Tajná W/Gejmr, Marwex, MenT

Stěhování a další pohromy

"Tak tahle už je poslední," pousmála jsem se s krabicí v ruce, "Opravdu děkuju, že si mi s tím stěhováním pomohl.".
"Nemáš zač, stejně jsem neměl nic jiného na práci," konstatoval Gejmr.
"A zítra už něco máš?" optala jsem se.
"Záleží proč se ptáš, protože pokud to je další stěhování, tak něco určitě mám," odvětil.
"Ne, to ne, ale jdu na oběd, návštěvu či... já nevim, ale prostěse mám sejít se svou mamkou a... prostě spolu nemáme dobré vztahy a ráda bych někoho, kdo bude mluvit místo mě, ale jakože~" nešlo mi sestavit větu, nejsem asi nejlepší ve vyjadřování.
"Přijdu pokud chceš," přerušil mé blekotání. "Ale co za to?" dodal.
"Zvu Tě pak na jídlo, ale běda Ti pokud si vybereš nějakou drahou restauraci," usmála jsem se.
"Beru," řekl.
Každopádně můj nový dům byl už zcela připravený na normální život. Respektive na můj normální život, takže bylo úplně jedno, že většinu věcí budu vybalovat tak další rok, ale prostě kávovar, technika a pohovka stačí.

"A proč se bojíš se sama sejít se svou matkou?" přerušil chvilku ticha.
"Protože... jsem podle ní hrozně neschopná v životě a vmetla by mi to do obličeje. Je tu víc důvodů, ale něchci Ti je říkat, je to poměrně soukromé," říkala jsem potišeji, protože mi není příjemné se bavit o mých rodinných vztazích.
"Nevadí, chápu... a co tvůj otec?"
"Měla jsem ho ráda, ale opustil nás, aleani se mu nedivim, kdyby mi v té době nebylo dvanáct, udělala bych to samé, žít s člověkem jako je má matka, ne, děkuji," pousmála jsem se, "No... dáš si kávu?".
"Ne, asi bych už měl jít, je pozdě." pověděl a usmál se.
"Jasně, zítra ve dvě a ještě jednou děkuji za pomoc," odvětila jsem. Zamávali jsme si na rozloučenou. Poté jsem si šla lehnout.

Vzbudila jsem se okolo čtvrté ráno. Ideální čas na to jít stříhat video. Po dvou hodinách jsem mohla dát video konečně vydat. S kávou jsem procházela komentáře pod mým nejnovějším videem ze včera. Je fascinující kolik lidí bylo prvních.

Koukala jsem na můj oblíbený seriál když najednou zazvonil zvonek. "To už je tolik?" šeptla jsem, vždyť před chvilkou bylo osm ráno a... no, je jasné, že jsemsi zase řekla poslední díl, ale následovalpak ještě další poslední díl.

Sešla jsem po schodech dolů z pracovny až ke dveřím a otevřela. "Vítej," řekla jsem s úsměvem.
"My nikam nejedeme?" zeptal se zmateně.
"Jedeme, jen jsem nevěděla co říct," pousmála jsem se nervózně.
Následujících třicet minut shrnu následovně: naskákali jsme do auta a po mém otřesném navigování jsme se dostali k mému starému domu.
Zazvonila jsem na zvonek a chvilku počkala. Otevřela mi má matka. Vůbec se nezměnila, stále měla blond vlasy, které nebyly přírodní, spoustu makeupu a oběcně vypadala mnohem mladší než byl její skutečný věk.
"Ahoj Alice, vítej zpět." usmála se, "A my dva se zřejmě ještě neznáme, byla bys tak laskava a představila nás?".
"Jistě, tohle je Vojta a Vojto, tohle je má mamka Rozeta o které jsem ti tolik vyprávěla," pověděla jsem sebevědomě.
"Rád Vás poznávám," řekl a podal jí ruku.
"Potěšení na mé straně," odvětila a dodala: "Nuže, můžete jít dovnitř, dáte si kafe nebo čaj?".
"Kávu," řekli jsme s Gejmrem najednou.

Usadila nás na pohovku a šla dělat nápoje.
"Nepůsobí tak zle," šeptl.
"Neboj, teď to přijde," pověděla jsem. Nevěřila jsem, že by mi někdy přestala vyčítat všechno, co dělám.

Vešla do obývacího pokoje a položila kávu na stolek. Poděkovali jsme a začala debata.
"Tak co Alice, jsi stále prodavačka?" optala se s hraným úsměvem.
"Ne, rozjela jsem svou vlastní kariéru a konečně se jí plně věnuji," pověděla jsem a úsměv z její tváře spadl.
"A co děláš Ty Vojto, tedy jestli Vám smím tykat," napila se z šálku.
"Pracuji podobně jako Alice, vlastně jsme se tak seznámili. Samozřejmě si můžeme tykat. A... co děláš Ty Rozeto?"
"Bohužel jsem byla nucena, ze zdravotních důvodů, skončit s modelingem, ale stále pracuji v tom odvětví, začala jsem s navrhováním oblečení," pověděla.

Čauko,
Doufám, že se tato malá kapitolka líbila, poslední dobou jsem měla moc práce... s koukáním na seriály, ale to je vedlejší. Nějak jsem se odnaučila psát něco jiného než konverzace, takže v téhle kapitole jen melou, heh... Děkuji za votes, komenty a hlavně, že to čtete.
Vaše Wesen