No boyfriend = no problem

5. První ráno

"Alice, vstávej. Chtěla si přece vzbudit dřív, aby ses stihla připravit." šeptala vedle mojí hlavy Agnes a trošku do mě šťouchala. "Hmm, já chci spát. Kolik je hodin?" zeptala jsem se v polospánku. "Je půl osmý a v osm je budíček." odpověděla mi Agnes. "Cože?" vyletěla jsem z postele a šla jsem si pro mobil, kterej jsem měla na nabíječce, která byla v zásuvce u okna. Kouknula jsem se na hodiny na mobilu. Půl osmý, Agnes měla pravdu. Jaktože mi ale nezvonil budík? Zkontrolovala jsem nastavení budíku a hned jsem věděla, kde je problém. Já si ten budík nastavila, ale nezapnula, takže mi nemohl zvonit. Hned jsem šla do koupelny a začala si čistit zuby. Svého odrazu v zrcadle jsem si radši nevšímala. Po dokončení hygieny, česání a líčení jsem si šla vybrat do skříně, co si vezmu na sebe. Zrovna když jsem se v pyžamu natahovala na horní poličku pro tričko, zaklepal a vešel k nám do pokoje náš praktikant Sylvester. "Dobré ráno, holky. Za deset minut v jídelně na snídani." řekl s úsměvem a odešel.

Máme dva praktikanty. Jeden je holka Lucy a druhej je kluk Sylvester. Jsou to studenti z posledního ročníku a zrovna oni dva jsou fakt boží. Jsou hodní, je s nima sranda a dokážou s čímkoli pomoci. Lucy je takovej vysmátej prcek a Sylvester je vysokej a navíc hraje úžasně na kytaru.

Nahodila jsem na sebe šedé tepláky a šedé tričko, na kterém byla superpanda (prostě nakreslená panda v oblečku supermana), a šla si odpojit mobil z nabíječky. Nicol s Gabrielle byly v koupelně a Agnes s někým volala na posteli. Když jsem se podívala na mobil, měla jsem dvě nepřečtené sms. Jedna byla od Patricka a druhá od mamky. Rozklikla jsem nejdříve tu od mamky.   Ahojky, tak jak jsi se vyspala? Jaký to tam je? S kým jsi na pokoji? Doufám, že tam moc nezlobíš. Pa, mám tě ráda. Achjo, ta moje mamka. Vím, že kdybych ji neodepsala, tak by vyváděla a myslela si, že nám do hotelu naběhla smečka vlků a všechny nás roztrhala, proto jsem se rozhodla ji odepsat ihned: Ahoj mami, neboj nezlobím. Jo vyspala jsem se celkem dobře. Je to tady fajn. Na pokoji jsem se třema holkama. Já tě mám taky ráda. Ahoj :) Hned po odeslání jsem si otevřela tu zprávu od Patricka; Ahoj, jak se máš?:) Patrick je můj nejlepší kámoš, se kterým jezdím na tábory, výlety a akce. Je spíš takovej tichej, ale když si píšeme, tak toho dokáže napsat hodně. Klikla jsem na odepsat a začala psát Patrickovi: Ahoj, mám se fajn. Zrovna jsem na adapťáku, jak se máš ty?:) Jak ho znám, tak mi hned odepíše. Rozhodla jsem se, že si teda vezmu mobil s sebou do jídelny. "Tak co holky, jdeme už?" řekla Gabrielle, která už stála u otevřených pokojových dveří. Podívala jsem se na mobil a zjistila, že už dávno máme být v jídelně. "No asi bychom už jít měly. V jídelně jsme měly být už přes třema minutama." oznámila jsem holkám a zvedla se z křesla.

