Já už nevěřím...

Společné sny...

,,Floro, kde jsi" zakřičel jsem zlomeně. ,,Pomoc... pomoc..." slyšel jsem ji ze všech stran, ten její jemný hlásek, ale nemohl jsem ji nikde najít. ,,Floro! Flo, pojď za mnou lásko" křičel jsem z plných plic po tunelech jako blázen a nevěděl jakou cestou jsem šel a kterou se vydat teď...

,,Nenajdeš ji, nikdy ji nenajdeš vlku! Už bude navždy mou a tobě zbydou jen vzpomínky!" ozvalo se z dálky a hned nato pokračoval bolestný výkřik, který patřil Floře ,,Nate bolí to" stále dokola jsem slyšel její pláč, ale nikde jsem ji neviděl. ,,Je to tu moc velké, já nemůžu tě naj..."

,,Nate, probuď se, Nathane no tak!" Trhnutím jsem se vzbudil. Sen, byl to zase jen další sen. ,,Zase jsi ji volal" řekl Oktagon smutně a posadil se přede mě do křesla v pracovně, kde jsem usnul na stole mezi papíry. 

Dopil jsem skleničku whisky, co ležela na stole a prsty si vjel do vlasů. ,,Jsem v koncích, slehla se po ní zem... já-já nevím co mám dělat, nikde není" řekl jsem zlomeně a s neskutečnou bolestí v hrudi. ,,Najdeme ji, ty ani smečka a ani já s Nyx ji v tom nenecháme!" řekl přesvědčeně a povzbudivě se na mě usmál, tak, jako už to bylo poslední dny pravidelně. Přišel mi jako uklidňovací audiokazeta na které nemusíte zmáčknout tlačítko play aby hrála, ale na oplátku nejde zastavit!

Je pravda, že od jejího útěku ji stále hledáme, dokonce se sem nastěhovali abych tu nebyl sám... ale už jsou to skoro dva měsíce co po ní není ani stopy! Stále dokola si opakuju to co se stalo... tu její hrůzu v očích když jsem se přeměnil a i to, jak vyběhla ven... jediné co víme je, že mé auto bylo někde v polovině řeky... 

----------------------------------

Stěny kolem mě byly ještě víc zdemolované než v den, kdy jsem se zde probudila poprvé. Omítka ze zdí se válela na podleze s velkou vrstvou prachu. Místností páchla zaschlá krev a já ležela mezi tím vším. Sama a zlomená, přesně tak, jako to chtěli! Jakékoliv naděje byly pryč... .

Opřela jsem se o stěnu za mnou a jedna z cihel se mi zaryla do žeber. Prudce jsem vydechla vzduch a sledovala, jak se vrstva prachu rozvířila po místnosti. 

Všechno si to vyčítám! To, jak jsem zbaběle utekla, a ani se ho nepokusila pochopit. Třeba by mi neublížil a chtěl mě jen chránit... ale teď už je pozdě. Zkusila jsem zavřít oči a doufala, že alespoň sny mi dovolí opět vidět jeho tvář.

,,Nathane, kde jsi," zakřičela jsem zlomeně. ,,Floro pomoz mi prosím" slyšela jsem ho ze všech stran, ten jeho hlas, který se všude rozléhal jako ozvěna, ale nemohla jsem ho nikde najít. ,,Nathane, pojď za mnou prosím" křičela jsem z plných plic a běhala po tunelech jako blázen...

,,Nenajdeš ho, nikdy ho nenajdeš " ozvalo se odněkud z dálky a hned nato pokračoval bolestný výkřik, který patřil Nathanovi ,,Floro bolí to" stále dokola jsem slyšela jeho bolestné výkřiky, ale nikde jsem ho neviděla. ,,Je to tu moc velké! Já tě nemůžu naj..."

Z mého snu mě probudí ostrá bolest v rameni. Vidím před sebou známé muže v bílých pláštích z namodralou látkou v injekční stříkačce, která už putuje mým tělem. Cítím, jak se mi jed rozlévá v žilách. Omotám kolem sebe svá křídla a odsunu se podél zdi dál. Avšak každý pohyb mi přijde čím dál tím víc bolestivější. 

-------------------------------

,,Mám stopu," zakřičela Nyx, když vtrhla do kanceláře bez klepání. ,,Co? Jakou, mluv!" běžel jsem k ní a netrpělivě čekal co z ní vypadne. ,,Byla jsem dnes ve městě a jedna paní mi řekla, že je dobrý vílí prach na uklidnění manžela, pokud by někdy zuřil a... a že je nové středisko... kde, no kde se... t-testují víly.." ,,Jsi si jistá Nyx?" Zeptal se Oktagon jemně, když jí pokládal ruku na bříško, aby jí neublížil, přece jen se blížila k pátému měsíci těhotenství. ,,Jsem. Ta paní tam prý byla a popisovala dívku. Byla prý velmi hubená, měla dlouhé vlasy, byla víla a šel z ní cítil Alfa vlk... voněla po tobě Nathane" ,,Jsi si jistá?" Chytil jsem ji za ramena a s nadějí ji pozoroval. ,,Já nevím, ale je to stopa, alespoň to zkusme" řekla Nyx váhavě a přitiskla se k Oktagonovi.

,,Budou trpět, hodně trpět pokud je tam!" odpověděl jsem a vyšel ke dveřím. Podívali jsme se na sebe s Oktagonem, oba jsme chtěli ať je v pořádku, oba jsme byli připraveni jít přes mrtvoly a zachránit mou družku. ,,Najdu tě...."zašeptal jsem a s těmito slovy vykročil z místnosti.