Zakletá [D.M]

12.

Pondělí 27. října. Mohli bychom slavnostně oznámit, že je to den při kterém jsou všichni studenti duchem nepřítomni. Přeci jen to byl velice dlouhý a náročný víkend a teď zpět do školy... I když byl ples v sobotu. Nebyl by to Blaise Zabinni, kdyby to neprotáhl až do neděle, žejo. Takže momentální situace je následující - Betty právě vchází do velké síně na snídani s celkem pozitivní náladou. Lvi na tom jsou v rámci možností také ještě dobře. Pak je tady jistá skupinka hadů vyjímaje Blaise, který je na tom stejně jako v sobotu, nejhůř.

"Dobré ránko." Pozdravila s úsměvem Betty a přisedla si ke Zmijozelskému stolu. Nezapomněla mávnout na ten Nebelvírský na náznak pozdravu, který se jí na oplátku dostal jen od Ginny s Hermionou, protože ti jediné na stole nespali.

"Kam si se včera vytratila? Nespala si v naší ložnici." Zeptala se blondýnky Pansy celkem lhostejně, ale získalo si to pozornost Draca Thea i Blaise.

Draco byl značně vyjeven, ale Theo s Blaisem se šklebili na všechny strany. "Copak jste zapomněli. Měla rande s Boomem." Ušklíbl se Blaise a Betty se začervenala. Nebylo to sice tak jak si myslí, ale i tak byla nervózní.

"No jo vlastně. Málem bych zapomněla." Usmála se lišácky Pansy. "Tak... jaký to bylo?"

Draco se zamračil. "Těch postelových záležitostí mě prosím ušetři." Odfrkl si. Opravdu neměl za potřebí aby mu do detailů popisovala co se mezi nimi stalo.

"Nech toho Draco. Bylo to jen první rande." Strčil do něj loktem Theo ale dál se pohledem poutal k Elizabeth.

"Přesně tak." Přikývla blondýnka. Zas taková stětka, aby vymetávala klučičí pokoje hned první noc, není. "Náhodou jsme si to užili. A to i bez sexu. Dokonce jsem zjistila, že není až tak špatný. Upřímně nechápu co proti němu všichni máte."

A opravdu... Maxmillien Boom nebyl zas tak otravný. Dokonce s ním byla i sranda. Ne větší jak s Blaisem samozřejmě, ale musí sama uznat, že minulý večer podcenila. Nebylo rozporu že byl velice atraktivní mladík. Pro ní byl vlastně jako dělaný, ale jiskra ještě nepřeskočila že? 

"No to by bylo dost o včerejšku. Dneska máme test z lektvarů..." oznámila čímž způsobila další zástavu srdce u Zmijozelských "... na který jste rozhodně zapomněli takže budu hádat, že váš prospěch leží opět v mích rukou."

"No tobě se to řekne. Dcero mistra lektvarů." Odfrkl si Blaise a dál se vidličkou hrabal ve své snídani - teď už s trochu pokaženější náladou. Ano... to, že je její otec - nebo respektive byl - mistr lektvarů, je značná výhoda. On sám jí naučil všemu co znal a Betty za to je vím než vděčná.

****

Dny ubíhali a aniž by někdo řekl famfrpál, už tu byl začátek listopadu a to znamená i příchod podzimu. Listy u stromů se začali zbarvovat do všech odstínů duhy a pomohlo tomu i to kouzlo Bradavic, které udělali z pozemků tohoto hradu nádherné místo. Ne že by snad jindy nebylo, ale když si představíte aleje osazené listopadovými duby zbarvené do vínové, nemůžete ani zrak odtrhnout.

Vlastně by se dalo říct, že je to naprosto normální školní den až na pár detailů, které tento den odliší od těch normální natolik, že je vlastně nejoriginálnější den za celý tenhle rok.

"No to bylo něco. Viděli jste to?" smál se na celou chodbu Blaise a jen ztěžka zadržoval slzy. 

