Opět jsem se probouzela zachumlaná v jeho náručí. ,,Dobré ráno." zašeptal a políbil mě do vlasů. ,,Dobré ráno." usmála jsem se i když jsem k němu ležela zády a tím pádem můj úsměv nemohl vidět. ,,Dnes přijede Nyx s Oktagonem a půjdeme společně zařizovat tu knihovnu" ,,Já vím, už se strašně těším... stávej, musíme se rychle obléct a vyrazit. Vždyť už je skoro půl osmé, nic nestíháme!"
-----------------------
,,Zpomal... musíme si ještě promluvit, vílo." V okamžiku, kdy jsem tu větu dořekl, jsem ucítil, jak ztuhla. Tohle nebylo dobré znamení, bál jsem se na ni podívat. Možná bylo dobře, že ke mě byla otočená zády. Musel jsem pokračovat ve svém proslovu i když mi to bylo proti srsti. Viděla tu fotku a to nebylo dobré... chtěl jsem jí to říct, až se to vše vyřeším, ale teď už bylo pozdě.
,,Floro ta včerejší fotka.. přijdu na to, kdo ji fotil a postarám se o to aby trpěl" řekl jsem na úvod a doufal, že ji to alespoň trošku uklidní. ,,Já vím" špitla, ale v jejím hlase byl slyšet strach. ,,Může to být někdo ze smečky? Kdo by se k nám dostal tak blízko? Nathane... ležel jsi na mě, jako vlk a to bylo poprvé a ta fotka přišla tak hodinu na to v obálce a... " ,,Šššš přijdu na to, neboj se, ochráním tě. Ty mysli na knihovnu, otevření a potom na... kdo zase otravuje" zaúpěl jsem a s nešťastným pohledem, vstal a šel se obléknout za doprovodu vyhrávání zvonku. ,,Potkáme se v jídelně.. asi už tu boudou" řekl jsem směrem k Floře a šel jim otevřít.
----------------------------------------
,,Floro.. Floro... Flo..!" Slyšela jsem volání mého jména. ,,Tady!" Vykřikla jsem z kuchyně a otočila palačinku. Ve stejné chvíli vběhla Nyx do kuchyně a hned mě měla v náručí. Bylo tak skvělé držet ji po tak dlouhé době v objetí. ,,Tak strašně jsi mi chyběla, ještě že dnešek strávíme spolu... máš mi toho hodně co vyprávět." ,,Neboj se, řekneme si vše v knihovně, tak ráda tě zase vidím" zašeptala jsem do jejího objetí.
,, Nyx umačkáš ji a ona mezitím spálí snídani" ozval se mužský smích za námi a já strachy vykřikla ,,Moje palačinka!" ,,Běž pozdravit Nathana, my to nachystáme a přijdeme O.."
Flora a Nyx vstoupily jsem dovnitř a viděly, jak Nathan s Oktagonem debatují nad naší fotkou... a ano, pokud si kladete tuto otázku, uvnitř byla TA fotka z obálky. Fotka mě a Nathana... přesněji Nathanova vlka, jak mě v lese zalehl... .
,,Určitě je to někdo ze smečky! Musel být hned u nás, když to fotil! Mám ve své smečce zrádce!" křičel Nathan když v ruce tiskl fotku.
,,Hele, položíme snídani sem a vyjedeme napřed, oni nás doženou" zasmála se Nyx, která šla pro kočárek s dvojčaty a já přikývla v souhlasu.
,,Svolej ty co byli v lese. Uděláme výslech...."slyšela jsem, jako poslední než jsem zavřela dveře.
------------------------------------------------
,,Nakonec jsem možná ráda že tam zůstali a řeší ty fotky mezitím si totiž můžeme promluvit..." usmála se na mě Nyx, když přeskládávala knížky a já zamyšleně přikývla. ,,Floro, on... Nathan. Víš, on..." ,,Nyx? Co Nathan? Děsíš mě... " musela jsem vědět co mi chce říct... bála jsem se toho co řekne, protože měla zvláštní výraz v obličeji.
,,Ale nic, je to asi dobrý Alfa, a určitě jednou bude skvělý manžel, ale ne pro tebe." zahleděla se na mě. Píchlo mě u srdce, aniž bych cokoliv chápala... . ,,Nathan střídá holky, jak na běžícím páse a nechci aby jsi dopadla jako jedna z těch co od něj ráno ubrečená odchází, protože nechce vztah." řekla.
Bolest, která se ve mě rozhořela, byla zvláštní. Bolelo to jako zrada, ale proč. Přece jsem ho znala jen pár dnů, mohl si dělat co chtěl... . ,,Neboj se, Nyx. Je to Alfa všech Alf, proč by se zahazoval s někým jako já?" bolestně jsem se zasmála a snažila se potlačit slzy, které se mi draly do očí... . Muselo se mi povést ji přesvědčit, protože se odvrátila a zaměřila svoji pozornost na děti, které něco s úsměvem žvatlaly.
-------------------------------------------
Nebylo to tak dlouho co Flora opustila knihovnu a vydala se raději pracovat na zahrádku... . Chtěla tam vysadit pár keříků a nějaké květiny. Našla na to perfektní místo... vzala si malou lopatku a udělala do země díru. Podívala se po květině, ale ta levitovala a kolem ní se tvořily malé zlaté nitě. Zmateně ji pozorovala než po ní natáhla ruku, ale ona se vzdálila... . Ještě chvíli jí pozorovala než pohnula rukou doprava jedna z nití se k ní přiblížila... .
--------------------------------------------
,,Ach má milá... vílu jsem dlouho neviděla..." vystrašeně jsem vykřikla a to i ta stařenka co stála za mnou byla najednou v šoku. Podívala jsem se na květinu, ale místo ní bylo jen pár uschlých lístků.. . ,,Omlouvám se, že jsem tě vystrašila, ale není dobré má malá tkadleno příst ve dne a na frekventované ulici." Dívka ji nechápavě sledovala... vždyť tkadleny neexistovaly... byla to jen pověra! Báchorka na strašení dětí! Tkadleny přece vytvářely svá vlastní kouzla... . Uměly spřádat nitě, dělat na nich malé uzlíky a z nich vytvářet kouzla... svá jedinečná kouzla.
Najednou za sebou Flora uslyšela hlas Nathana ,,Copak se děje? Kdo to byl Flo? Jsi v pořádku? Jsi úplně bílá!" ,,J-Já... ano" odpověděla roztřeseným hlasem a podívala se směrem, kde před chvílí stála stařenka... místo však bylo prázdné.
A tak se Flora i Nathan odebrali zpět do knihovny...
---------------------------------------------------
TKADLENA - Velmi mocná víla o které se povídaly příběhy pro strašení dětí. Umí vytvářet kouzla pomocí zlatých nitek, které vidí jen ona. Z nitek spřádá malé uzlíky a každý z nich má svou jedinečnou sílu kterou smí vidět jen tkadleny!
Ahoj, jak se Vám líbí pokračování? Co říkáte na to, že je z Flory tkadlena a myslí si, že její začínající lásku Nathan nikdy neopětuje? Těším se na Vás v pokračování...
Nezapomeňte sdílet svůj názor v komentářích...
PS: snad se nebudete zlobit za trošku delší kapitolu
Vaše -knihomolka -
ČTEŠ
Já už nevěřím...
WerwolfVěříte na pohádky? Já taky kdysi věřila.... Mé tělo zdobila spousta modro-fialových skvrnek a já už ani nedoufala v pomocnou ruku, natož nějakou záchranu. Jako malá jsem poslouchala pohádky o druzích, kteří by za vás položili vlastní život. Budou t...