Kolem poledne jsme opustili můj dům se dvěma batohy, spacákem pro každého z nás a stanem a dostali jsme se do Chrisova domu. Bylo to docela blízko a část stejné příjemné čtvrti. Povídali jsme si a vtipkovali jsme hodně chůze vedle sebe, přikyvování a pozdravení několika známých sousedů, když jsme šli. Byl to šíleně pěkný den, slunce bylo až příliš, bylo nám horko na krku a stromy u chodníku jako by zespodu zářily zeleně, když slunce procházelo listy. Rozstřikovač nám nabídl trochu vody, když jsme šli kolem jednoho domu, a na mých horkých pažích to bylo dobré. Už jsem se potil, když jsme se dostali k Chrisovi, neutečili jsme víc než 20 minut. Nešli jsme okamžitě do jeho domu, protože bylo tak horko, tak jsme šli přímo do jeho zahrady a vyhodili naše tašky ve stínu. Nežertoval, brána jeho zahrady zacouvala přímo do působivého lesa. velmi vysoké, tenké stromy stály vysoko nad domem a pokračovaly tak daleko, jak jsem viděl. Některé keře a keře zasypaly lesní dno, ale většina z nich byla buď tráva, nebo poměrně hladké části hlíny. Neviděl jsem, jak byl tento les klasifikován jako "malý"."Vypadá to dobře, že?" chlubil se.
"Je to úžasné." Připustil jsem, že jsem otevřel bránu a prozkoumal oblast. Vyšel jsem mezi stromy a našel ploché místo pro stan. Otočila jsem se, abych se zeptala Na Chrisův názor, a odmlčela jsem se, trochu zklamaná. Nebylo to jako skutečné kempování, když byl jeho dům tak očividně v našich tvářích.
"Pojďme trochu dál, aby to alespoň bylo legální." Řekl jsem, a když jsem se vrátil pro zavazadla, Chris se ohradil proti tomu, aby dál nesl své "těžké sračky". Šli jsme přímou čárou od Chrisova domu a kontrolovali jsme to za námi, dokud nebyl dům asi zakryt stromy před sebou. Šli jsme jen velmi krátkou cestou, ale les už byl hustší a zelenější, na jednom ze stromů visela dokonce dlouhá houpačka na laně, ale vypadala příliš stará na to, aby udržela naši váhu, a tak jsme se rozhodli, že si necháme roztěsné páteře a mineme to. Vybalila jsem stan a připravila ho s Chrisovou pomocí a hodili jsme naše spacáky dovnitř. Lehl jsem si dovnitř, abych to otestoval. Bylo tak teplo a vlhko, že jsem si musel na chvíli upravit dýchání. Znovu jsem vyšel ven a zeptal se Chrise, jestli má na večer pochodeň.
"Mám na víc," odpověděl a odešel směrem k domu. Byla jsem moc sexy na to, abych běžela za ním, tak jsem otevřela batoh a otevřela láhev vody, polovinu jsem shodila a zbytek jsem vrátila do batohu. Lehl jsem si na kousek trávy a podíval se na baldachýn. Listy se jemně posouvaly ve větru, který jsem odtud necítila, a sledovala jsem, jak se kymácejí a kymácejí, dokud jsem neslyšela Chrise, jak se vrací.
"Máš pochodeň?" Ptal jsem se, jestli zavírám oči. Slunce mi prosvítalo víčky a zbarvilo mi vidění na červeno. Naslouchal jsem jemnému zvuku jeho kroků na trávě, když kolem mě procházel směrem k houpačce na laně. "To tě neudrží," varoval jsem ho, když jsem ho slyšel, jak s malým vrznutím tahá za větev. Zatáhl za něj a v reakci na to zaskřípal. Poslouchala jsem. Zatáhl za něj ještě jednou a znovu. Byla chvíle ticha, když jsem si myslel, že ji stále zvažuje, a pak další remorkér. Ještě několikrát zatáhl a skřípání následovalo každého z nich. Byl jsem si jistý, že to neudrží jeho váhu, a usmíval jsem se, když jsem předpovídal jedno velké vrzání a prasknutí, když se lano nebo větev zlomily. Čekal jsem, až budou provedeny poslední remorkéry. Vrzání, vrzání. Čekal jsem nehoumně. Vrzání, vrzání, vrzání.
