Love, don't break me...

Kapitola 17.

První školní den nového roku byl vždycky hektický. Harry toho moc nenaspal. Celou noc se na své posteli převaloval a v hlavě mu pořád dokola a dokola zněl Dracův hlas, který mu říkal, že od něj odchází. Teď ležel na posteli na zádech a tupě zíral na nebesa. Pálily jej oči od únavy a vůbec neměl náladu na to, strávit den ve společnosti desítek dalších studentů. Nejradši by si vzal Bezesný spánek, přikryl se až po uši a probudil se až ve chvíli, kdy bude všechno zase jako v létě. Hlasitě si povzdechl a vstal. Zrovna, když si bral ručník a mířil do své vlastní koupelny, zaťukala na okno sova. Harry otevřela a nechal Perseuse, aby se posadil na bidýlko na nočním stolku, kde pro něj měl nachystané nějaké pamlsky. Z nožky mu odvázal ruličku pergamenu a pohladil výra po jemném peří. Rozbalil vzkaz od Hagrida, který jeho, Rona i Hermionu zval odpoledne po vyučování na něco na zub. Nebelvír s povzdechem pokýval hlavou a doufal, že si žádný zub nevylomí.

Jejich kruhová společenská místnost byla prázdná, když Harry sešel dolů a chystal se odejít na snídani. Projistotu si ještě zkontroloval obsah své brašny, aby se nemusel pro nic vracet a když ji znovu zapínal, ozvaly se na schodech kroky, sbíhající dolů. Harry si přehodil brašnu přes rameno a zvedl hlavu ve chvíli, kdy se v místnosti objevil Draco se svými přáteli. Harry stiskl rty, mírně pokýval na pozdrav a bez jediného slova odešel.

Draco se za ním chvíli díval, než do něj Blaise trochu strčil, aby ho popohnal. Pansy na svého dlouholetého kamaráda vrhla zkoumavý pohled a zamračila se. Na nic se však neptala. Nikdy se neptala, přesto se odpovědí vždycky dočkala.

Její znepokojení narostlo ve chvíli, kdy si všimla, že Potter sedí u nebelvírského stolu zády ke zmijozelskému, což dělal jen vyjímečně a její zamračená tvář se zakabonila ještě víc, když i Draco mířil na tu stranu stolu, aby se i on mohl posadit zády k nebelvírskému. Nechápala, co přesně se stalo. Po včerejším veřejném muchlování to byl obrat o stoosmdesát stupňů. Draco se však tvářil velice nepřístupně, a tak se smířila s tím, že to chvíli potrvá, než se něco dozví. Snažila se zaměřit svou pozornost na snídani a hovor s Blaisem, ale nešlo si nevšimnou Potterových ocásků, kteří si ruku v ruce sedli ke stolu naproti němu a jakmile se rozhlédli a zjistili, že k sobě s Dracem sedí zády, v jejich tvářích se objevilo znepokojení a starost a Pansy protočila očima, když vševědka chytla Pottera za ruku a nepřeslechnutelným mateřským tónem k němu začala promlouvat. Na malou chvíli jí bylo Pottera líto.

* * * **

Harry byl rád, když na snídani dorazil a zjistil, že tu Ron a Hermiona nejsou. V klidu si nabral na talíř od každého trochu a snažil se zvednout si náladu vydatnou snídaní. U Rona to tak fungovalo vždycky. Namazal si na opečený toast malinový džem a zakousl se do něj, nicméně to nevyvolalo takový účinek v jaký doufal. Odložil zbytek toastu na talíř a napil se z poháru dýňové šťávy, ale ani ta nechutnala, jak byl zvyklý. Otráveně položil pohár zpět na stůl a odsunul od sebe plný talíř, když si k němu přisedli jeho přátelé. Pohlédl na ně, zamumlal pozdrav a v duchu si nafackoval za to, že se před nimi neuměl přetvařovat, protože Hermiona se okamžitě dostala do módu matky pluku, chytla jej za ruku a začala jej konejšit.

„Harry, vypadáš unaveně."

„Moc jsem toho nenaspal." přiznal se, čímž si vysloužil káravý pohled.