No boyfriend = no problem

6.Holčičí večer

Zbytek dne jsme se s holkama těšily na večer. Vůbec jsme neřešily, že máme nějakej program. "Budem poslouchat i písničky?" ptala se Agnes. "Mě je to jedno, ale myslim, že by to bylo fajn." řekla Nicol. Já s Gabrielle jsme jen pokrčily rameny. Upřímně mi bylo jedno, jestli budem poslouchat písničky nebo ne. Agnes nás ale nepřestávala zatěžovat zbytečnýma otázkama: "Holky a pozveme tam ještě někoho? A co kdybychom se nějak bláznivě nalíčily? A budeme mít pyžama, jako pyžamovou párty, nebo se oblíkneme pořádně jak na nějakou kalbu?" Agnes byla nezastavitelná a Gabrielle s Nicol nechaly na mě, abych ji zastavila. Nevěděla jsem, jak ji zastavit, a tak jsem byla s ní a na hloupé otázky jsem ji jenom kývala. Mezitím jsem si celou dobu psala s Patrickem. Když se ale Agnes podívala, s kym si píšu a zakřičela: "Ten Patrick je tvůj kluk?", nevydržela jsem to a začala na ni křičet. "Uklidni se, sakra! Je mi jedno, jestli večer budou hrát písničky. Nikoho jinýho zvát nebudeme, když jsme si řekly, že to bude jenom náš večer! Jestli chceš, klidně se bláznivě namaluj a vem si pyžamo, ale přestaň tim zatěžovat ostatní!" řekla jsem, otočila se, ale ještě jsem se k ní vrátila. "Pro tvojí informaci, Patrick můj kluk není."

Na obědě jsme se s Agnes nebavily. Já byla pořád naštvaná a ona se asi bála mi něco říct. Filip s Tuanem z toho měli strašnou srandu a měli kecy. Když jsem už neměla náladu na jejich debilní připomínky a ani chuť na jídlo, zvednula jsem se, odnesla jsem skoro celý jídlo a šla do pokoje.

"Alice, promiň. Asi jsem to moc hrotila. Já se tak strašně těšila až jsem byla úplně mimo." omluvila se mi Agnes, když přišla do pokoje. "Řekni mi něco, co nevim." řekla jsem ironicky a potom se na ni usmála. "Taky jsem ti to mohla říct normálně a nemusela jsem na tebe křičet." omluvila jsem se i já. Agnes chtěla asi ještě něco říct, ale už to nestihla, protože mi hned začal někdo volat a já to pohotově zvedla. "Haloo?!" "Ali, tak jaký to tam je?" ozval se sestřin hlas. "Jeej, Agnes, nemůžu uvěřit, že mi voláš. Je to tady fajn, jak je u vás?" "Ani se neptej. Bez tebe je to tady nuda, už aby ses vrátila. S kym jsi na pokoji?" "Zas to tak nepřeháněj jo," zasmála jsem se, "na pokoji jsem s Nicol, Gabrielle a Agnes. Stejně neznáš, takže nevim, k čemu ti to bude." "Jeee, Agnes, ona má stejný jméno jak já." radovala se moje mladší sestra, ale já jsem ji tu radost zničila: "Víš, kolik holek se jmenuje Agnes? Strašně moc holek, takže se zas tak moc neraduj." "Nojo, hele budu muset končit, máma přišla z práce a chce abych si udělala úkoly, tak ahoj." "Ahoj, a pozdravuj mamku." "Jojo, ahoj."

"Tak co teď?" řekla Nicol, když už jsme měly připravený dobroty a seděly na dvojposteli, kde jsem spala já a Agnes. "Teď můžem začít drbat naší novou třídu." zasmála jsem se a pokračovala: "Tak kterej kluk se vám líbí?" Agnes okamžitě zčervenala. "Slíbíme si, že to, co si řeknem tady, nebudem říkat nikde jinde jo?" řekla jsem, abych uvolnila tu nervozitu. "Tak dobře, platí." řekla Gabrielle s úlevou. "Takže znova, jakej kluk se vám líbí?" zopakovala jsem otázku. "Mě se strašně líbí Filip." řekla Agnes. "A co ty, Gab?" řekla jsem. Gab se začervenala a po chvíli promluvila: "Mě se taky líbí Filip." "No, holky, to mi musíte říct, čim vás tak okouzlil." řekla jsem se smíchem. Obě holky zčervenaly a pak mi začly popisovat jeho úžasný vlastnosti. "A to nemá ani jedno mínus ten kluk u vás?" zeptala jsem se. "Ne, je prostě dokonalej." řekla Agnes. S Nicol jsme se po sobě podívaly a když jsme viděly navzájem své nechápavé výrazy, začaly jsme se smát. "A kdo se líbí tobě, Nicol?" zeptala jsem se. "Hele, mě se nelíbí ani jeden. Já kluky neřešim, důležitější je pro mě teď škola a to je vše." řekla Nicol neutrálně. "Však se neboj, to se zschvíli změní." zasmála jsem se. "A kdo se líbí tobě, Alice?" zeptaly se holky najednou. "Jó holky, mě se z týhle třídy nelíbí nikdo. Já mám radši starší kluky." řekla jsem a holky se už radši dál na moje vztahy neptaly. Celou noc jsme si takhle povídaly o všem možnym a smály se. Asi ve tři ráno jsme se rozhodly, že už půjdem spát. Když si už Nicol s Gab zalejzaly na svojí dvoupostel, najednou jedna z nich zakřičela. "Co děláte? Jste normální?" vynadala jsem jim. "Když on je tam pavouk." řekla Nicol. A okamžitě po téhle informaci propadla panice i Agnes. "To si dělátě srandu? Ukažte ho." řekla jsem, ale když jsem se podívala na zeď u postele, viděla jsem jen malého sekáče. "No to snad nemyslíte vážně, chudák pavouček." vzala jsem sešit, na sešit jsem nabrala pavoučka, debilní kecy holek typu: "děleeej, zabij jo" jsem neposlouchala a dala jsem ho oknem ven. "Já na tý posteli spát nebudu! Co když tam nakladl vajíčka?" křičela Nicol s Gabrielle najednou. "Mlčte, nebo někoho vzbudíte. Jestli vám nevadí, že se budete mačkat tři na jedný dvojposteli, tak klidně můžete spát s Agnes a já budu spát tady." řekla jsem a sedla si na postel, kde nikdo nechtěl spát. "Dobře, to bys byla hodná." řekly holky, vyměnily jsme polštáře a deky a šly spát. "Dobrou holky" popřala jsem holkám, ale ty mi odpověď nedarovaly, protože už spaly.

Joooo, tak po dlouhý době další kapitola. Moc se omlouvám, ale víc píšu svůj druhej příběj, tak tenhle nestíhám. Slibuju, že o prázdniny, bude spoustu dílů:) děkuju moc za pěkný komentáře. Děkuju lidem, co to čtou.
Anička:))