Tajná W/Gejmr, Marwex, MenT

Blik cvak

"Ahoj." pozravila jsem nejistě, "Co tu děláš, nemáš být na Slovenku?" zeptala jsem se po chvíli, "Nie, som tu na návšteve i s Jawinkém." zazubil se Kelo a ukázal na oného blonďáka. Chvilku jsem hledala spojitost a pak mi to došlo. Do dveří kuchyně vrazil Gejmr hrdinsky nesoucí čtyři hrníčky, z ruky mu však upadne jeden, který byl, narozdíl od ostatních, plný kávy.

"Ale to né, trovná můj se musí rozbít." zanaříkal nad rozlitým kafem. "Tak jeden hrníček nic nezmění, já dneska rozbila troubu." zasmála jsem se a on se rozesmál, "To myslíš vážně?" zeptal se Gejmr , "Jo, možná o tom udělám story na instagram." usmála jsem se, "Tak, teď ten důvod, proč jsem tě sem pozval. Asi si viděla video s balónkama, že?", "Jasně." souhlasně kývnu hlavou, "Budeme organizovať párty!" vykřikl Kelo, "Realy? A k čemu jsem tu já?" podivím se nad absurditou tohoto, "Jen jestli nám ji pomůžeš zorganizovat?" usměje se Gejmr.

Po dvou hodinách jsem odešla. "Na co jsem zapomněla?" ptala jsem se sama sebe. Z kapsy jsem vytáhla svůj mobil, který jsem následně zapla. "Já mám za 30 minut sraz." řekla jsem potichu. Jelikož mám data, tak jsem se koukla na jízdní řád /na tom mobilu/. "Za dvě minuty, budu muset být na zastávce, která je kilometr daleko?" křekla jsem si pro sebe, začala jsem sprintovat.

Vidět běhat youtuberku po Praze musí být teda zážitek. Po minutce vydýchávaní na zastávce přijel autobus. Myslím, že nemusím popisovat veřejnou dopravu, to každý zná. Tedy jsem dorazila na místo srazu a měla ještě 3 minuty. 

Někdo mi zaťukal na rameno. Otočila jsem se a tam Linda. "Ahoj Linduše." pozdravím a obejmu ji, ona mi to oplatí, "Čau Dolly." pozdraví, "Pěkně si si mě překřtila. Myslíš od slova Dolar, že?" zasměji se, "No jo, nikdo přece nismí vědět tvé jméno."pokrčila rameny.

"Dolar, jaké je to být slavná?" podívá se na mě asi 8 letý kluk, "Sláva to není, ale je fajn být trochu známá." usměji se, nad tím, že jsem zvládla mluvit s někým cizím bez koktání, lidi se mění. Po chvilce začnou přicházet další lidi, až z čtyř lidí je 24.

"Dolar, kdy řekneš své reálné jméno?" zeptá se jedna trochu starší holka, "No, to je tak, že já ho nikdy neřeknu." zasměji se a oni se rozesmějí, "To se stejně prokecne." řekne někdo z publika. Prokecáme a já podepisovala a pak, asi po 3 hoďkách, sraz zkončil a všichni odešli domů.

"Konečně doma." řeknu si tiše a dojdu do obýváku, kde sebou šlehnu o gauč. "Měla bych něco natočit, ale mě se tak nechce." zamručím. Rozhodla jsem se zůstat ležet. Začla jsem přemýšlet nad svým životem a celkově nad včím. Hlavou mi běhaly myšlenky podobné "Končí někde vesmír?", ale i něco jako: "Je ten nepodařený stream, který mi překopal život vlastně podařený?".

Jak byl vlastně můj život před tím?

Flashback: "Sestřičko, zahrajeme si něco? Pjosím." roztomile zaprosila, "Ale já nemám čas, běž pryč.ů řekla jsem klidně a nezvedla hlavu od té ďábelské svítící tabulky zvané mobil...

Nevěřila jsem, že si to ještě pamatuji. Hnad se mi opět chtělo brečet. Má závislost na mobilu mi zničila život, ale cítila jsem se lépe. Vlastně proto jsem nebyla zrovna oblíbená, byla jsem prostě závislá. Má závislost mi dávala smysl žít, ale zároveň mi dávala smysl umřít. Můj život by nebyl takový jaký je teď, nebýt jeho...

Čágo-Bello

Dnes ten konec byl na velmi závažné téma. Taky mám občas problém se odtrhnout od mobilu. Rozhodla jsem se v každé kapitole rozvést něco ze života Dolar nebo vymyslet nějakou problematiku dnešního světa, teda pokuď by se vám tento nápad líbil, dejte mi vědět.

Vaše Wesen