Uklouzli jsme na našich teniskách a otevřeli zadní dveře, vstoupili jsme na terasu Cítil jsem, že vzduch byl tu noc těžký a teplý. Chris šel za mnou. Stáli jsme velmi blízko dveří a hlíželi na zadní plot.
"Měli bychom -" začal jsem mluvit, když rychle znovu vstoupil do domu a stále se díval na plot.
"Cože?" Ptal jsem se, jestli ho sledujem. Otočil jsem se a uvědomil si, že postava je pryč. Ze světla vycházejícího ze zadních dveří bylo zřejmé, že plot a zbytek zahrady jsou jako vždy.
"Kde to je?" Řekl Chris.
"Pokud se opíral o plot, pravděpodobně spadl do křoví nebo tak něco." Snažil jsem se nás přesvědčit oba. Ještě pár vteřin jsme zírali a rozhodli jsme se, že jsme příliš nervózní na to, abychom to šli zkontrolovat. Obvykle se svým nočním děsům nevzdávám, ale teď mi teprve začínaly cvakat do hlavy.
"Můžeš zůstat přes noc přes noc?" Ptala jsem se Chrise.
"Um, ano, jistě..." Neznělo to, že by opravdu chtěl. Upřel oči na plot.
Oba jsme šli dovnitř a zamkli dveře, než jsme šli do mého pokoje. Vytáhla jsem chrisovi spacák a zatáhla závěsy, aniž bych se znovu dívala ven do zahrady. Pár hodin jsme mluvili o blbostech, abychom se dostali ze zahrady, a usnuli jsme.Ráno jsem našla Chrisův spacák prázdný. Zavolala jsem na Chrise a on řekl, že je dole, tak jsem si nahodila tričko a šla dolů.
"Dobře se vyspíte?" Ptal jsem se.
Jo, docela dobře, ale pořád jsem myslel na zahradu a tak. Hej, našel jsi ten stan? Vrátil se.
"Ehm, ano." Odpověděl jsem a vzpomněl si na ten tvar, na který jsem doposud zapomněl.
No, přemýšlel jsem o tom kempování a napadlo mě, že bychom mohli přinést stan ke mně domů. Byla by to jen změna, víš? Nemusela jsem se ho ptát proč, nechtěla jsem po včerejší noci zůstat na zahradě. Počkej, minulou noc... Když o tom tak přemýšlím, vyšlo slunce a já jsem chtěl zkontrolovat zahradu, když nebyla tma jako vidle. Zeptala jsem se Chrise a váhavě souhlasil.
Nasadili jsme si tenisky a vyšeli na zahradu. Nevím, čeho jsme se tak báli, bylo to jasné a barevné. Rostliny a keře na okrajích zahrady voněly dobře a v jednom z malých stromů byl pták, který někde zpíval pro svého partnera. Šli jsme k zadnímu plotu, abychom nic nenašli, a podívali jsme se přes keře před obložením, abychom zjistili, jestli za nimi něco leží. Nic jsme nenašli. Znovu jsem obešel okraj celé zahrady, zatímco Chris zkoušel pískat na ptáka. Natáhlo to hlavu ze strany na stranu a snažilo se na něj přijít. Byl teplý den, ideální pro kempování toho večera, rozhodl jsem se.
Povídali jsme si, když jsme naplnili pár batohů spacáky a jídlem z kuchyně. Nechtěli jsme zapálit oheň, tak jsme zabalili párky v rohlíku, chléb, balíček rajčat a čokolády, stejně jako nějaké láhve vody. "Hned vedle mého domu je les, který je vlastně docela dobrý," vysvětloval Chris , "naše zahrada je zpátky na jeho okraji. Jednou jsem tam zůstala ve stanu s tátou na mém prvním malém kempování, když mi bylo asi 7. Pamatuji si, že jsem byl v té době tak nadšený, že jsem si myslel, že to opravdu zdrsníme jako někteří drsní horolezci. Chris se sám sobě vysmál. Když nám bude moc zima nebo budeme potřebovat víc jídla, můžeme jít ke mě domů. Moji rodiče jsou venku, takže si to tu stejně dáme zadarmo.
"Ty tvoje jsou taky pryč?" Ptal jsem se.
"Mají výročí, takže jsou na noc pryč," vysvětloval, "bydlí v hotelu ve vedlejším městě, vrátí se ráno." Zdá se, že opustit své děti bylo v létě v módě.
