8.Školní diskotéka

69 6 2
                                    

Večer jsme se vrátili ze všech výletů a akcí a šli připravit diskotéku. Praktikantům jsme řekli, jaký mají stáhnout písničky a nějak jsme pak udělali playlist. Všichni byli dost unavení po všech těch možných výletech, ale i tak se na "diskotéku" těšili. Já se upřímně moc netěšila, vím totiž jak takový školní diskotéky končí, nějaký holce se líbí kluk, ten si s ní ze slušnosti zatancuje a ta holka to pak bere jako něco víc. Nakonec ji ten kluk řekne, že ji nechce a já celou noc budu poslouchat na pokoji, jak moje spolužačky brečí.. Byly vymyšlený nějaký programy a představení, ale ty jsem moc nevnímala a ani jsem nechtěla být jejich součástí. Nakonec mě ale Nicol s Adele ukecaly, abychom pomáhaly s jednim vystoupením. Holky se na  to strašně moc připravovaly, líčily se, hodinu vybíraly oblečení a dávaly si strašně záležet na tom, jak celkově vypadají. Já jsem to moc neřešila. Vzala jsem si bílý tílko, černý úzký kalhoty, vlasy jsem nechala rozpuštěný a jenom se lehce přepudrovala a namalovala oči. Když jsem potom viděla ty frajerky z druhý třídy, který s make-upem nešetřily, musela jsem se smát. "Čemu se tak směješ?" divila se Nicol s Adele, se kterýma jsme šly už do jídelny, kde kluci odtahali všechny stoly a židle, abychom měli kde tancovat. "Koukněte se na ty holky. Museli na svoje oči vypotřebovat celou paletku s očníma stínama." a jakmile jsem to dořekla, Adele i Nicol se na ně podívaly a začaly se smát. 

Do jídelny jsme dorazily se slzama v očích od toho, jak jsme se smály. "Čemu se tak smějete?" ptali se nás Filip s  Michaelem, ale jelikož jsme s holkama viděly, jak ty zmalovaný holky stojí kousek od nás a usmívají se na Michaela i Filipa, rozhodly jsme se o tom radši pomlčet. Stejně si toho všimnou sami. Chvíli jsme tam spolu stáli a povídali si, ale potom jsem zahlédla na druhé straně jídelny Jacka, jak tam sedí sám a vypadá smutně. Rozhodla jsem se za ním jít a rozveselit ho. "Co tady tak sedíš?" zeptala jsem se ho a sedla si naproti němu. "Nic se neděje. Všechno je v pořádku." řekl a snažil se co nejupřímněji usmát. "Nekecej, poznám to, tak rovnou vyklop o co jde." "Víš, nějak se bojim. Ta naše třída mi přijde strašně divná. Jo, mám tady už nějaký kámoše, ale bojim se, že to budou roky utrpení a hádek. Možná si teď myslíš, že jsem blázen, ale fakt mám takovej divnej pocit." "Upřímně, mám stejný obavy, ale s tím nic nenaděláš. Uvidíš, určitě to bude fajn až se všichni víc poznáme." řekla jsem s úsměvem a když jsem viděla, že i Jack se začal usmívat, byla jsem ráda, že jsem ho jeho strachu alespoň na chvíli zbavila. Viděla jsem, že už něco začíná. "Pojď, užijeme si tuhle diskotéku a nebudeme nic řešit." řekla jsem a Jack mi ani nestihl odpovědět a už jsem ho táhla za ruku za ostatníma. Očima jsem vyhledala Lea, který naštěstí stál u Nicol a Adele, alespoň jsem je nemusela hledat. "Kam jsi utekla?" ptaly se mě holky. "Na tom nezáleží." řekla jsem a obě na mě jenom koukaly. "Pssst, Keresová už něco říká." řekl nám Leo a všichni začali dávat pozor, co bude říkat, jenom já zase byla myšlenkama mimo. Měla jsem pocit, že jsem na něco zapomněla nebo že mi něco chybí, ale nevěděla jsem co. Že jsem zapomněla něco ohledně rodiny? Nebo ohledně kámošů? ¨

