Slzičky panny Marie (DRABBLE VÝZVA 2021)

14. Krátký detektivní příběh (4. 4.)

Lenirgek psal domácí úkol.

Na chvíli se zamyslel, odložil plnicí pero a hledal něco v knize, která ležela rozevřená hned vedle. Po chvilce sám pro sebe pokývl hlavou a chystal se na papír s úkolem něco připsat. Hmátl po peru a –

Pero tam nebylo.

Obrátil tím směrem zmatený pohled, který se okamžitě změnil na mírně nakvašený.

Ze stolu se směrem k otevřenému oknu táhla průsvitná, špinavě žlutá linka levitace.

Abychom to vysvětlili, Lenirgek studoval na kouzelnické škole. Jeho zaměření bylo čistě teoretické a vycházelo z jedinečné schopnosti, která mu dovolovala vidět stopy provedených kouzel.

Kromě toho byl drobný a trochu připomínal skřeta.

To všechno zřejmě popouzelo některé nedospělce natolik, že to považovali za pobídku tropit si z něj žerty. Ukrást kouzlem pero někomu, kdo vidí, že mu bylo ukradeno kouzlem – ohromně vtipné.

Došel k oknu, vytáhl se na špičky a vyhlédl ven. Vedle kolejní zdi se krčil jen růžový keř, výtečníci už byli samozřejmě dávno v prachu. A protože dotyčný kouzlo hned za oknem ukončil a chytil pero do ruky, Lenirgek neměl jak ho vystopovat.

Vrátil se ke stolu a ponořil se do tichého uvažování.

Samozřejmě věděl, kdo to byl. Po celé univerzitě se tak nějak obecně vědělo, co jeho oči dokážou, ale málokdo už tušil, že kromě jednotlivých zaklínadel se navzájem liší i kouzelníci: každý má svůj osobitý podpis. Lenirgek, ačkoliv sám kouzlit nedokázal, chodil též na praktickou výuku, kde si ukládal do hlavy vzory všemožných kouzel. Občas mu v ní zůstal i charakteristický styl některého ze studentů. Tenhle konkrétní si pamatoval obzvlášť dobře: nebylo to poprvé, co ho obtěžoval.

Slíbil si, že jestli se to bude opakovat ještě jednou, prostě se sebere a půjde s tím za děkanem. Toho dne na to ale neměl náladu.

Proto zavřel okno a vydal se do města koupit si nové plnicí pero.