Věříte na pohádky? Já taky kdysi věřila....
Mé tělo zdobila spousta modro-fialových skvrnek a já už ani nedoufala v pomocnou ruku, natož nějakou záchranu.
Jako malá jsem poslouchala pohádky o druzích, kteří by za vás položili vlastní život. Budou t...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Vyšla jsem nejistě z Nathanovi ložnice a pevně svírala desky, které mi zaručovaly práci v knihovně, kterou jsem potřebovala. Bála jsem se, že mě s tím vyhodí po tom co se o mě dozvěděl co pravděpodobně jsem, ale malá naděje ve mě mi říkala, že by mi nikdy neublížil a vyslechne mě. Měl pravdu... lhala jsem mu a on si zaslouží znát pravdu. S výdechem jsem se chystala zaklepat na dveře, když mou ruku sevřela jiná a odtáhla ji od dveří.
,,Nechoď tam Floro." držel mě Oktagon za ruku. ,,Proč?" podívala jsem se na něj nechápavě. ,,Teď tam nemůžeš...." Přejel si rukou po obličeji a podíval se na mě smutným pohledem. ,,Dnes jsou zápasy v ringu a jak se včera dozvěděl to o tobě... mrzí mě to." ,,Co tě mrzí?" vykroutila jsem svou ruku z jeho sevření. ,,Mrzí mě to co uvidíš." zašeptal a odcházel dál touhle chodbou.
Otevřela jsem dveře do pracovny. Všude byl chaos. Všechny věci byly rozházené, všechny papíry ležely po místnosti, stůl byl přehozený na opačné straně a uprostřed místnosti seděl zadýchaný Nathan. Neměla jsem slov...
,,Mluv se mnou...Prosím." zašeptala jsem po pěti minutách do ticha... . Jako by ho to konečně probralo z transu. Zvedl svou hlavu prudce ke mně. Jeho oči mě donutily couvnout, byly vlčí. Prostupovala v nich jantarová barva, která hrála snad všemi odstíny zlaté. A když se napřímil, chtěla jsem být neviditelná. Dokonce jsem se před ním přikrčila... něco bylo špatně. Myslela jsem si, že už se ho tolik nebojím, ale opak byl pravdou. Strach prostupoval celým mým tělem a studené kapičky potu mi začaly stékat po těle.
,,Mám s tebou mluvit?" zavrčel. ,,A ty jsi se mnou mluvila?" vyštěkl ,,Já bych ti to řekla, ale nebyla jsem si tím jistá..." Nadechovala jsem se k pokračování, ale on se ke mně o krok přiblížil a já narazila zády do zrcadla které bylo za mnou.
Jeho pěst vystřelila a trefila zrcadlo. Ta ohlušující rána, padajících střepů mě vyděsila. Chytla jsem ho za ruku, abych mu ji mohla ošetřit, ale on ji vytrhl a vyšel na chodbu. Po jeho odchodu, nebyla zničená jen šatna, byly vyvrácené dveře, které rozkopl a moje srdce bolestně tlouklo.
----------------------------------
Moje pěst vystřelila a trefila zrcadlo za ní. Viděl jsem jak se strachy přikrčila, zrychleně dýchala a třásla se strachy. Když mě chytla za ruku, vytrhl jsem se jí a vyšel na chodbu. Potřeboval jsem si teď vybít zlost v ringu a pak vymyslet co dál.
Chodil jsem v šestihranné kleci jako idiot, za ohlušujícího křiku členů okolních smeček, které jsem pozval. Přemýšlím, co jsem jí vlastně řekl. Na malý okamžik jsem zaznamenal krásnou vůni své družky a v duchu si oddechl... jen si musíme promluvit a zase bude vše v pořádku.
Flora taková přeci nebyla, nepodrazila by mě, až se uklidním promluvíme si o tom znovu .Muž vstoupil do ringu a já se připravil. Gong odehrál první kolo... vystřelil jsem pravý hák, ale on se vykryl. Svou levačku mi poslal přímo do žeber, až jsem se prohnul. Neměl jsem čistou hlavu, myslel jsem na to co mi Flora řekla no... spíš neřekla.
Pravý hák udeřil moji čelist a já padal k zemi.... před očima jsem měl na vteřinovou tmu. Zavrtěl jsem hlavou abych ji odehnal a přetočil jsem se na bok. Potřeboval jsem se na ní podívat abych se ujistil že je v pořádku. Uvědomil jsem si, že vyhraju... vyhraju a budu vyhrávat jen pro ni.
,,1... 2... 3... konec!" Podíval jsem se jejím směrem abych se ujistil že je v pořádku, ale ona tam neseděla.
Postavil jsem se na nohy a sudí ukončil odpočet, hledal jsem ji...a pak jsem zahlédl její záda.
,,Floro,, zařval jsem na ní , ale ona se neotočila.... Odešla .... Ublížil jsem ji... ,,Kde je?" podíval jsem se na Oktagona a odstrčil jeho ruku. ,,To nevím." zavrtěl hlavou. ,,Najděte mi jí někdo." zařval jsem na pár členů smečky, kteří stáli hned u ringu. ,,Uklidni se, to bude dobrý, vyřešíme to." ,,Řekl jsem jí hnusný věci, nemůžu o ni znovu přijít, nemůžu přijít o svou družku" vrtěl jsem hlavou a cítil nastupující paniku. ,, Odešla ode mě....." Kdybych věděl, že dnes je to naposled...Objal bych jí, políbil a přitáhnul zpět. Kdybych věděl, že dnes je to naposled, co uslyším její hlas, nahrál bych každé její slovo, abych je mohl poslouchat znovu. Řekl bych, "miluji tě... jsi moje malá družka" a předpokládal, že ona to už přeci dávno ví. Ví, že je má!
I kdybych měl na kolenou prosit o odpuštění....dostanu jí zpátky... Najdu si tě a dovedu zpět!
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
CO TO NECHAT TROŠKU NAPÍNAVÉ?
Nezapomeňte sdílet svůj názor, zajímá mě co si myslíte o konci... vidíme se u další kapitoly ♥
