Zakletá [D.M]

4.

"Elizabeth!" Vykřikla Narcissa Malfoyová jakmile se jmenovaná dívka vešla na pozemky Malfoy Manoru.

"Cisso!" Přiběhla k ní a sevřela jí v obětí. Bylo známo, že Narcissa byla pro Betty jako vlastní matka. Před lety byl Manor jako její domov, kde trávila většinu času i společně s Dracem. Draco... blondýnka trochu posmutněla z myšlení na něj. Neměla se tak chovat, ale co měla jiného dělat, když jí vyčítal, že nepřijela, když ona sama nemohla. Nejhorší je na tom to, že se za ani ne čtyři dny stačili pohádat. A nejen to, už si ani nebyli tak blízcí jako tehdy. Byli nerozlučná dvojka už od té doby, co začali mluvit, ale shoda těch blbích náhod je rozdělila a teď to už nikdy nebude takové jaké to bylo dřív.

"Tak ráda tě vidím. Vypadáš naprosto úžasně." Vydechla lady Malfoyová, když se od sebe po nějaké chvilce odtrhli.

"Taky tě ráda vidím." Úsměv jí opětovala a společně vešli do jejího salonku. "Vůbec se to tu nezměnilo." Okomentovala stav Malfoy Manoru. Byl pořád stejný jaký si ho pamatovala z dětství, jen k jejímu údivu trochu světlejší.

"Chci vědět vše, co se za tu dobu odehrálo." Vyzvídala jí paní Malfoyová, co si sedli na proti sobě do černých křesel.

"Nevím čím začít..." Na chvíli se umlčela. "Moje apobční rodina byla velice bohatá a známá. Byli to návrháři pro jednu velice slavnou značku v mudlovském světě. Po pár úpravách a vylepšeních jsem se stala model do jejich časopisu. Náhle o mě měli zájem jako o modelku a tak se to stalo... Podle nich jsem v sobě měla jiskru a jistý šarm, který jen tak někdo nemá." Zní to sice jako krásná minulost, ale úpravami, kterými musela podstoupit, by si nikdy nezopakovala. "Uběhli tři dlouhé roky a já se stala nejmladší miss. Jenže mi chyběli kouzla a můj opravdoví domov. A tak jsem, po smrti Voldemorta odjela. Musela jsem se vrátit, ale nevěděla jsem jaké to bude mít následky." Vysvětlila svou úžasnou minulost, která vlastně úžasná vůbec nebyla.

"Jaké následky? Slyšela jsem, že si tě ve škole oblíbili." Nechápala starší žena.

"To Draco..." Pípla. "Pohádali jsme se. Nedivím se mu, že se na mě zlobí po tom co jsem mu ani nenapsala, ale já nemohla... Musela jsem na něj zapomenout, protože jsem se nikdy neměla vrátit, ale já prostě nemohla..." Nyní ze všech sil zadržovala slzy.

"Draco byl vždy tvrdohlavý, ale po tom co si odjela, změnil se. Byl uzavřený a smutný. Ale teď si se vrátila a on to nenechá jen tak být." Pohladila jí po vlasech. "jenže to není jediný důvod proč si se vrátila, že ne?" Pohlédla k ní. "Myslím, že by si mu to měla říct. Už nemáš tolik času." 

"Nikdo to nesmí vědět a ty to víš. Jen pokud se to nepovede... chci aby bylo vše jako dřív." Po tváři se jí skutálela jedna neposedná slza, které se Narcissa všimla a tak jí sevřela v dalším objetí. "Mám tu něco pro Draca. Mohla bych mu to tady nechat?" Přerušila po nějaké chvíli Betty. Narcissa jen přikývla a tak se mohla blondýnka vydat k pokoji onoho Zmijozela.

