Já se fakt omlouvám za tenhle radioaktivní počin. Ale nic jinýho mě na tohle téma nenapadlo a zase jsem šila horkou nití v neděli večer. Hádám, že dopolední čtení Kytice se podepsalo na formě. :D
***
Jak mě vidí dospělí,
to já snad ani nechci vědět.
K zjištění tomu bych musela
shora jak oni hledět.
Jak mě vidí dospělí,
to znát přec nepotřebuju.
Jsem prostě puberťačka,
oči si tužkou maluju.
Jsem strašně obyčejná,
zároveň ale unikát,
A když jsem byla malá
hrozně jsem chtěla poníka.
Zítra máme dvě písemky
však to je přece logika,
že vezmu mobil do ruky
a na meme dvakrát poklikám.
Po chvíli mrknu na čas
a ono je půl dvanáctý
zívnu a jdu se učit zas.
Jsem mistr ponocování.
Aby ne, když mám trénink
za všech těch večírků a kalb,
tam když je někdo unavený
tak nemá ani trochu swag.
To učení mě ubíjí,
už zase sahám po mobilu,
chci si jen pustit do uší
nějakou motivující hudbu.
Na chvíli si zaskočím
do chatu, na třídní skupinu,
s ostatními nadávám
na učení v tuhle hodinu.
Pak kalný zrak obrátím
zpátky k sešitu s zeměpisem
V duchu tiše zaúpím
v hlavě mi tančí hrstka písmen.
Půlnoc už před chvílí minula
všechno je úplně na p*ču.
Nasrat, zavírám, jdu spát.
Stejně to všechno opíšu.
Jak že mě vidí dospělí?
Snad že jsem blbá či nedouk?
Ty urážky mě nebolí,
strčte si hejty za klobouk.
ČTEŠ
Slzičky panny Marie (DRABBLE VÝZVA 2021)
Storie breviNa začátku léta rozkvétají v loukách nachové hvozdíky. Mezi stébly zničehonic vykoukne spousta drobných kvítků, připomínajících Ježíšovu krev a slzy Matky Boží. Podobným způsobem se tady budou - doufejme - po celý následující rok objevovat týden co...