Prokletá dcera | HP

7.

Moje ráno začala tím že jsem otevřela oči a spatřila denní světlo. Zatím jsem se jen posadila a lehce se protahovala. Náhle jsem si všimla Hermiony která stála u své postele a upravovala si vlasy. ,,Jee ahoj" ještě rozespale jsem ji pozdravila a Herm se na mě na oplátku velce usmála. ,,Už jsem myslela že se neprobudíš" začala. Já se zachechtala, protože vím jak velký ospalec jsem. ,,Promiň" omluvila jsem se ironicky a konečně vylezla z postele. Následovala mě velká koupel, takže jsem si udělala takový relax.

Bylo velké ticho a já slyšela pouze praskat bublinky. Z toho klidu mě vyrušila Hermiona, která důrazně ode dveří zakřičela. ,,Už jsi?! Chci jít na snídani s tebou tak si pohni" to mě vyhnalo z koupele a zrychleně jsem  vylepšovala můj vzhled. Nějak jsem se vykopala z koupelny a konečně jsme mohli vyrazit do velkého sálu na snídani. ,,Dobré ráno" řekla jsem sólově společně s Harrym. A tomu jsme zasmáli.

,,Co vám tak trvalo?" ptal se nepochopitelně Ron. Hermiona opětovala svůj pohled se mnou a po chvíli jsme se zasmáli. Kluci se prvně nepochopitelně dívali ale později si vzpomněli jaký jsem spáč a také se k nám přidali. ,,Hlavně už se pojďte najíst ať stihneme hodiny" Jenom jsem s Herm přikývla a usadili jsme se ke stolu, kde jsme se pořádně nasnídali.

Jako první jsme měli hodinu černé magie. Za učitele máme profesora Lupina, zatím ho moc neznám, ale určitě bude fajn. Na hodině jsme se učili nějaké pokusy u kterých jsem popravdě nedávala pozor, jelikož se programu zúčastňovali pouze tři studenti. Celou dobu jsem byla ramenem opřená o sloup. Když bylo konec hodiny, Hermiona do mě drnkla. Popravdě je moje záchrana. Hermionu ale z ničeho nic zastavil profesor a něco jí tajně zdělil. Stála jsem celkem blízko ale pořád byl dost tichý. Hermiona se po rozhovoru rovnou někam vydala a já jí nemohla dohnat mezi tím davem studentů.

Později jsem se vyhrabala a utíkala za  Hermionou. Do cesty mi ale vlezl Fred a přivítal mě milým úsměvem. ,,Čau Frede, co potřebuješ?" Zeptala jsem se ho s úsměvem. ,,No víš, Já bych od tebe potřeboval s něčím pomoct..." Dořekl nervózně. ,,Vážně?...a s čím?"
,,Ono je to trochu složitější, jednou jsem si z profesorky udělal srandu společně s Georgem ale ona přišla na to, že jsem to udělal jenom já.,

Je můj bratr, tak jsem ho neprásknul. Za trest mi dala se naučit všechny byliny z jedné knihy, mě se je ale nejde naučit a ona mě z nich vyzkouší a zohodnotí. Chtěl jsem se zeptat, zda bys měla někdy čas mi s tím pomoct abych si je lépe zapamatoval..." Dokončil svůj dlouhý příběh. Znám dvojčata Weasleyovi a vím že dělají velké blbosti. Asi by bylo blbé odmítnout. ,,Dobře, ještě se ti ozvu kdy budu mít čas" Poklepala jsem ho na rameno a šla hledat Herm.

Abych vás uvedla do děje, vždycky jsem se tak nějak zajímala a rostliny, byliny... prostě jsem na bylinkářství dobrá, nebo aspoň to tak všichni říkají. Během mého přemýšlení a hledání Herm, mi právě Hermiona vlezla do cesta, takže jsme se srazili. ,,Kdes byla?" Pomohla jsem jí vstát na nohy. ,,Noo mě Lupin poslal za profesorkou McGonagallovou něco vyřídit...a co ty tady děláš?" Hermiona nadzvedla obočí. ,,Hledala jsem tě, někam jsi odešla a já se od tebe nechtěla oddělit" Vysvětlovala jsem, na to Herm přikývla. ,,To chápu, vždyť ty beze mě nevydržíš ani minuty" zařechtala se a já jí postrčila do ramene s vysmátým obličejem.

Dále jsme pokračovali na ostatní hodiny, všechno probíhalo tak, jak mělo. Den uběhl hodně rychle a nastal večer. Byli jsme s holkami na pokoji a já si před zrcadlem upravovala účes který se mi během dne zničil. ,,No tak kdy už konečně půjdeme Delphini?!" Ginny si  postěžovala jelikož jsem zase zdržovala. ,,Už to budee!" zakřičela jsem z vedlejší místnosti. Už jsem ho skoro měla ale přerušil mě něčí hlas. Otcův hlas. ,,Delphini, nemysli si že tě už nesleduji, budu tě provázet celou tuto minulost a věř, že to žádná pohádka nebude. Dnes se setkáme na Astronomické věži a promluvíme si..."

Přestala jsem Voldemorta slyšet a hned poté jsem strnula a ani se nehla. Holky si všimli jak jsem se najednou zachovala a přišli ke mně. ,,Delphi, jsi v pořádku? Je ti  špatně nebo něco? Mám dojít pro ošetřovatelku?" Hermiona se o mě začala hodně strachovat. Zareagovala jsem až po chvíli, protože jsem mezitím byla zabořená v mých myšlenkách. ,,Ehm ne, v pořádku, jen se mi trochu zamotala hlava" Vymluvila jsem se a předstírala že jsem už v pořádku.

Ale bylo to naopak. Pískalo mi v uších a motala se mi hlava. ,,Takže můžeme jít?" Lenka se zeptala opatrně. ,,Já raději nepůjdu, běžte beze mě, radši zůstanu na pokoji a budu odpočívat." Usmála jsem se přesvědčivě. ,,No tak dobře, jdeme holky" Popohnala všechny Herm a vyrazili. Až jsem si všimla že nikdo není v mé přítomnosti, více jsem se oblékla a vyrazila na Astronomickou věž...

~takže čauky, jsme u konce tohoto díl😜
trochu jsem změnila můj styl psaní a více se rozepsala❤️

můžete mi napsat názor abych věděla, zda takhle pokračovat🥰

Noo tak to je asi všechno co jsem vám chtěla říct 👉👈

Mějte se pěkně, s pozdravem Ellie🥰💕