Bodyguard // Niam

04. Letadlo

Nastoupili jsme do letadla, usadili jsem se do pohodlných sedaček.

„Dobrý den pánové, jsem Rebeka a po dobu jetu se o vás budu stara," přišla k nám letuška, „teďka vás poprosím abyste si zapnuli pásy, za chvilku budeme startovat." Otočila se, odešla zavřít dveře letadla a nakonec se sama usadila na svojí židli před kapitánskou kabinou a zapla si pás.

„Dobrý den mé jméno je Adam a jsem vaším pilotem tohohle letu, prosím o připoutání, hned jak dostaneme povolení vzlétáme. Příjemný let," řekne hlas z reproduktoru. Oba s Niallem se připoutáme a letadlo se začne pohybovat. Poté co se letadlo ocitne ve vzduchu, rozsvítí se kontrolka na odepnutí pásů, což hnedka oba uděláme.

„Budete si pánové přát něco?" přijde ihned letuška.

„Prosím vodu," řeknu.

„Já bych poprosil jablečný džus, pokud je možnost?" Letušně na nás jenom kývne a jde hnedka vyřídit naše požadavka.

Niall se mezi tím přehrabuje v tašce a něco hledá. S vítězným úsměvem se opět opře.

„Nebude ti vadit, když si pustím MP3 přehrávač?" zeptá se mě.

„Ne," odpovím a on si nandavá sluchátka na uši a pouští si hudbu. Chvilku ho pozoruju, jak si udělá větší pohodlí a zavře oči. Já vytáhnu tablet od Zayna a znovu si projíždím složku Nialla.

***

Po asi půl hodině letu, kdy Niall otráveně sundá sluchátky z hlavy a tím upoutá mojí pozornost. „Děje se něco?"

„Ne, jenom se nějak nedokážu soustředit," povzdechne si.

„Co jsi poslouchal?" zeptám se zvědavě.

„Sám sebe," ušklíbne se, „opakuju si písničky, co se budou hrát."

„Aha."

„Pojď si povídat, nebo se unudím k smrti," zní zmučeně Niall a podívá se na mě.

„A o čem?" zeptám se zvědavě.

„Pojďme se víc poznat, teďka spolu strávíme čtyři týdny."

„Jak chceš, co by tě zajímalo?"

„Umm... tak třeba jak dlouho děláš pro Zayna Malika?"

„Od včera, ale známe se už pár let," odpovím neutrálně.

„Od včera?" podiví se.

„Nemusíš mít strach, jsem dobrý v tom co dělám."

„A co že to přesně děláš?" zvědavě se zeptá.

„Popravdě ti nemůžu nic moc říct, jsem voják z povolání," odpovím, zvědavě si mě prohlíží.

„Jak to že teďka nejsi teda někde jinde a místo toho hlídáš mě?" Je zvědaví jak opice.

„Měl jsem nehodu a ta mi prozatím nedovolí se vrátit do akce." Najednou se letadlo lehce zatřese a na stropě se rozsvítí kontrolka, že se máme připoutat. Udělá to okamžitě stejně jako Niall.

„Prosím připoutejte se, vlétáváme do turbulencí," ozve se hlas kapitána z reproduktoru.

Letadlo se začne třást ještě víc a mě to začíná být pomalu nepříjemné. Při jednom větším otřesu se prudce narovnám a křečovitě se chytnu opěrky křesla, zavřu oči, snažím se pravidelně dýchat, před očima se mi začne dělat černo a v hlavě mi znějí výkřiky. „Zaměřují a vypouští raketu."... „Základno, jsme pod palbou."... „Orel jedna zasažen, základno jsme sestřeleni." Letadlo se ještě párkrát otřese a je klid.

„Liame? Děje se něco?" sliším Niall jakoby z dálky. Pomalu otevřu oči a spatřím ho, jak vedle mě stojí a starostlivě si mě prohlíží.

„Jsem v pohodě," řeknu tiše a soustředím se na svůj dech.

„Jo to vidím," uchechtne se, „Rebeco mohl bych poprosit..., co chceš na uklidnění?"

„Panák by byl nejlepší, ale jsem ve službě, takže sklenice studené vody postačí." Uvolním doposud stažené svaly, několikrát se nadechnu a povolím i stisk na opěrkách.