Jeho pokoj byl trochu jiný. Byl tmavší narozdíl od zbytku domu. Uprostřed stála velká postel s černými peřiny a tmavě zelenými nebesy na kterou by se vešlo klidně deset lidí. Dále tu byla skříň z tmavého dřeva, ze kterého byl i ostatní nábytek. Její pozornost však upoutali poličky s fotkami z jejich dětství. Zaujala jí především fotka na které se vyjímala Dracova oslava desátých narozenin. Moc dobře si ten den pamatovala. Bylo to poprvé co společně pekli dort a Draco také dostal své první koště. Musela se nad tou vzpomínkou usmát. Byl to jeden z jejich nejlepších dní co kdy zažila...

"Tehdy si ten dort připálila." Ozval se mužský hlas ta jejími zády, načež se prudce otočila. Setkala se s modrošedými oči, které má jen jeden jediný člověk. Draco Malfoy.

"Tak to teda ne. To ty si měl na starost hlídat čas." Odvětila nakonec na což jí blonďák ukázal řadu bílých zubů, jež zdobily jeho úsměv.

"Jenže ty si ho měla vyndat z trouby." Ušklíbl se.

"No dobře, ale ten druhý se nám už povedl. Nebo to byl ten třetí?" A oba se rozesmáli.

"Proč si tady?" Zeptal se po chvíli trapného ticha.

"Vlastně jsem ti přišla něco dát..." Vytáhla z kapsy kufřík zmenšený, zmenšovacím kouzlem. 

"Co je to?" Převzal již zvětšený kufr a otevřel jej.

"Psala jsem ti každý den, ale nikdy ty dopisy neodeslala." V kufru se nacházelo několik desítek dopisů, které nebyli nikomu adresovány. "Je mi to líto. Byla bych tak ráda, kdyby to bylo stejné jako dřív." Špitla roztřepaným hlasem zatímco si blonďák prohlížel každý z dopisů, které mu nikdy nedošli.

"To já taky." Usmál se na ni, přistoupil k ní a objal jí kolem pasu. Jak moc mu takhle drzá blondýnka chyběla. 

"To ty mě taky." Usmála se do jeho ramene a na chvíli zavřela oči. Opět se z nějakého důvodu cítila naplněná. V jeho obětí neexistovalo nic jiného než oni dva. Cítila se v bezpečí a opět po tak dlouhé době šťastná.

"Ach, děti moje." Usmála se Narcissa stojící ve dveřích.

"Myslím, že bychom se měli už vrátit." Prohlásil Zmijozel a Betty přikývla. A tak se vypravili z Malfoy Manoru se slovy, že se určitě brzy uvidí. Ale jen jak vyšli, Draco si s úsměvem začal prohlížet dopisy, které mu napsala. Pak se, ale z ničeho nic nahlas rozesmál, načež mu Betty vytrhla dopis z ruky a sama si přečetla co je na tom tak zábavného.

"No co? Koledovala si o to. Neměla mě urážet." Zamračila se nad další vzpomínkou nad menší potyčkou s jednou neznámou slečnou, která jí nazvala namyšlenou mrchou.

"Ale jistě..." Uchechtl se. "A co má být tohle? To snad ani nemůžeš být ty. Kolik úprav tahle fotka má?" Ukázal jí další fotku z jednoho konkurzu. 

"Dej si pohov laskavě. Ne každý je od přírody krásný." Teď se pro změnu uchechtla ona a strčila do blonďáka loktem. 

"To sis na sebe nemohla vzít něco jiného? Vždyť tam jseš skoro nahá. A proč máš tu věc za sebou?" Zaksichtil se a podal jí další fotku, kde byla vyobrazena na módní přehlídce Victoria Secrit. 

"Byla to přehlídka spodního prádla Dracie." Uchechtla se.

Draco si jen odfrkl a dál pokračoval v prohlížení jejích fotek a dopisů. Takhle prokecali celou cestu zpět do Bradavic a rozhodně se nenudili. Nasmáli se víc jako se nasmáli za ty tři roky dohromady. Když byli spolu, opět se cítili naplnění a šťastní, tak jako dřív...

•••••🦋•••••

Dnes tu mám trochu oddechovou kapitolu, která se i tak snad líbí. Jinak se omlouvám za chyby, ale dnes to píšu na telefonu a na tom se mi to s mými supr čupr nechtíky moc nedaří.