Trvalo mi pár vteřin, než jsem se vrátil k oknu v kuchyni a soustředil se na temnotu venku. Oči jsem ještě neměl přizpůsobené tmě, takže jsem neviděl až k zadnímu plotu. Když jsem ztišil světlo v kuchyni, opřel jsem se o pult a dál zíral na stejný bod. Ostatní zahradní prvky začaly blednout jeden po druhém, což se hodí k mému předchozímu duševnímu obrazu. Nebyl jsem si jistý, co chci vidět, temnota ustoupila známým formám, které jsem znal, ale po chvíli jsem si byl jistý, že stále stojí postava u zadního zahradního plotu. Nepohnulo se to. Stál jsem tam 15 minut a díval se na to, nemohl jsem říct, že je to správně tvar, ale vypadalo to, jako by tam někdo stál. Rozhodl jsem se, že to není výhružka. Myslel jsem, že kdybych byl v nějakém skutečném nebezpečí, už bych se mnohem víc bál, ta myšlenka mě uklidnila. Ale taky jsem chtěl zjistit, co to bylo. Nemohl jsem tam stát věčně, zaběhal jsem nahoru, vzal si laptop a přinesl ho s sebou k přepážce.Mohl by ses teď vrátit?
Ach?
Jo, myslím, že na zahradě něco vidím.
Co se děje? Zvíře?
Ne, je vysoký, myslel jsem, že je to deštník.
A teď jsi si jistý, že není?
Já nevím, myslela jsem, že to někdo je, ale teď jsem si jistá, že to není člověk. Vypadá to divně a nemyslím si, že to tam předtím bylo.
Před kdy?
Já: Já nevím, možná dnes ráno? Nemůžu si vzpomenout.
Bojíš se?
Já: Cítil bych se líp,
kdyby tu byl někdo jiný Chris: No, nabídl jsem se, že přijdu, a nudím se...
Já: Takže jo?
Jo, brzy přijdu Já:
Super, díky, použij přední bránu.
Seděl jsem tam a díval se, jak se černý tvar opírá o plot dalších 10 minut, nakonec zazvonil zvonek. Otevřela jsem ho a Chris vběhl dovnitř a medvěd mě objal.
"Už je to dlouho!" Chris se posmíval.
"Jo, to musel být celý den." Odvětval jsem a usmíval se.
"To utrpení!" Odpověděl a předstíral, že mě ignoruje.
"Podívejte, pojďte sem." Řekl jsem, odstrčil jsem ho a šel do kuchyně. Zhasl jsem světlo a ukázal směrem k postavě. "Podívejte se".
"Dejte mi trochu," řekl Chris, "nevidím pořádně..." O minutu později si všiml: "Ta černá věc?"
"Jo".
"Um..."
Chvíli jsme tam stáli a dívali se na to. Napůl jsem čekal, že bude pryč, když se podíval. Naklonil se přes pult.
"Je to jen velká rostlina nebo prkno ze dřeva nebo tak něco, pojďme se dívat na televizi."
"Osažte se mě?" Ptal jsem se.
"Máte pochodeň?" vrátil se.
"Ne," připustil jsem.
"No, mohli bychom zkontrolovat, jestli máme rozsvícené kuchyňské světlo a trochu otevřít zadní dveře." Chvíli jsem přemýšlel a souhlasil, ale řekl jsem, že bychom měli zůstat hned u domu.