„Tady je ta voda," podává mi Rebeka půl litrovou lahev studené vody.

„Děkuji." Ihned ji otevírám a hltavě se napiji. Niall, už opět sedí na sém místě a se zvláštním výrazem mě pozoruje.

„Proč si neřekl, že se bojíš lítat?" zeptá se se zájmem a sleduje mě těma jeho modrýma očima.

„Nebojím se," začnu se smát, kdyby tak věděl, kolikrát jsem z letadla skákal ve výsadku, ale bohužel od osudného zřícení vrtulníku jsem neletěl.

„A ten panický záchvat co jsi před chvílí prodělal, byl co?"

„To budu řešit hnedka, až dosedneme na zem. Už se to nesmí opakovat," řeknu tvrdě.

„Promiň mojí zvědavost, ale souvisí to s tou nehodou a tím proč nejsi uschopněn... k jak říkáš ty akci?" Trefil hřebíček na hlavičku, kdepak ten kluk vůbec není blbej. Dopiju zbytek vody z lahve. Přemýšlím, jestli mu mám alespoň okrajově něco říct.

„Dobře, něco ti řeknu, ale nic víc a prosím neptej se na podrobnosti," řeknu a dívám se na něj vážně, aby pochopil, že mu řeknu jenom to okrajové. Kývne na souhlas.

„Při poslední akci, na které jsem byl se svým týmem, nás vyzvednul vrtulník, měl nás dopravit do bezpečí, po několika minutách letu byl ale napaden a sestřelen. Pět měsíců jsem byl v kómatu a dalších šest měsíců trvalo, než jsem mohl znovu chodit." No tohle málo by mu mohlo stačit.

„Tak pak to je pochopitelné," souhlasně kývne a naštěstí v se v tom dál nešťourá. Hned jak budu mít čas, musím zavolat Harrymu, on jediný je schopný mě vyslechnout. Známe se půl roku a mě přijde, jako bychom spolu vyrůstali, po Louisovi je to druhý člověk se který si nejvíce rozumím.

Kde asi teďka Louis a celý tým je, naposledy jsem s nim mluvil před týdnem, chystal se na odlet. Však on se ozve, až přiletí.

„Prosím připoutejte se, budeme přistávat," vytrhne mě z myšlenek hlas kapitána.

Při klesání se letadlo otřese v turbulencích, ale už očekávám svojí reakci, nenechám vzpomínky vyplout na povrch a zaženu je zpět. Rukama pevně svírám opěrky, snažím se pravidelně dýchat a panický záchvat je zažehnaný.

Letadlo dosedne na zem a už v klidu dojede až k výstupu, kapitán se s námi přijde osobně rozloučit jako Rabeca a mi s Niallem vystupujeme. Ještě počkáme na naše kufry a vydáme se směr východ. Jakmile projdeme dveřmi Exitu do velké haly, ozve se ohlušující řev.

„Do prdele," uleví si Niall. Já koukám kolem nás a velice mě potěší, že letištní ochranka má fanynky pod palcem. Směrem k nám se vydají dva namakaní chlapíci.

„Pane Horane, pane Payne, doprovodíme vás k autu," řeknou a pomáhají nám se probojovat skrz fanynky k autu, které je přistavené hnedka před vchodem. Naše kufry hodí do kufru auta a dají pokyn řidiči, aby odjel. Ten se pomalu rozjede skrz chumel fanynek.

„Huh... tak tohle bylo něco," konstatuju s údivem.

„To bylo ještě slabé, počkej na autogramiádu a koncert," směje se Niall.

„Asi bych měl konečně využít tablet od Zayna a vyhledat si nějaké informace přes internet." Místo na hotel jedeme rovnou na stadion, kde jsou přípravy na večerní koncert v plném proudu. Nialla naženou do šatny a já jdu s ním.

Niall odloží kufr k jedné volné stěně a jde si sednout na velkou pohovku, která se zde nachází. Já si dám kufry k němu a sednu si do volného křesla. Vezmu do ruky mobil a napíšu Zeemu stručnou zprávu o letu, fanynkách na letišti a že jsme na stadionu a vše probíhá tak jak má.