Bodyguard // Niam

Prolog

„Orel jedna vzlétá. Bravo jedna na palubě," pilot sděluje do vysílačky.

„Orle jedna máte zelenou, průlet čistý," ozve se zpět.

„Tak po měsíci domů," oddechne si voják v plném zbroji sedící v helikoptéře s dalšími muži.

„Ani nevíš Payno, jak se těším," uchytne se menší brunet s modrýma očima.

Jejich nadšený rozhovor ale je přerušen náhlým pípáním přístrojů na palubní desce vrtulníku.

„Kurva, kde se tady vzali," začne nadávat pilot. „Základno, tady Orel jedna, máme problém."

„Orle jedna, tady základna. Vidíme váš problém a děláme vše pro to, abychom vám pomohly, ale drony nejsou dostupný, hledáme jinou vzdušnou podporu."

„Pánové připoutejte," křikne pilot helikoptéry do zadní kabiny na tým Brava. Všichni se připoutají a jejich životy vkládají do rukou armádního pilota.

„Zaměřují a vypouští raketu," říká druhý pilot, „základno, jsme pod palbou," křičí do vysílačky první pilot a kolem vrtulníku prosviští první raketa. Minula.

„Vypouští druhou." Vrtulník prudce zahýbá na levou stranu, vypouští falešné cíle, další raketa zničena. Tlaková vlna lehce zhoupne s vrtulníkem. Někteří z chlapů mají zavřené oči z bezmoci, kdyby byli na zemi věděli by co dělat, ale takhle ve vzduchu jsou bezradní a odkázaní jenom na piloty.

Vzduchem je slyšet hvizd další rakety, která ale zasáhne zadní vrtuli helikoptéry. Vrtulník se roztočí a řítí se k zemi.

„Orel jedna zasažen, základno jsme sestřeleni," řve do vysílačky pilot a při tom se snaží, aby jejich pád byl co nejméně katastrofický. Z vysílačky nepřichází žádné odpovědi. Teď už je to jenom o Boží vůli.

***

Hvízdání, to příšerné hvízdání.

Dech, nedokážu se nadechnout. Co se děje, co se stalo.

„Payno, do prdele vydrž," slyším z hrozné dálky. Snažím se otevřít oči, ale jenom mě oslepí ostré světlo.

„Slyším mě? Sakra Liame, pomoc už je na cestě." Poslední co jsem slyšel, než mě pohltila tma.

***

Pípání, jenom samé pípání.

„Nevíme, kdy se probudí, teoreticky je už v pořádku, ale to zranění hlavy je problém," slyším vzdálený neznámí hlas.

„Payno, kámo prober se, sakra Liame," slyším mužský hlas vedle sebe.

„Ach Louisi, nevěděla jsem, že jsi tady, přišla bych jindy." Ten hlas znám, je tak známí, hřejivý.

„Nic se neděje, chodím pokaždé, když můžu. Všichni se na něj ptají, je poslední kdo se ještě nezotavil," řekl mužský hlas, který je mi tak povědomí.

„Já chodím vždy po práci a bohužel žádné změna," pronese zlomeně žena.

„Zítra odlétáme do akce, velení jsem zatím dostal já," povzdechne si zlomeně muž.

„Louisi, obávám se, že Liam se už nevrátí do akce, doktor něco tokového říkal." Řekne ta žena zlomeně. Co ne ne ne. Já musím, musím zpátky.

Hlasy v místnosti vyznívají do ticha a mě opět pohlcuje tma. Ta osvobozující tma kde mě nic nebolí.

----------------------------------------------------------------------------------------------

Tak moje prvotina Niam. 

Potřeboval bych nějaký pěkný cover, víte o někom?

Pokud vás to zaujalo, komentář potěší, kapitoly budou přidávány nepravidelně.