No boyfriend = no problem

3. Odjezd

"Ali, vstávej! Vždyť dneska odjíždíš." vzbudil mě hlas moji mamky. Moje mamka se jmenuje stejně jako já a když na nás někdo volá, otočíme se obě. Když jsem otevřela oči, uviděla jsem mamku jak sedí na kraji mé postele, usmívá se a s pohlazením mi zase oznámila: "Nechci tě uhánět, ale za hodinu už máte sraz před školou." "Proč jsi mi to neřekla dřív?" zeptala jsem se ji a vyletěla z postele tak rychle, jak jen to šlo. Moje mladší segra Agnes se mi jenom smála z gauče. Rychle jsem se šla umýt, nasnídat,lehce namalovat a zabalit zbytek věcí. Na pultě v kuchyni, kde jsem měla připravenou svačinu, byl položený i ten strašnej modrej klobouček s logem školy. "Mamiii, nemůžeš tam jít a říct, že jsi ho omylem třeba vyhodila? Fakt se mi nechce trávit čtyři dny s timhle debilním kloboukem." řekla jsem smutným a utrápeným hlasem. "Alice, takhle by to nešlo. Navíc ten klobouk budou muset mít všichni ze třídy. Učitelka vás ještě nezná, tak aby vás někde neztratila." odpověděla mi mamka, usmála se na mě, vzala klobouk do rukou a narazila mi ho na hlavu. Rychle jsem si klobouk sundala a strčila ho do batohu i se svačinou. "Achjoo, tak já si ho nandám až tam, nebo až mi řekne učitelka." řekla jsem zklamaně a odešla do pokojíčku pro svou sportovní cestovní tašku Adidas. Odnesla jsem ji do chodby a začala se obouvat. Ségra odešla do školy a mě mamka s taťkou odvezli před školu autem.

"Dobrý den, já jsem Alice z áčka." oznámila jsem nějaké paní, o které jsem ani neměla páru, jestli je to vůbec učitelka. "Tak to běž támhle za vaší třídní učitelkou." zasmála se a ukázala prstem na ženu, která stála u školního plotu s deskami v ruce a vybírala od všech obálky s práškama a potvrzením o způsobilosti dítěte. "Dobrý den, jsem Alice." řekla jsem, učitelka mě vyhledala v seznamu. S úsměvem si ode mě vzala obálku. "Své zavazadlo si dejte prosím do vozu." řekla moje třídní a ukázala bradou na vypůjčenou dodávku. Dodávka byla s logem prodejny nábytku. Nojoo nějakej profesor má asi známýho. Všichni byli tak vysmátý, veselý, prostě v dobrý náladě. Když jsem si dala tašku do dodávky a prorvala se davem lidí, kteří tam chtěli nacpat i svoje zavazadla, šla jsem za mamkou a taťkou. Asi deset minut jsme si povídali a pak to najednou vypadalo, že se bude něco dít. Rozloučila jsem se s rodiči a šla za Leem a Jackem, kteří se zrovna bavili s Martinou. Martina je moje kamarádka, která semnou, Jackem a Leem chodila do třídy na staré škole. Byla přijata na stejnou školu jako my, měli jsme z toho radost, ale bohužel ji dali do béčka, kdežto já s klukama jsme byli v áčku.

"Nasaďte si klobouky a rozdělte se na áčko a béčko." zakřičela naše třídní.

Leo a Jack byli spolu a jelikož všichni moji známí už měli dvojci, já byla s nějakou holkou, která tam očividně taky nikoho už neznala. "Čus, já jsem Alice." řekla jsem té podivné holce. Podivní lidé mi nevadili, myslela jsem si, že podivínové jsou lepší kámoši než normální lidi. "Ahoj, já jsem Agnes." řekla s úsměvem. "Dobrý, stejně se jmenuje moje ségra." řekla jsem nuceně, aby si připadala zajímavější. Znova se na mě usmála. No super, odjíždíme na adaptační kurz, moji nejlepší kámoši jsou kluci a nemůžu s nima bejt na pokoji a tak to vypadá, že celej adapťák strávím s touhle podivínkou. To je snad zlej sen........

Ahoj. Moc se omlouvám, že jsou tyhle první díly takový nudný
Moooc děkuju těm, co si čtou i tyhle nudný kapitoly
Díky za každej koment a za všechno
Anička