Bodyguard // Niam

12. The Late Late

O rok a půl později

Liam

Už nevolá, je to rok a půl co jsem mu přestal zvedat telefonáty a odpovídat na smsky. Trhalo mě to na kusy, ale služba vlasti pro je pořád na prvním místě.

Louis ani ne do roka opustil můj tým a s Harrym s definitivně odstěhoval do Holmes Chapel, kopili dům na konci ulice ve které bydlí Harryho rodiče.

A co mě nejvíce překvapilo, Louis zůstal doma a stará se o jejich malého chlapečka, kterého jim odnosila náhradní matka, a druhý přírůstek čekají v nejbližších dnech. Vždycky jsem si myslel, že doma s děckem zůstane Harry, ale ten rozjel fyzioterapeutické centrum a daří se mu. Dělá to samé co tady, pomáhá lidem se postavit na nohy po těžkých nehodách. Vojákům sžít se s protézami, přijmout se takové jaký jsou. Obdivuju toho kluka.

Pořád mi posílají fotky malého Freddieho, je roztomilí.

„Payno bacha na devíti hodinách," vytrhne mě z mého přemýšlení hlas ve vysílačce. Ihned se otočím tím směrem a v zaměřovači mé zbraně se ocitne jiný odstřelovač vzdálený několik yardů. Kurva.

Během dvou vteřin zhodnotím situaci, povětrnostní podmínky a vystřelím. Kulka najde svůj cíl a ten padá mrtev k zemi.

Vždy to je buď já, nebo on, vždy si vyberu radši on, než já. Myšlenky na to jestli má někde rodinu nebo děti se snažím potlačit do pozadí mé mysli a těmi myšlenkami se nerozptylovat.

„Pfffííí," proletí lem mé hlavy kulka.

„Bravo jedna pod palbou," hlásím do vysílačky.

„Bravo tři, nic nevidím." Další kulka se zavrtá do zdi vedle mě. Kurva, kurva, nadávám ve své hlavě.

„Kdo ho vidíte," zařvu do vysílačky.

„Nevidím, odkud střílí, sakra nic nevidím." Další kulka jde přede mne do země. Do prdele, měl bych se na všechno vysrat a dát tomu vale jako Louis.

„Mám ho," ozve do vysílačky, ale to už se mi další vystřelená kulka zavrtá do lýtka.

„Kurva, dostal jsem zásah," nadávám do vysílačky.

„Bravo tady Spoušť jste obklíčeni." Super, to bych nevěděl, tahle akce je jedno velké fiasko.

„Spoušti máme v oblasti nějakou vzdušnou podporu?" ptám se s bolestí v hlase.

„Bravo, do deseti minut by tam měla být posila." Nevím, jestli mám deset minut, noha mě bolí jako čert a vytéká z ní příliš mnoho krve.

„Zdravotníka," řve zelenáč, který ke mně doběhl první.

„To je dobrý," odpovím mu.

„No to tedy není Payno, je tu moc krve, sakra." Super něco co bych sám nevěděl? „Můžeš se postavit? Potřebuju tě dostat do bezpečí."

„Jo," jsem nekompromisní. Bolí to jak čert, je mi na omdlení, jenom nevím, jestli ze ztráty krve nebo z bolesti která mi vystřeluje z lýtka do celé nohy.

„Spoušti, Bravo dva, Bravo jedna postřelen, budeme potřebovat chráněný přestup," hlásí zelenáč do vysílačky.

„Bravo dva, tady Spoušť, zamítá se, není to bezpečné." Cože? „Pošlu vám souřadnice pro vyzvednutí, ale musíte se tam dostat." Super ještě ultimátum. To je fakt podělaná akce, zkazilo se snad úplně všechno.

„Kurva Jessi, kde jsi," nadává do vysílačky zelenáč.

„Hned za tebou," řekne Jess a vynoří se za zelenéčovými zády.