Zakletá [D.M]

6.

Betty se ráno probudila jako první - dává to smysl, když šla taky spát nejdřív. Vyspala se doslova do růžova a když po pár minutách otevřela oči, vybavil se jí včerejší večer. Pousmála se nad vzpomínkami nad celým děním při koukání na film. Z jejího pohledu to byl příjemný večer strávený s přáteli. Nevěděla však, že se po jejím usnutí, rozešli s ne tak dobrou náladou, kterou získali z večera. Když se pokoušela neslyšně zvednout z postele, aby nevzbudila dvě spící Zmijozelky v jejím pokoji, stejně se jí to nepovedlo a obě dvě vzbudila.

"Kolik je hodin?" Promnula si oči Pansy.

"Pár minut po deváté." Řekla svým rozespalým hlasem Daphné.

"Nemají kluci v deset ten famfrpál?" Věděla, že to bylo jedno z věcí, které jim furt opakovali.

"O co, že nejsou vzhůru." Uchechtla se černovláska a jako první se zvedla z postele a došlápla na studenou zem. Následovala jí Betty, která se ihned na to oblékla. Dnes neměli vyučování a tak zvolila nějaký pohodlnější outfit, ale pořád byl dostatečně elegantní. Daphné se chvíli ještě kroutila v peřině, ale nakonec taky vstala. Dívky se připravili a vydali se směrem k ložnicím, které obývají zmiňovaní Zmijozelové, kteří k jejich údivu pořád tvrdě spali.

"Na tři." Začala Daphné a společně odpočítali až do nuly, kdy společně vběhli do místnosti. Každá si vybrala jednu postel na kterou následně skočili. Chlapci sebou všichni naráz cukli a chvilku se rozkoukávali, ale potom viděli Zmijozelky svíjející se smíchy u nich v postelích.

"Co to sakra bylo." Zabručel blonďák.

"Nebuď podrážděnej Dracouši. Sami jste nám říkali, že máte v 10 famfrpál a kdyby nebylo nás, tak tam ani nakonec nepřijdete." Šklebila se na něj Betty a sedla si obkročmo na něj.

"Takže bych ti měl jako poděkovat, že si na mě skočila." Odfrknul si, ale na tváři mu hrál lehký úsměv.

"Přesně tak." Zářivě se na něj usmála.

"Zase máš mojí mikinu." Zamračil se, když zaměřil, že si opět vypůjčila jeho šedou mikinu, kterou rád používal. Nemohl však říct, že by mu to nějak vadilo, vlastně v něm byla Betty celkem roztomilá a slušelo jí to. Tyto myšlenky však zase zahnal, na to měl až moc velké ego. "Myslím, že si je od teď budu zamykat v trezoru."

"Stejně bych ho odemkla." Ušklíbla se znovu a rozcuchala blonďákovi, už tak rozcuchané vlasy a tím ho zase vyprovokovala. Věděla moc dobře jak nesnášel, když tohle dělala a proto to taky udělala, že jo...

"Neprovokuj." Zavrčel na ní jako nějaký predátor, ale to Betty vyprovokovalo ještě víc a tak mu prsty zajela hlouběji do jeho platinových kadeří a vyčkávala, co se bude dít dál. "Tak tohle si vypiješ Snapová." Převalil jí tak, že teď Zmijozelka ležela pod ním a začal útočit na její citlivé místo. Ne že by snad dělali něco, co by teď všichni očekávali. Začal jí lechtat, jelikož a poněvadž věděl, jak moc je lechtivá. Blondýnka se pod ním opět svíjela smíchy a prosila ať jí pustí, ale jeho stisk byla nakonec tak moc silný, že se přes něj nepobojovala. Dracovi hrál na tváři vítězný úsměv, který mu však rychle zmizel, když po něm hodila polštář a co nejrychleji vystřelila z postele. Draco se hluboce zamračil a s rázným krokem vyběhl za ní. Nebylo to tak těžké jí chytit. Byl stokrát rychlejší než ona a ještě k tomu, když Elizabeth běží na deseti centimetrových jehlách, tak světe div se, že jí do pěti sekund blonďák odchytil. Doběhl jí a přehodil přes rameno. Odnesl jí spět do jeho pokoje, kde jí doslova mrskl na postel.

"Co se to tady sakra děje." Vyjekl náhle Blaise, který byl také naštvaný na Pansy, která ho probudila stejným stylem jako Betty Draca, ale Draco je prostě Draco - náladový parchant, který si nic nenechá líbit.