No boyfriend = no problem

7.Poznávání

"Budíííček,holky." zařvala jsem chvíli před doopravdovým budíčkem. "Ty ses zbláznila,Alice!" začaly na mě všechny bručet. "Ale notak, holky. Ranní ptáče dál doskáče." zakřičela jsem přes celý pokoj. Bylo vtipný, jak všechny tři spaly na tý dvojposteli a mačkaly se a já měla celou dvojpostel pro sebe. Nakonec jsem to s nima vzdala a řekla jsem si, že alespoň využiju volné koupelny a ihned jsem vklouzla do sprchy.

Horkou sprchou jsem si vyčistila myšlenky a po sprše jsem se namazala voňavým tělovým mlékem. Pak jsem vylezla z koupelny jen v ručníku s tim, že si vyberu ve skříni nějaké pěkné oblečení. Když jsem se zase natahovala pro oblečení na vrchní poličku, někdo zaklepal a otevřel dveře. Byl to Silvestr. Sakra, já mám takový 'štěstí', že když se tady u dveří natahuju pro věci, tak přijde. To stejný se mi stalo i včera. "Dobré ráno. Za 20minut snídaně." Když si všiml, jak tam stojim sama u dveří v ručníku a držim si ho u těla, řekl s úsměvem: "Promiň. Hele, jsou tam vůbec holky?" "Jo jsou, vzbudim je. Nechce se jim asi vstávat." odpověděla jsem mu. "Dobře, spoléhám na tebe." řekl s úsměvem a odešel.

"No, Alice, co to máš na sobě?" divila se Agnes. "No co, je to poslední den tady, tak mám právo konečně vypadat dobře, ne?" Všechny jsme se zasmály. Na sobě mám džínový kraťásky, fialový tílko, trochu make-upu a vyžehlený vlasy. Nic extra na tom nebylo. Možná tak to fialový tílko mělo výstřih, ale ne velký, takže nebyl žádný problém. Všechny jsme se sebraly a šly do jídelny na snídani. Přišli jsme všichni včas. Učitelka nám během snídaně řekla, co nás dnes všechno čeká. Dopoledne půjdem na minigolf, odpoledne půjdem do blízkého města a večer budeme mít "diskotéku". Samozřejmě asi jinou, než já znám. No co, budu si muset vystačit se školní diskotékou.

"Hej dávej pozor." křiknu na holku, která mě sejmula dveřma, když jsem šla po chodbě. "Promiň, nestalo se ti nic, Alice?" řekla ta holka, potom, co přiběhla za mnou a podala mi ruku, aby mi pomohla zvednout se. Je divný, že ona si pamatuje moje jméno, ale já její ne. "Jo, jsem v pohodě. Promiň, ale nepamatuju si tvoje jméno." řekla jsem, když jsem se zvednula ze země. "V pohodě, jsem Adele." řekla s úsměvem. "Těšíš se na ten minigolf?" zeptala jsem se. "Jo, akorát teď nevim, kde je kdo. Asi nemám s kym jít." řekla Adele a rozhlížela se kolem. "To je v pohodě. Můžem jít spolu." "Tak super."
Šly jsme spolu před hotel, kde jsme našly ostatní. Na minigolf jsme šly taky spolu a celou cestu jsme si povídaly. Zjistila jsem, že bydlí na vesnici, ve které bydlí moje babička a že bude dojíždět vlakem do školy. Když jsme dorazili na minigolf, tak jsme si měli udělat menší skupinky, abychom se nějak vystřídali na jednotlivých dráhách. "Nebudem spolu jenom ve dvojici?" zeptala jsem se Adele. "Jo, můžem, bude to fajn." odpověděla mi s úsměvem. Od nějaký paní jsme dostali všichni hole, míčky a tabulku, kam jsme si měli zapisovat osobní výkony.

"Hele, tamhle stojí nějaký týpci." řekla Adele a ukázala na asi pět kluků, co stáli u stromu mezi dvěma dráhama, chlastali a hulili. "Hmm. Radši si jich nebudem všímat." řekla jsem a otočila se. "No nemusíš, ale poslední dvě dráhy, na kterejch jsme ještě nebyly, jsou ty u nich." "Tak tam přijdem, odehrajem to a zase odejdem, jako by tam nikdo nebyl." rozhodla jsem, Adele kývnula na souhlas a šly jsme. Na dráze, která jim byla nejblíž jsem v pohodě dohrála a pustila Adele, která ještě nehrála. V tom jsem uslyšela za sebou nějakýho kluka: "Slečno, nedáte si s náma panáka?" Otočila jsem se a tam byli oni. Bylo jich pět a všichni se na mě usmívali a čekali na odpověd. Totálně jsem ztuhla, vůbec jsem nevěděla, co odpovědět, ale naštěstí zasáhla Adele. "Alice, pojď poslední dráha a můžeme jít." Omluvně jsem se usmála na těch pět kluků, kterym bylo asi teprve nedávno 18 let a následovala Adele. Bohužel naše poslední dráha byla hned vedle tý předchozí, takže jsme se od těch kluků moc daleko nedostaly. Oni bohužel zase přišli za náma. "Notak, jen jednoho panáka. Ta tvoje kámoška si taky určitě dá, ne?" přemlouval mě jeden z nich. "Ne, děkuji. My nepijeme s cizíma lidma." řekla jsem mile a kouknula po Adele, která to odkejvala. "Tak známe se už pět minut, takže nejsme cizí ne?" začal další. "Ne, fakt děkujeme, ale budeme muset jít." řekla jsem, popadla Adele za ruku a společně jsme utíkaly za ostatníma. Když jsme dohráli všichni, šli jsme zpátky do hotelu na oběd. Cestou na zpátek jsme se tomu zážitku na minigolfu s Adele smály a jedno jsme věděly- věta "Slečno, nedáte si s náma panáka?" nám bude po celej život ležet v hlavě.

Zase nějaká ta kapitola. Moc se omlouvám, ale píšu ještě další dva příběhy, takže to nějak střídám. Teď o prázdninách se budu snažit psát víc:))
Jinak dík za každý vote, komentář a přečtení:)