Bodyguard // Niam

03. Horan

Ve 4:55 jsem stál se zavazadly před barákem. Ve 4:59 se na konci ulice objevili světla od auta, jo Zayn byl přesný jak hodinky.

„Dobré ráno," vystoupil řidič, otevřel kufr a moje zavazadla dal do kufru. Já mezitím otevřel dveře vzadu a sedl si vedle Zayna, který byl oblečený v obleku.

„Dobré ráno, voják se nezapře, přesný jak hodinky," zaculí se Zayn a auto se rozjede směr letiště.

„Ty máš co povídat," zasměju se.

„Ani nevíš jaký je opruz pracovat s jinými, nedochvilní, postrádají chování, neupravení, no prostě děs," kroutí Zayn hlavou.

„A proto ty zaměstnáváš hlavně bývalé vojáky, námořníky, policajty a další ztroskotance."

„Liame, ty ses automaticky oblékl do obleku, jiný by přišel v otrhaných hardech a sešmajdaných Vanskách. Nechci nikomu nakazovat, jak se má kam oblékat, když není sám schopný zhodnotit situaci. Moje firma je prostě na úrovni a podle toho to musí i vypadat, ale prostě někteří s tím mají problémy." No asi s tím má vážně nějaké problémy. „Ještě tohle," podává mi malí černý kufřík.

„Co to je?" zeptám se zvědavě a začnu ho otevírat.

„Tablet, abychom byli ve spojení, náš na něm nahrané všechno co bylo ve složce, přístup na internet a pracovní email přes který budeme v kontaktu. Budeš schopný mi poslat co dva dny hlášení?" pokračuje Zayn.

„Jo to nebude problém." Defakto přijmu jako rozkaz, hlášení jsem zvyklí psát.

„Poslechl sis to album, co jsem ti k tomu přidal?" zeptá se mě zvědavě.

„Ne, nějak už my nezbyl na něj čas," odpověděl jsem nezaujatě a pokrčil při tom rameny.

„To jsem tušil," řekne s uchechtnutím, „Takže jsem ti nahrál všechny jeho CD do tabletu a tady máš ještě bezdrátová sluchátka a jde použít i jenom jedno jako handsfree." Přijal jsem od Zayna ještě malou krabičku ve které byli schovaná bezdrátová sluchátka.

„Dík, možná si tu jeho muziku poslechnu cestou."

***

V 5:45 stojíme v letištní hale, já se svým kufrem a báglem na jednom rameni a sledujeme tabuli příletů.

„Už jde na přistání," řekne najednou Zayn a rozejde se k jednomu z Exitů. Dveře se za chvíli otevřou a z nich vyjde nejdřív nějaký chlap, přejede pohledem celou halu, pohledem se zastaví na Zaynovi a kývne na něj. Otočí se zpět a mávne rukou. Ze dveří vyjde muž menšího vzrůstu, no rozhodně o půl hlavy menší než já, na hlavě má kšiltovku vraženou do obličeje, který mu ještě zakrývají velké sluneční brýle a táhne za sebou velký kufr na kolečkách a na rameni kytaru. Dojdou až k nám.

„Jaký byl let?" zeptá se Zayn, podá si s mužem ruku.

„Vše podle plánu, teďka už je váš," řekne ten chlápek. No nejspíš dosavadní bodygard.

„Jasně, přebíráme ho, zatím jde vše podle plánu. Teďka půjdeme s panem Horanem podepsat smlouvu s naší společností a vám děkuji," rozloučí se s chlápkem Zee, který se vydá zpátky od kud přišel.

„Tak pane Horane," začne Zayn.

„Naill, prosím. Pana Horana, už mám za poslední týden plné zuby," řekne sametovým hlasem a podá si se Zaynem ruku.

„V tom případě jsem Zayn," řekne mu s úsměvem, „pojďme do kanceláře, tam si všechno řekneme, sice tady moc lidí není, ale je to otázka času kdy si někdo všimne tvojí přítomnosti a co si budeme nalhávat Twitter je rychlík." Zayn se rozejde směrem do své kanceláře.

