Bodyguard // Niam

10. Vše krásné jednou skončí

Liam

Předposlední koncert ve Virginii proběhl na jedničku, teďka se přesouváme do New Yorku, kde budeme v té největší koncertové hale.

Niall spí a nabírá síly na poslední koncert, já využívám čas a pomalu balím své věci.

Autobus budeme opouštět už před New Yorkem a do centra pojedeme auto, které nás pak odveze i na hotel. Poslední noc. Poslední noc co strávíme spolu a pak ho vyprovodím na letiště a možná už ho nikdy neuvidím. V hrudi se mi objeví tíživý pocit, který se snažím už několik dní ignorovat.

To blonďatý stvoření mi bude neskutečně chybět, ale je na čase se vrátit a zase začít sloužit svojí vlasti. Vrátit se do starých kolejí ke svému týmu, moji kluci mě potřebují, slíbil jsem jim, že se vrátím a ten slib hodlám dodržet.

„Ahoj Zee," zvednu telefon, který mi začal zvonit v kapse.

„Ahoj, jak na tom jste?"

„V pohodě. Niall ještě spí a já už začal pomalu balit," odpovím popravdě.

„Super, nech ho spát co to půjde, tenhle koncert je nejnáročnější, tak ať nabere dost sil a co ty? Už se ti to krájí, přemýšlel jsi co dál?"

„Mám termín testů, takže se budu rozhodovat až podle toho jak dopadnou."

„Dobře, každopádně u mě máš dveře pořád otevřené."

„Děkuji Zayne," a hovor ukončím.

Dám se opět do balení, nakonec zabalím i Niallovi věci, ten stále spí a nejspíš by to potom ani sám nestihl. Po dalších dvou hodinách, kdy bylo všechno v našich taškách a nikde jsem nic nenašel, se začal Niall na posteli vrtět. Otočí se na druhý bok, tudíž obličejem ke mne.

Zatřepotají se mu víčka, jeho pohled je zastřený doznívajícím spánkem. Přejdu pomalu k jeho posteli a sednu si na kraj. Několikrát za sebou rychle mrkne a teď už projasněný pohled upře na mě.

„Ahoj," řekne spánkem nakřáplým hlasem, po té si odkašle, aby si pročistil hrdlo.

„Ahoj, jak ses prospal?" zeptám se.

„Uh... dobře myslím. Ty jsi zabalil?" Sedne si a rozhlíží se kolem sebe po uklizeném autobuse.

„Ano, nestihl bys to, za půl hodiny jsem na místě."

„To už?" zamručí a padne zpátky do postele na záda. „Děkuju, za to zabalení."

„Ano a nemáš zač," usměju se na něj.

„Li?" zvedá se zpět do sedu a při tom na mě kouká.

„Ano?"

„V kolik ti zítra letí letadlo?" zeptá se smutně.

„Nejdřív odletíš ty ve dvě, moje až dvě hodiny po tobě ve čtyři. Alespoň budu mít časovou rezervu dojít k mému terminálu."

„Li, zruš rezervaci svého pokoje, bude jenom v mém," řekne potichu a při tom se přesune obkročmo na můj klín, jednu ruku mi položí na zátylek a druhou mi vjede zezadu do vlasů. Stále mi zpříma hledí do očí a začne se pomalu přibližovat, když je sotva centimetr od mých rtů zastaví se.

Chvíli ho nechávám a pak překonávám ten poslední kousíček a dravě se vrhám na jeho rty. Rukama vjedu pod jeho tričko na nahá záda. Niall do polibku slastně vzdychne a hrudníkem se víc natiskne ke mně. Pomalu začnu Nialla pokládám zpět do postele, aniž bych přerušil náš polibek.