Prokletá dcera | HP

5.

,,dobré ráno" pozdravím u Nebelvírského stolu moje kamarády. Oni mi pozdrav opětují. "Dnes máme první hodinu lektvarů" protočí očníma důlkama Ron. "Koho vlastně máme?" zeptám se jich. "Snapa" odpoví mi Hermiona. "Toho neznám" řeknu. Harry ukáže na učitelský stůl přímo na profesora Snapa. On si naší přítomnosti všimne a my se začneme jako hloupí smát. "Já hlad nemám, půjdu rovnou na hodinu" oznámím kamarádům a oni pokývnou hlavou na souhlas. ,,Půjdu s tebou" přidá se Hermiona a vydáme se k učebně.

Chvíli si povídáme o učení a později za námi přijde Ron a Harry. Hodina lektvarů byla celkem nudná, takže jsem většinu neposlouchala, za to Hermiona měla nastražitý uši a poslouchala každé slovo Snapa. Párkrát si mé nepřítomnosti profesor všiml, tak jsem předstírala že poslouchám. Hodina nám skončila a my šli ven se projít.

Harry se najednou pozastavil a pozoroval vše okolo sebe. ,,Jsi v pohodě?" zeptám se ho ustaraně, Hermiona do mě drnkne a poví. ,,Asi na něho, ty víš kdo mluví"
,,Proč by to dělal?..."
,,Nevíš co se tady dělo předtím jelikož jsi tu nová..."
,,Co se tady dělo?" děsilo mě to, protože jsem přesně nevěděla co se stalo.

Herm mě zatáhla dál od kluků a pověděla mi nejspíš všechno. ,,Co-cože?!"
Nikdy bych nevěřila co všechno mohl způsobit můj otec, nejhorší je to, že to nikdo neví. ,,To je strašné" přiznám Hermioně která kýve hlavou. Přišli jsme zase za klukama a Harry pořád slyšel jeho hlas.

Po chvilce pozorování Harryho, uslyším taky jeho hlas, který mluví přímo na mě... ,,Delphini, vím co jsi provedla, nenechám to jen tak, budu tě provádět touto minulostí, nikdy se ti nepovede mě zničit" zákeřně se zasměje a hlas zmizí.

,,Delph, jsi v pořádku?" chytí mě Ron za rameno když si všichni všimnou že se mi něco děje. ,,Já-já ten hlas slyším taky..."
,,Co jsi slyšela?" zeptá se Harry. ,,No- ...pověděl mi že tě zničí" nevěděla jsem co jim říct, jelikož bych se prozradila, tak jsem řekla první co mě napadlo.

,,To je strašné...a proč jsi to slyšela jenom ty?" nechápe Ron. ,,Nemám tušení, možná je to pro mě nějaké znamení..."
,,Možná je, teď každopádně pojďme do hradu, tam bude bezpečně" pobídne nás Hermiona a všichni se vracíme do školy. Byla jsem stále zařazená z toho co mi otec říkal, jak vůbec ví kde jsem. Možna mu to prozradila Narcissa. Ale...proč by mu to říkala?

Neměla jsem ponětí co se venku právě stalo, ale nebude to naposledy...