"Ano Blaisi, viděli. Bili jsme u toho..." Zakroutila nad tím očima Pansy. Nejen, že se to stalo před asi pěti minutami, ale klábosí o tom celou tu domu. Ani na vteřinu tu hubu nezavřel.

Zmijozel se zase uchechtl. "Ten Lomgbottom je fakt třída." Chudák Nevill... je sice od přírody nešikovný, ale když se do toho ještě přidá jeho talent na lektvary vyplyne z toho jen katastrofa. Ale no což. Měli by být všichni obyvatelé hradu šťastní, že ještě stojí, no ne?

"Změňme téma pro Merlina!" Vykřikla skoro až zoufale Daphné. "Takže... platí dnes ty Prasinky?" Ujala se sama slova, když pár dlouhých sekund nikdo nic neříkal.

"Jasný, ale na ty lví hlavy nečekám." Přitakal Theo a chytl svou přítelkyni kolem ramen. Ano, už je to oficiální a Theo s Daphné teď tvoří krásný pár. Sice jim chvíli trvalo, aby si přiznali své city, ale historie se neptá jak, že? Za to Pansy s Blaisem se stále nevyslovili. Chovají sice mezi sebou bližší vztah, jestli si rozumíme, ale podle nich je to pouze fyzická záležitost.

"Já nemůžu." Oznámila najednou blondýnka. "Max mě požádal o doučení na lektvary." 

Draco se hluboce zamračil. Respektoval to, že se s ním sblížila, ale tohle je už po třetí v týdnu a on moc dobře věděl, jaký je kapitán jejich družstva. "Co máš s Bomem?" Zeptal se až jedovatě.

"Jsme kamarádi Draco. Rozumíme si a on mě požádal o pomoc, přesně jako to děláš ty." Štouchla do něj naštvaně prstem. Tohle jí taky dělá často...

"Jenže já nejsem on. Nesnažím se tě dostat jen do postele." 

"Mě možná ne, ale je tu spousta dívek, které si již získal." Blonďák vykulil oči. "Vím o tom Draco, nejsem tak slepá. Vím jak skoro každý týden někam mizíš a brzy ráno se vrátíš a já ti můžu říct, že i když jsem blondýnka, do postele mě jen tak někdo nedostane." Sladce se usmála a odtrhla se od jejich malé skupinky. 

A opravdu... Ona nebyla ta lehká děva, která vleze do postele každému, kdo se na ní usměje. Spíš nemá ani šanci. Každý kdo se k ní jen přiblížil se zase rychle vzdálil, jen so je Draco zešlehl velice děsivým pohledem. Neví co má její nejlepší kamarád za problém, ale někdy jí to už opravdu štvalo. 

Možná proto je ráda za Maxovu přítomnost a její slib Dracovi nejspíš i poruší. Nebyla sice taková, ale od začátku roku uběhli dlouhé dva měsíce a kousek a ona se potřebovala trochu uvolnit. Teď se opravdu cítí jak... My víme kdo. Samozřejmě je tu ještě nezapomenutelný zážitek s Dracem v den jejich vítěztví ve famfrpálu, jenže nakonec opravdu zjistili, že mezi nimi k ničemu tak velkému nedošlo. Sami si vzpomněli a řekli si, že to prostě přejdou.

Aniž by si to uvědomila, už stála před Maxmillienovou ložnicí, načež lehce zaklepala na dveře. "Ahoj." 

Max zvedl pohled od knihy a od ucha k uchu se usmál. "To už si tady." Hned se odsunul tak, aby uvolnil na jeho posteli místo. Betty se jen s úsměvem posadila vedle něj a vytáhla potřebné učebnice z kterých se měli údajně naučit o lektvaru zapomnění...

•••••🦋•••••

Dejme tomu, že došlo k menšímu nedorozumění... Tuhle kapitolu jsem psala již před týdnem, ale k mojí blbosti jsem zapomněla zmáčknout tlačítko publikovat. A když jsem se dnes opět dívala na wattpad, tak jsem si to uvědomila. Nezabíjejte mě prosím