Prokletá dcera | HP

1.

Sedím na posteli a dívám se do kouta "pokoje." Ani to není pokoj...Jen mříže a rozpadlá postel. Ven můžu jen když to otec nařídí. Takže jsem tu vlastně zavřená... Aspoň vím jak se cítí máti. U mříží mého pokoje se objeví Červíček "pán zla vás volá, slečno Delphi.."
Odemkne a rukou poukáže směrem k otci. Rychlým krokem přijdu do místnosti . To jsem si myslela...Zase další porada... "Delphini..Posaď se" ukáže se volnou židli vedle něho a uraženým pohledem si ho prohlédnu. Opřu se o židli a ruce si složím na hruď. Prohlédnu si každého u stolu, zda otec nepřijmul někoho dalšího...Nikdo nový tu nebyl. Když jsem přejížděla očima po smrtijedech...Na jedné židli jsem spatřila Draca jak na mě mrká. Znechuceným pohledem se podívám před sebe.

"Jak už asi všichni víte, chystám se znovu zabít Harryho Pottera ale potřebuji vaši pomoc." dokončí Lord Voldemort a pohledem směřuje ke mně. "Kdyby jsme aspoň zachránili máti z Azkabanu..." broukám si pod nosem a otec si toho všimne. "Delfini!" zvýrazní hlas a jeho pohledem mě ukamenuje. "Joo..." pofrnknu si a prokroutím očima. "Chci ho zabít už dnes v noci" dořekne
"Na co ti to bude?!" vyjedu po něm
"A už dost!! Červíčku! Zavři jí zpátky do věznice." zdůrazní a Červíček mě chytne za paži a táhne do"pokoje". "Takhle to nenechám!" zakřičím naposledy
Sednu si na postel a obličej schovám do dlani. Začala jsem brečet. Chovají se tu ke mně jako ke zvířeti, matka by mu to nedovolila.

Musím ji zachránit z Azkabanu... Ale jak? To už jsem vymyslet nemohla. Ke mně po schodech scházel Draco s jeho přituplým úsměvem. "Ahooj" pozdravil mě a já dělala že tu nikdo není. "Proč tu jsi? To tě sem otec pustil?" začala jsem se ho ptát
"Jo pustil a chtěl jsem tě vidět" vysvětlil a upravil si vlasy na jednu stranu
"Hele Draco... Já o tebe zájem nemám" začala jsem a celá stuhla
"Aha..." trapně vycouval Draco a hodlal odejít "počkej" zastavila jsem ho rázně a on zmateně čekal co chci udělat
"Mohl by jsi mi pomoct?.."

Trochu kratší díl😇 Jak se vám to líbí? Má cenu pokračovat?..