Když jsme s holkama dorazily do jídelny, měly jsme zpoždění přesně pět minut, ale všimly jsme si, že tu ještě někdo chybí. "Děvčata, kde jste tak dlouho?" zeptala se nás třídní Keresová. "Moc se omlouváme, zapomněly jsme hlídat čas " omluvila jsem se za nás všechny. "Alespoň se umíte omluvit. Bežte se posadit." řekla nám Keresová a okamžitě si nás zase přestala všímat. S Agnes jsme se usadily k našemu stolu. Gabrielle s Nicol seděly u jiného stolu.   "Hele Alice, kde je Filip s Tuanem?" zeptala se mě Agnes. "Noo to nevím, asi zaspali nebo prostě zapomněli na čas jako my." řekla jsem a hned jak jsem to dořekla, přišel do jídelny Tuan, Mark, Kevin a Jack. Kývla jsem Jackovi na pozdrav a on mi zamával. "Támhle už jde Tuan." řekla jsem se smíchem Agnes a ukázala na Tuana prstem. "Toho bych si nevšimla." řekla ironicky Agnes, to už ale byl Tuan u našeho stolu. "Kde je Filip?" zeptala se hned Agnes Tuana. "Myslíš, že jsem jeho máma? Ne. Takže nevim o každým jeho kroku. Jestli chceš, můžeš mu přidělat sledovací zařízení." řekl namachrovaně Tuan. Zasmála jsem se, ale když jsem pak viděla, jak je z toho Agnes smutná, rozhodla jsem se, že to tak nenechám. "Ty akorát závidíš, že se aspoň někdo o Filipa zajímá, viď? Na tebe se žádná holka takhle neptá a to tě sere." řekla jsem Tuanovi, kterej se posadil na židli před Agnes. Na to mi Tuan nic neřekl a jenom na mě hodil hnusnej ksicht. Asi po dvou minutách ticha přišel do jídelny Filip s Michaelem a Martinem. Keresová je hned seřvala: "Kde jako jste? Řeklo se za deset minut a vy si po dvaceti minutách v klidu přijdete do jídelny, jako by se nechumelilo a ani se neomluvíte?" "Vždyť se ale nechumelí." řekl Michael. To Keresovou totálně vytočilo. "Bežte si sednout na svá místa a po snídani nikam nechoďte. Utřete za trest všechny stoly." Sledovala je celá jídelna a všichni byli zticha, pak se všichni usadili a začli jsme jíst. Filip, kterej se posadil až po tom, co já si začala mazat máslo na rohlík, byl takovej zmuchlanej. "Jakto, že vypadáš, tak jak vypadáš?" řekla jsem a usmála se. "Naspal jsem asi dvě hodiny, takže mám důvod takhle vypadat. V kolik jste šli spát vy?" zeptal se a kouknul se konečně i na Agnes, která se okamžitě začala červenat. "Já ani nevim, kdy usnuly holky, ale já spala hned, jak jsem si vlezla do postele. V kolik jste šly vlastně spát?" řekla jsem a otočila se na Agnes, která se koukala jenom na svůj rohlík, aby nemusela koukat na Filipa. "Ehm, já ani nevim, ty jak si usnula, tak holky si tam ještě nějak povídaly, já poslouchala písničky a pak jsem taky usnula. Ale holky říkaly, že prej dneska budem dlouho vzhůru a budem kecat a tak." řekla Agnes, ale ani jednou nezvedla oči od jejího rohlíku. "Jo to já taky poslouchal písničky, ale pak jsme s Michaelem začali dělat strašný blbosti." řekl Filip a konečně si i on začal mazat svůj rohlík. "A co posloucháš?" zeptala jsem se Filipa čistě ze zvědavosti. "Teďka nejvíc asi kapelu, která se jmenuje Koblížc!, ale jinak poslouchán i normální písničky, co třeba hrajou v rádiu." "Děláš si srandu?" zeptala jsem se ho s údivem. "Miluju Koblížky. Patřej do mých oblíbených kapel!" vyhrkla jsem. "No vidíš to." řekl s úsměvem Filip.

"Hele, Agnes, tobě se ten Filip asi dost líbí, co?" zeptala jsem se, když jsme šly chodbou k našemu pokoji. "Pssst, vždyť tě někdo může slyšet." sykla na mě Agnes. "Tak pardon." zašeptala jsem.

Když jsme vešly do pokoje, rozhodla jsem se znovu zeptat. "Takže se ti líbí?" "Kdo se líbí Agnes?" vyskočila z koupelny Nicol. "Děkuju, Alice." podívala se na mě Agnes vražedným pohledem. "Sorry no." omluvila jsem se, ale Agnes se jenom otočila zády ke mě.

"Holky mám nápad!" vykřikla jsem. "Tak to jsem zvědavá..." prohodila Gabrielle, která ležela na posteli. "Když jste chtěly furt nějakou akci a chodit spát pozdě, můžeme dneska udělat takovej holčičí večer, ne? Já mám stejně ještě hodně bonbonů, čokolády a brambůrek ze včera, tak to aspoň sníme a můžem pokecat o klukách a o prvních dojmech z nový třídy, co vy na to?" sdělila jsem holkám svůj plán. Holky vypadaly, že se jim můj nápad líbí, ale nic neřekla. Až po chvíli řekla Nicol s úsměvem: "Já si myslím, že by to bylo fajn."

Dík za každej komentář a vote. :)
Anička:))