V opravdu malé a skromné kanceláři si sedne za stůl, nám pokyne ke dvou židlím. Vyndá ze stolu nějakou složku a začne z ní vyndávat nějaké papíry, mezitím co Zee připravuje papíry si Horan odloží kšiltovku a brýle.

„Tak jo, podepiš ty papíry a pak ti řeknu co a jak," Horan na nic nečeká, bere do ruky propisku a podepisuje.

„Ještě tvůj podpis," popostrčí ke mně tu samou smlouvu a já podepisuju.

„Super, takže Naile, tohle," ukáže směrem ke mně, „je tvůj bodygard na celé turné Liam Payne, všude bude s tebou. Pokoje na hotelích jsou zařízené hnedka vedle sebe," informuje nás Zee.

„Jsem Naill," otočí se na mě Horan a podává mi ruku. Vypadá snad ještě mladší než na té fotce, ty oči jsou jako azurové nebe. Celý je takový rozkošný. Liame, koukej se vzpamatovat, vždyť mu je dvacet dva.

„Liam," odpovím a přijmu jeho nataženou ruku. Když se naše ruce dotknou, projede mnou mrazení.

„Nevypadáš jako ten suchar co semnou jel do teďka," pronesl nadšeně.

„Liam je profesionál, ten co s tebou přijel, byl děs," řekne Zayn.

„Hele je mi to blbý, ale nebylo by něco k snídani?" zeptá se nesměle Naill.

„To nebude problém," řekne s usměvem Zayn, někomu hnedka zavolá a objedná tři snídaně. Za patnáct minut se ozve zaklepání na dveře, které jde otevřít a přebírá jídlo od poslíčka.

Každý z nás dostane pořádný kafe, do kterého si Naill nalije mléko a dá dva cukry a ještě kouká po mých. Se zdviženým obočím je k němu přistrčím a on si moje dva nasype do kafe. Brrr... takového cukru. Mám tendenci se nad tím oklepat. Pak nám Zee rozdá ještě krabičku s míchanými vajíčky, slaninou a bagetku k tomu. Nakonec vytáhne ještě krabičku s menším hamburgerem, tu mu mávnutím ruku odmítnu, vajíčka mi stačí. Ale čemu se nestačím divit je to jak do Nailla padá všechno jídlo. Zatím co já jsem v půlce vajíček on už je má v sobě a rozbaluje hamburger. Ježíš kam to dává. Podivím se v duchu.

„Kdy jsi naposledy jedl? Padá to do tebe jak do černý díry," zeptám se udiveně.

„No... já tahle jím normálně," odpoví a pokrčí při tom rameny. Jak může tahle jíst a vypadat tak hubeně. Já se tahle najíst, tak pak potím krev v posilovně jednou tak dlouho.

„Tak pánové dopijte a dojezte, od vedu vás na letadlo, za hodinu to letí," informuje nás Zayn a já si v klidu dopíjím svoje černé kafe, zatím co blonďáček se pořád cpe.

***

„Li, ještě něco, tady máš zbrojní průkaz a zbraň. Letíte soukromím letadlem, takže na palubu si ji vzít můžeš je to domluvené." Zastaví mě ještě Zayn, před odchodem z kanceláře, dá mi zbraň v pouzdře a doklady od ní.

„Očekáváš problémy Zee," zeptám se ho se zdviženým obočím.

„Ne, ale budu klidnější, když ji budeš mít po ruce."

„I já se teďka cítím líp," řeknu a dám si pouzdro se zbraní na bok pod sako.

„Tak pojďte, odvedu vás k letadlu." Vyžene nás z kanceláře, kterou za námi zamkne a jde svižnějším krokem přes letiště.

U našeho Exitu se rozloučíme a já s Horanem letímvstříc novému dobrodružství.