"Jo!" vykřikl. Slyšela jsem Chrisův hlas vycházející z jeho zahrady, seděla jsem vzpřímeně a téměř si vymkla krk, když jsem si zlomila hlavu, abych čelila jeho domu. Běhal mezi stromy a držel elektrickou lucernu. Obrátil jsem pohled do druhého směru směrem k houpačce na laně. Neutuchaly, nic poblíž. Vstal jsem a otočil se do kruhu, nic jiného.
"Cože..." Při chůzi směrem k provazu jsem se přikláněl k provazu. Jemně jsem ho zatáhl, nezaskřípal. Zatáhl jsem za něj silněji, nezaskřípalo to. Vyschla mi pusa. Vyskočil jsem, chytil se a stáhl ho dolů. Větev se trochu ohnula, když se mé nohy dotýkaly podlahy, a přesto nevydá ani zvuk. Držel jsem ho, když jsem se ostýchal k větvím, ale nakonec lano pod mou vahou ustoupilo někde uprostřed a na uši mi spadlo měkké bouchnutí, když přede mnou spadlo tlusté lano. Chris rachotil lucernou, když přišel.
Nikdy předtím jsem to neužíval, dostal jsem to k Vánocům od bratrance. Kupuje nějaké divné dárky. Ach, vidím, že houpačka je mrtvá, pojďme mít řádný pohřeb na památku veškeré radosti, kterou nám dala! Neodpověděl jsem. Dál jsem se díval na větev s půlkou houpačky přivázanou k provazu.
'... Hej, jsi v pohodě? Chris sledoval můj pohled.
"Myslel jsem, že už se vrátíš," řekl jsem okamžitě, nebyl jsem ten typ, který by nechal věci sklouznout s "oh... To nic není."
"Cože?" Odpověděl.
"Někdo prošel kolem mě a zahrával si s houpačkou na laně."
"Kdo to byl?"
"Nevím."
"Jsou pořád tady?"
Já nevím! Měl jsem zavřené oči a ležel jsem tam," ukázal jsem, "ale pak jsem tě slyšel křičet, tak jsem se rozhlédl a nic tu nebylo. Slyšel jsem je, jak mi kráceli kolem hlavy. Bylo mi trochu špatně.
"Hele, uklidni se na chvíli." Chris začal. Je uprostřed dne, jsme 10 metrů od mého domu, a i kdyby to byl člověk, tak co? Je to jen nějaký veřejný les, tudy může projít kdokoliv.
To dávalo smysl a měl pravdu, že je to veřejné. Ale kde tedy byli? Ještě jednou jsem se rozhlédl, ale stromy se rychle navrstvily a neviděl jsem vůbec daleko. Myslel jsem, že je možné, abych ztratil pojem o někom tady na krátkou vzdálenost.
"Dobře." Řekl jsem' Člověče... Můžu zůstat sám v domě celé týdny, ale nezvládnu krátkou procházku lesem v letním dni.
"Proto sis přinesl nějaké svaly!" Prohlásil Chris, třímal lucernu nad hlavou a já se zasmál.
Strávili jsme den procházkou po lese a vrátili jsme se do stanu, abychom dostali vodu, když jsme byli příliš horké. Mluvili jsme o škole a o tom, jaké máme plány do budoucna. Mluvili jsme o snech, které jsme měli, o přízrakech a tvorech, kteří číhali ve tmě. Ani jeden z nás se toho moc nebál, ale byly to dobré historky o táboření. Chris řekl obzvlášť dobré ženě, která žila v lese. Měla hlavu kočky a pokud jste slyšeli její chraplavá mňau, znamenalo to, že se vás snažila najít. Pokud přestala medovat, znamená to, že jste byl nalezen, a ona se rychle dostala k vám. Trochu se mi z toho plazila kůže a brzy potom jsme přestali vyprávět příběhy.
