Věříte na pohádky? Já taky kdysi věřila....
Mé tělo zdobila spousta modro-fialových skvrnek a já už ani nedoufala v pomocnou ruku, natož nějakou záchranu.
Jako malá jsem poslouchala pohádky o druzích, kteří by za vás položili vlastní život. Budou t...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Floru z hlubokého spánku probudilo vlčí zavytí, protřela si unavené oči a posadila se. Brzy se po prvním zavytí ozvalo další, poté další a další... až už je nestíhala počítat, jak se splývali do sebe. Otočila se směrem k lesu odkud byly slyšet zvuky a vydala se k oknům na této straně. Nathan odešel hned poté, co ji odvedl do domu s jedinou větou... "Neodcházej odtud dokud vše nevyřeším a nevrátím se!"
Slunce začínalo pomalu prostupovat tmavým lesem odkud šlo stále slyšet vlčí vytí. Všechny její instinkty na ní křičely ať počká doma a nikam v žádném případě nechodí, měla to přece zakázáno. Hrozilo nebezpečí... . Nevěděla co se děje, proč najednou vlci vyjí.. .
Pomalými kroky se Flora snažila co nejtišeji procházet lesem. Hrobové ticho, které zde panovalo rušilo jen praskání větviček pod jejíma nohama.
Ze směru odkud vyšla se ozvalo smutné zavytí. Něco uvnitř ní ji táhlo zpět k tomu místu. Nechápala své pocity, když najednou začala být neklidná a měla pocit, že jí něco chybí.
Nevnímala nic... jen se jí stále v hlavě dokola ozýval hlas vlka co vyl... . Byla jako omámená, když kráčela směrem odkud vyšlo zavytí, proto nebylo divu, když po pár krocích zakopla o jeden z bludných kořenů jednoho ze stromů a klesla na kolena. Oprášila si špinavé ruce a podívala se před sebe. Velké tělo hnědého vlka stálo jen pár kroků před ní...
------------------------------
Viděla jsem před sebou vlka, rychle jsem zavřela oči a snažila se dělat, jako bych tu nebyla...
Cítila jsem, jak se mi něco otřelo o bok, rychle jsem se odsunula na opačnou stranu a otevřela oči, abych zjistila co se to děje. Viděla jsem, jak kolem mě krouží obrovské, vrčící tělo... Nathan problesklo mi hlavou... .
,,N-Nathane?" nebyla si tím vůbec jistá, ale vlkovu pozornost jsem tímto upoutala. Hrozivě zavrčel a přitom se přitiskl ještě blíž k mému tělu. Vůbec nic jsme nechápala... v jednu chvíli jsme seděla na zemi a sledovala hnědého vlka, jak na mě cení tesáky a v druhé chvíli kolem mě chodí Nathanův vlk.
Pokusila jsem se natáhnout ruku do prostoru, který jeho tělo nezakrylo, ale hned na to místo strčil hlavu a mou ruku vrátil k tělu a pokračoval v obcházení.
-----------------------------------
Dívka tam mohla klečet už minuty... chlad jí pomalu prostupoval tělem... . Najednou se ozvalo její hlasité kýchnutí... Alfa, který ji stále obcházel se na pár sekund zastavil... než ji povalil na zem a zalehl. Stal se pro ni v tu chvíli přikrývkou...
Alfa si položil hlavu na Flořino rameno, ale jinak ji celé jeho tělo zakrylo. Viděla pár vlků, jak je se zájmem, ale i strachem pozorovali. Jeden z nich udělal krok k nim, ale Alfa zavrčel a všichni zase o krok poodstoupili nebo se přikrčili.
Flora cítila, že byl neklidný a věděla, že neklidný Alfa neznamená nic dobrého... . Mohl vyvraždit svou smečku a dokonce bez milosti zabít i ji. Vytáhla z pod Alfova těla svou ruku a začala ho hladit po srsti na hlavě. Alfa začal tiše příst a zdálo se, že i chvilkami usíná... .
--------------------------------
,,Nate... " nechtěla rušit tuhle chvilku, ale díky mokré půdě pod nimi byla ještě víc promrzlá. ,,Prosím... potřebuju tě tu..." v tu chvíli se Alfa s tichým zavrčením postavil a proměnil. Rychle jsem zase zavřela oči a bála se nejhoršího... naštvala jsem ho!
Mé tělo se vzneslo od země a já vykřikla a obmotala ruce kolem krku dotyčné osoby. ,,Ššš jsem to já, klid"
Vykoupaná, převlečená a s hrníčkem kakaa v ruce jsem seděla na pohovce a sledovala plamínky ohně v krbu. Cítila jsem, jak se místo vedle mě prohnulo a Nathanova ruka mě lehce pohladila po vlasech. ,,Jak ti je? Přinést ti ještě hrníček kakaa nebo deku?" ,,Co to venku znamenalo? Proč jsi se hned neproměnil? Co tě tak naštvalo, to ta obálka? Co bylo uvnitř? Kdo byli ti vlci co vyli?" chrlila jsem na něj jednu otázku za druhou a nedávala mu šanci odpovědět... bylo toho tolik... tolik neznámého. ,,Nevím co to bylo, neovládal jsem se... nevím proč... když jsem nevěděl kde jsi... já nevím... " ,,Co bylo v té obálce Nathane?" ,,Nemyslím si, že je dobrý nápad abys..." ,,Řekni to!"
V tu chvíli do místnosti vstoupil muž s další obálkou v ruce. ,,Alfo, Luno našli jsme další obálku položenou v zahradě." Vyskočila jsem ze sedačky a vytrhla ji muži z ruky.... . ,,T-to............"
Co to nechat trošku napínavé?
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Chtěla jsem se Vás zeptat jestli mám pokračovat dál nebo tento příběh ukončit? Přijde mi, že poslední dobou klesá sledovanost a nevím čím to napravit...