"Ali! Alice! Vnímáš mě, sakra?" Adele mě vrátila zpátky do reality a já si uvědomila, že vlastně vůbec nevím, co teď máme dělat. Ne že by mi to nějak vadilo, ale vypadalo to, že Adele a Nicol to vadí. "Sorry, holky, ale nějak jsem nevnímala." "Toho bychom si nevšimly." zasmála se Nicol. "Řeknete mi, prosím, co říkala Keresová? Ale prosím v kratší verzi." poprosila jsem je a ony mi začaly popisovat průběh celého večera. "Super no a něco o volný zábavě neříkala?" zeptala jsem se otráveně. Holky se zasmály. "Jasně, že bude. Po těch programech, co si připravili ostatní." řekla Nicol. Celou dobu, co byl program jsem seděla v rohu a nějak extra nevnímala. Programy sice byly pěkný i ten náš se nám povedl, ale pořád jsem měla nějaký divný pocit. 

"Tak a teď začíná volná zábava, ale není tak volná. Buď budete tady tancovat nebo si povídat, a nebo si půjdete na pokoj lehnout a nebudete dělat bordel. Tady bude hrát hudba a když tak se budou hrát i písničky na přání. Večerku určíme podle toho, jak budete unavení, jak se budete bavit a hlavně jak budeme chtít my. Tímto asi zatím končím a začíná vám volná zábava, užijte si to." ihned jak to Keresová dořekla, všichni se zvedli a začali tancovat. Já pořád seděla na místě a přemýšlela. "Táák a teď zpomalíme." řekl jeden z instruktorů, ale já ani nevěděla jaký. "Alice, nezatancuješ si?" uslyšela jsem vedle sebe a Filip měl očividně srandu z toho jak mě vylekal. "Noo, ne dík, já asi ani neumím tancovat." řekla jsem. Sama jsem moc dobře věděla, že to není pravda, ale nějak jsem neměla náladu na tancování. "To nevadí. Tady nikdo neumí tancovat. Pojď se mnou a můžeme se spolu koukat, jak to všem nejde." usmála jsem se a chytla jeho ruku, kterou mi podával. Společně jsme došli mezi ostatní a začali jsme se taky pomalu pohybovat do rytmu. "Hele, koukej tamhle na tu holku. Tancuje jak prkno." řekl Filip a ukázal bradou někam za mě. A opravdu, tancovala tam nějaká holka s Jackem a tancovala jak prkno. S Filipem jsme se na sebe podívali na oba se najednou zasmáli. "Hele a koukej tamhle na toho kluka, ten se pohybuje zas moc." řekla jsem a ukázala Filipovi na kluka, co místo romantického a pomalého tance předváděl spíše tance břišní a zumbu zároveň. S Filipem jsme krásně pokecali až mi přišlo divný, jak rychle ta písnička utekla. Jakmile písnička skončila, řekli jsme si, že se dojdeme napít ke kuchyni. Tam zase stála Nicol s Adele, ale tentokrát tam s nima byly i Gabrielle a Agnes. Jen co mě uviděli s Filipem, Gabrielle a Agnes nahodily nenávistný pohledy. "Co tady tak postáváte?" zeptala jsem se holek. "Neumíme tancovat, nechceme se ztrapnit a přijde nám blbý tam jenom jít. "Tak to teda ne, dámy." vzala jsem Nicol a Adele za ruku a šla s nima rovnou mezi ostatní, kteří už divoce tancovali na písničku, která byla tak stokrát rychlejší, než ta předtím. "Tak holky a teď se teprve začneme bavit." Obě holky nejdříve vypadaly nejistě, ale potom se rozhodly, že si taky užijou a začaly tancovat. Spolu jsme tam tancovaly až dokonce. Taky jsme měly s holkama ještě nějaký mezery na ploužáky s klukama, ale jinak jsme si to užily. Když to učitelky ukončily, protože prý už bylo hodně pozdě, všichni jsme odešli na své pokoje. U nás na pokoji to bylo divný. Agnes s Gabrielle se semnou vůbec nebavily a s Nicol jsme si připomínaly, co jsme zažily během večera až to vypadalo, že to Gabi s Agnes štve. Než jsem vlezla do postele, vzala jsem si mobil. Když jsem ho odemknula, zjistila jsem, že mám 10 nepřečtených zpráv. A sakra tak z toho se jen tak nevymluvím... 

Dostali jste se na konec publikovaných kapitol.

⏰ Poslední aktualizace: Aug 12, 2015 ⏰

Přidej si tento příběh do své knihovny, abys byl/a informován/a o nových kapitolách!

No boyfriend = no problemKde žijí příběhy. Začni objevovat