeden dron. "Petey... Pojď už spát," zívnu si s pohledem na hodiny. Je půlnoc. Povzdechne si. "Dobrá..."

Ano, vážení. Žiju. Omlouvám se, že nevycházejí kapitoly k tomuto příběhu a když už tedy nějakou po sto letech vydám, má jen 400 slov. Pracuji n dalších příbězích, většinu nemám ani vydanou.

Verunka_12